Toulky Bulharskem - Černomořské pobřeží (září 2005)

Pobřeží Černého moře bylo pro našince v minulosti jednou z mála možností, jak strávit dovolenou u moře. Po otevření hranic v devadesátých letech a následném útlumu se opět Bulharsko stává na počátku jednadvacátého století jednou z nejatraktivnějších přímořských zemí pro české turisty. Naštěstí pro ně i pro ty ostatní funguje veřejná doprava po celém pobřeží celkem slušně, většina velkých letovisek má svoji vlastní kyvadlovou dopravu a jednotlivá města jsou navzájem spojena poměrně hustou sítí autobusových spojů. Mnoho linek je v soukromých rukou a na jedné trase obvykle funguje více dopravců, kteří si navzájem konkurují, i když mají jednotné ceny. Původní autobusový park z osmdesátých let již na většině linek vystřídaly mikrobusy nebo ojeté autobusy převážně z Německa, které však poskytují o několik tříd vyšší komfort než původní bulharské Čavdary. Na několika místech se ještě setkáte s legendárními bulharskými autobusy, spíš ale sporadicky. Tyto stroje jsou již ve velmi špatném technickém stavu a tak jízda s nimi je pro obyčejné lidi spíše utrpením. Tato vozidla, která se začala vyrábět podle licence německé Setry, ovládala za komunismu a dlouho po něm veřejnou dopravu v celém Bulharsku.

Živoucí legenda. Čavdar s motorem vzadu na pravidelné lince Burgas - Sozopol.
Kloubová příměstská Setra jezdí na lince Burgas - Nesebr.
Nejčastěji byly zastoupeny 3 verze zaoblených tvarů - městská, linková a dálková. Městské autobusy můžete vidět poměrně hojně třeba ve Varně. Jejich původní nátěr je červenobílý, mají dvoje čtyřdílné skládací dveře a karoserie je namontována na podvozku Škoda 706 RTO, tedy s motorem vpředu. Na stejném podvozku se vozily i linkové verze těchto autobusů s jedněmi dvoudílnými dveřmi uprostřed - tyto autobusy se nám již spatřit nepodařilo. Ale není divu, byly to opravdu neskutečné kostitřasy, zvlášť kvůli neutěšenému stavu vozovek. Posledním typem je dálková verze Čavdaru - která přežila nejdéle....
Luxusní a přitom kapacitní vozidlo se Bulharsku jen tak nevidí.
Další kloubový autobus, tentokrát nízkopodlažní Neoplan na burgasském autobusovém nádraží.
A nyní již ve výstupní zastávce Nesebr.
Z nedodržování jízdního řádu mít strach nemusíte, v naprosté většině případů jsme se setkali s jeho až úzkostným dodržováním. Občas budete překvapeni zájmem o autobusovou dopravu, většina autobusů bývá plně obsazena. Při větší nabídce, než je kapacita vozidla, se většinou nějak povede potřebný počet lidí do vozidla natěsnat, jde přece o peníze. Situaci ale komplikuje stále více stále menších autobusů, kam už je opravdu nemožné větší množství lidí nacpat. A teď již k samotné cestě po Černomořském pobřeží. Začneme v Burgasu a budeme mířit na jih. Z Burgaského jižního nádraží, které leží přímo u...
Z tohoto obratiště míří davy turistů do starobylého městečka Nesebr.
Na lince Nesebr - Slunečné pobřeží jezdí původně mnichovské vozy.
Z Burgasu vede nově opravená čtyřproudá silnice směrem na jih. Na tomto úseku "vynikl" náš stařičký Čavdar, který se unaveně sápal do kopce vydávaje podivné zvuky. Při sjezdu na vedlejší komunikaci plnou výmolů se autobus slušně roztřásl, ale nerozsypal. Tyto stroje jsou zřejmě nezničitelné. V Sozopolu, malebném letovisku, plném českých turistů, je autobusová stanice přímo v centru uprostřed přímořského parku. Jízdní řády tu sice nenajdete, ale taktová doprava funguje, takže lze snadno odtušit, že autobusy odjíždějí vždy v půl a