Průmyslové město na soutoku řek Rýn a Neckar je tramvajově srostlé se sousedním Ludwigshafenem a díky dlouhé meziměstské lince také se vzdálenějším Heidelbergem. Zdejší rozsáhlá tramvajová síť o rozchodu 1000 mm se v posledních letech rozrostla o dalších pár kilometrů, hlavně zde ale nyní probíhá významná obměna tramvajové flotily díky obřímu kontraktu s českou Škodovkou na 114 nízkopodlažních obousměrných tramvají třech různých délek, z nichž ta nejdelší je aktuálně nejdelší tramvají na světě. Utěšeně přibývá také elektrobusů, jak jinak než od Mercedesu, který je zde doma. Jeho kloubové elektrobusy jezdí na vodík. Rozmáhá se také místní S-Bahn, pro který bylo v posledních letech pořízeno mnoho nových třívozových elektrických jednotek. Během letní návštěvy procházela rekonstrukcí důležitá spojnice Mannheimu s Ludwigshafenem – jeden ze dvou mostů přes Rýn, což trochu zamíchalo linkovým vedením.

Mannheim spolu s Ludwigshafenem a Heidelbergem tvoří jednu společnou tramvajovou síť, na které jezdí už jen výhradně oranžovobílé tramvaje společného dopravního podniku RNV. Jelikož místní nejstarší nízkopodlažní tramvaje od Düwagu přesáhly 20 let existence, bylo načase uvažovat o něčem novém na místní úzké koleje. Obří zakázku na 114 tramvají získala Škoda se svou modelovou řadou ForCity Smart. Tramvaje vyráběné ve finském závodě Transtech jsou dodávány postupně už od roku 2023, a to ve třech délkových variantách. Nejkratší tříčlánková verze 36T o délce 30 metrů sice zatím jezdí jen v 15...
Mannheimská tramvajová flotila aktuálně prochází velkou generační obměnou. Místní dopravní podnik RNV realizuje obří nákup 114 nových tramvají Škoda ForCity Smart 3 různých délek.
Nejstarší a nejnovější typ tramvají v Mannheimu od sebe dělí 30 let. Zde se potkaly v zastávce Wasserturm pojmenované podle historického vodojemu v pozadí. Touto pěší zónou v pravoúhlém srdci města projíždí velká část místních linek
Nejdelší sedmičlánkový typ tramvaje na dlouhé příměstské lince 4 do lázeňského městečka Bad Dürkheim západně od Mannheimu. Těchto dlouhých jednosměrných tramvají bylo dodáno v letech 1994-5 pouze 5. Tato linka také spojuje Mannheim se sousedním Ludwigshafenem.
Nejkratší tříčlánková verze z rodiny nových tramvají Škoda jezdí v Mannheimu už od roku 2023. Dosud jich bylo dodáno pouze 15, v rámci aktuální zakázky jich má být do roku 2026 přijít ale celkem 65. Nahradí tak i nejstarší tramvaje Düwag provozované už jen v sousedním Heidelbergu (dopravce RNV provozuje tramvaje i v tomto městě propojeném s Mannheimem dvěma meziměstskými tratěmi).
Ještě než dorazily nové tramvaje Škoda, tvořily vozový park tramvají v Mannheimu tyto dva typy – Düwag a Bombardier. Po příchodu nových tramvají z Česka začalo vyřazování nejstarších Düwagů z poloviny 90. let. Zastávky před Hlavním nádražím mají rozvětvené kolejiště vždy do dvou každým směrem.
Zatím nejběžnějším typem nových tramvají Škoda je tento čtyřčlánkový 37T. Během roku 2025 byla dokončena dodávka všech 37 obousměrných vozů o délce 40 metrů. Zajímavostí je číslování těchto tramvají – každá souprava má vždy dvě samostatná čísla. Touto ulicí v centru Mannheimu vedou tramvaje od místního zámku na severovýchod přes dvě největší náměstí – Paradeplatz a Marktplatz.
Hlavní nádraží v Mannheimu leží jižně od centra města kousek od břehu Rýna. Kromě dálkových vlaků tudy projíždí také S-Bahn mířící i přes řeku do sousedního Ludwigshafenu.
Nejdelší tramvaj na světě má 60 metrů a nese označení Škoda 38T ForCity Smart. Tato nejdelší varianta v rámci současného kontraktu tu jezdí ve 12 exemplářích a potkáte ji na nejvytíženější čistě mannheimské lince 1 nebo na meziměstské lince 5.
Tramvajová síť RNV obsluhuje Mannheim, Ludwigshafen i Heidelberg. Z Mannheimu vedou 2 mosty přes Rýn do Ludwigshafenu a 2 mosty na sever přes řeku Neckar do severních předměstí Mannheimu. Kvůli rekonstrukci jednoho z mostů přes Rýn je během roku 2025 linkové vedení tramvají výrazněji pozměněno.
Nejvytíženější tramvajová linka 1 spojuje severní a jihovýchodní předměstí Mannheimu s centrem a potkáte zde tyto nejdelší 60metrové tramvaje od Škodovky. Celá zdejší síť má metrový rozchod.
V interiéru nových tramvají Škoda najdete jak látkové polstrované sedačky, tak i sedačky dřevěné. Samozřejmostí je klimatizace interiéru (během letní návštěvy se i zde prokázalo, že přílišné chlazení tu v lásce nemají) a různé formáty digitálních obrazovek. Krajní části nad otočnými podvozky jsou přístupné po schodech.
Nové tramvaje potkáte i na dlouhé meziměstské okružní lince 5, která spojuje Mannheim dvěma různými tratěmi se vzdáleným Heidelbergem. Tato linka projíždí i centrem Mannheimu, zde na největším náměstí Marktplatz.
Všechny nové tramvaje od Škodovky jsou obousměrné, nízkopodlažní (kromě krajních částí nad otočnými podvozky) a klimatizované. Od svých předchůdkyň se odlišují střídmějším nátěrem, ze kterého téměř zmizela oranžová barva. Nejdelší 60metrvé kolosy potkáte na nejvytíženější mannheimské lince 1 a občas také na okružní meziměstské lince 5. Nové tramvaje začínají posupně nahrazovat nejstarší mannheimské (již nízkopodlažní) Düwagy z poloviny 90. let. Pomáhají ale také řešit zvýšenou potřebu vozidel díky hned několika novým tratím. Od poslední návštěvy v roce 2015 přibyly dvě tratě v severní části...
Z této původně samostatné meziměstské trati z Manhheimu do Heidelbergu odbočuje severně od centra u řeky Neckar nynější meziměstská linka 5 na tramvajovou síť v Mannheimu. Koleje sice vedou dál do původní koncové stanice Kurpfalzbrücke, ta už se ale od roku 1995 nevyužívá. Stojí zde ale původní nádražní budova místní dráhy OEG.
Také v Mannheimu najdete pozůstatky velkolepého projektu na podzemní dráhu, který se však nerealizoval. Tunelový úsek s podzemní stanicí Dalbergstrasse na západním okraji centra dnes využívá pouze linka 2 a návštěva této zapomenuté stanice je pouze pro otrlé.
Zde vjíždí linka 2 do jediného podzemního úseku tramvají v Mannheimu. Nad polozapuštěnou stanicí Rheinstrasse je soustava mostních estakád pro křižující tramvaj do Ludwigshafenu i automobily.
Horní zastávka Rheinstrasse ve strašidelné čtvrti západně od centra Mannheimu se spoustou nadjezdů a nadchodů. Odtud pokračují tramvaje po mostě Kurta Schumachera do Ludwigshafenu. Během návštěvy to byl jediný tramvajový most spojující obě města – k původní lince 6 se tak přidala i dlouhá meziměstská linka 4, která při průjezdu centrem Mannheimu křižovala samu sebe.
Na okružní meziměstské lince 5 potkáte také dvojice obousměrných tramvají Variobahn od Bombardieru. V letech 2003-13 jich bylo pořízeno 40.
Dvojice obousměrných pětičlánkových Variobahnů na lince 5, která spojuje Mannheim s Heidelbergem dvěma různými meziměstskými tratěmi. Zde na severní trati na východním okraji Mannheimu, kde je kolem trati poměrně hustá zástavba. Okružní linka 5 projíždí také centrem města a poblíž řeky Neckar mimoúrovňově kříží samu sebe.
Dlouhá meziměstská linka 4 byla v roce 2016 ještě prodloužena, a to na svém severovýchodním konci. Zde se nově větví do dvou nových tratí. Spoje jedoucí do jedné ze dvou větví jsou označeny jako 4A. Původně byly tramvaje používané na lince 4 jinak barevné, nyní už jsou všechny pod hlavičkou RNV a mají stejný nátěr.
Malý přestupní terminál na předměstí Käfertal leží na meziměstské trati z Mannheimu do Heidelbergu. Na tomto nádražíčku končí část spojů linky 5, která jezdí v nejsilnějším úseku každých 10 minut.
Z nádraží Käfertal pokračuje meziměstská linka 5 dál na východ a přes město Weinheim se stáčí na jih směrem na Heidelberg. Odtud dál na východ se jezdí ve špičkách každých 10 minut, mimo špičky po 20 minutách.
U nádraží Käfertal ležícího na meziměstské lince 5 najdete vozovnu, ze které se vypravují tramvaje právě na tuto předlouhou linku. V útrobách vozovny jsou k vidění také některé historické kousky.
Do jižní části Mannheimu v zeleném záhybu řeky Rýn míří tramvajová linka 3. Těsně před konečnou Rheingoldhalle je tramvajová trať jednokolejná. Čistě mannheimské linky jsou pouze 3 (1-3), ostatní vedou buď do Ludwigshafenu (4, 6, 7, 9) nebo do Heidelbergu (5). Těchto jednosměrných 5článkových Düwagů bylo původně 50, nyní už jsou po dodávce nových tramvají některé vyřazeny.
Během roku 2025 zamíchalo tramvajovými linkami uzavření jednoho ze dvou mostů přes Rýn do sousedního Ludwigshafenu. Některé linky byly převedeny po druhém mostě, jiné zkráceny. Díky S-Bahnu, který v krátkých intervalech a rychle spojuje obě města, to však nebyl takový problém. Zdejší příměstská železnice tu funguje teprve od roku 2003, za tu dobu přibyly nové linky, nyní jich je už 13. A s potřebou nových linek bylo pořízeno téměř 60 nových třívozových elektrických jednotek, které jsou na rozdíl od základního S-Bahnu bílé. Regionální autobusová doprava pod hlavičkou zdejšího integrovaného...
Kolejové rozvětvení v západní části hlavního nádraží umožňuje cestu jak na most přes Rýn do Ludwigshafenu, tak i do centra Mannheimu. Cesta vlevo je kvůli aktuální rekonstrukci mostu přes Rýn ve výluce.
Severozápadní konec linky 3 vede do čtvrti Sandhofen podél místní velké průmyslové zóny na severním břehu řeky Neckar.
Mannheimská tramvajová síť se v posledním dvacetiletí rozrostla hlavně na jihovýchodě. Linka 6 tu končí u vlakové zastávky ARENA/Maimarkt poblíž zdejší multifunkční haly pro konání koncertů či hokejových zápasů. Tramvaje sem poprvé přijely v roce 2005.
Jedna ze 37 čtyřčlánkových tramvají Škoda 37T na křižovatce u místní SAP Areny na východně města. Po těchto tratích vedených rozvojovou lokalitou poblíž městského letiště jezdí linka 6, zde rozvětvená na varianty 6 a 6A.
Šestičlánkový 60metrový kolos Škoda 38T na páteřní lince 1 přijíždí od svého jihovýchodního koncového úseku z předměstí Rheinau.
Na některých spojích meziměstské linky 5 potkáte také nejdelší 60metrovou variantu nových Škodovek. Zde ve městě Weinheim je oficiálně ukončena okružní meziměstská linka 5. Její celková oběžná doba je 140 minut. Ve špičkách se tu jezdí každých 10 minut jak do nedalekého Heidelbergu, tak i do vzdáleného Mannheimu.
Meziměstský Variobahn oblečený do reklamy na policii čeká na odjezd z konečné ve Weinheimu směrem do Mannheimu. Cesta tam trvá cca 45 minut. Linka 5 zde využívá původní samostatnou meziměstskou dráhu OEG.
Tady se na meziměstskou linku 5 napojuje nová krátká linka 16 do nové obytné čtvrti Franklin a Sullivan. Nová linka byla na nové odbočné trati zprovozněna v roce 2023.
Nejnovější tramvajová trať pro novou linku 16 s velkou smyčkou Sullivan. Krátká linka navazuje na meziměstskou tramvaj č. 5. Tramvaje zde byly zavedeny do teprve vznikající obytné zástavby na severovýchodním okraji Mannheimu.
Na přestupu z krátké linky 16 se hodí odjezdová tabule s nejbližšími odjezdy meziměstské linky 5 jak směrem do Mannheimu, tak i do vzdáleného Heidelbergu. Zatahující spoje jsou označeny písmenem E. A zajímavou vychytávkou je zobrazování aktuální obsazenosti nejbližších spojů.
Trojměstí, které pokrývá dopravce RNV, je domovem už cca 60 elektrobusů. Všechny vyrobil Mercedes-Benz a první krátké elektrobusy eCitaro tu jezdí už od roku 2018. Tento vůz byl vůbec první. Elektrobusů standardní délky tu jezdí 40.
V Mannheimu jezdí také elektrické kloubové autobusy poháněné vodíkem. Celkem jich má dopravce RNV objednáno 75 pro provoz v Mannheimu, Ludwigshafenu a Heidelbergu. V Mannheimu je potkáte hlavně na dlouhé páteřní lince 50, která propojuje okrajové části města na východě.
Vodíkové kloubové elektrobusy Mercedes-Benz na lince 50, která vede také přes tento přestupní bod Neuostheim na východě města, kde se potkává s tramvajovými linkami 5 a 6. Aktuálně jich v Mannheimu jezdí 13.
Interiér kloubového vodíkového eCitara. Pro provoz na linkách RNV byly zprovozněny také vodíkové plničky v Mannheimu, Ludwigshafenu i Heidelbergu. Autobusové linky v Mannheimu obsluhují hlavně okrajové části města, v samotném centru je téměř nepotkáte.
Na tramvajové konečné linky 3 na západním předměstí Sandhofen navazuje kromě dlouhé tangenciální elektrobusové linky 50 také několik místních linek, na jednu z nich jsou nasazovány i tyto minibusy.
Zatímco autobusy MHD v Mannheimu jsou v oranžovobílé kombinaci RNV, regionální autobusy v rámci systému VRN mají nově modrou barvu. Tento integrovaný systém pokrývá kromě zdejšího hlavního trojměstí i širší oblast mezi Würzburgem a Kaiserslauternem.
Městské autobusy zdejšího dopravního podniku RNV zde díky rozvinutým tramvajím mnoho práce nemají a slouží spíš jako doplněk hlavně v okrajových částech města. Nově tu potkáte také elektrobusy eCitaro od Mercedesu. Zatímco vozy standardní délky tu jezdí postupně už od roku 2018, novinkou jsou kloubové elektrobusy s vodíkovým pohonem. Zatím jich je v Mannheimu 13 a potkáte je na dlouhé tangenciální lince 50. Celkem jich má ale RNV pro všechna 3 města objednáno 75. A v každém městě má vodíkovou plničku. Aktuálně nejvíc potkáte těchto vodíkových kloubů v Heidelbergu. Ostatní klasické autobusy...
S-Bahn v Mannheimu a okolí funguje od roku 2003 a základem je téměř 80 elektrických jednotek řady 425. Ty jsou provozovány na hlavních linkách S. Každá z linek jezdí v hodinovém intervalu a v hlavní ose Ludwigshafen – Mannheim – Heidelberg se skládají 4 linky do souhrnného 15minutového intervalu.
Schéma sítě linek místního S-Bahnu Rhein-Neckar, který zasahuje například až do Karlsruhe. Postupně se tyto linky rozvíjely a posilovaly, na část linek bylo v posledních letech pořízeno přes 50 nových třívozových elektrických jednotek.
Z Mannheimu se pohodlně dostanete nejen S-Bahnem do okolních měst, ale těmito regionálními expresy dojedete i do vzdálenějších lokalit jihozápadního Německa. Tyto jednotky Stadler Flirt 3. generace jsou nasazovány na regionální expresy z Mannheimu do měst Koblenz, Karlsruhe a Frankfurt nad Mohanem.
Zpět na úvodní stranu reportáží


ZPĚT NA SEZNAM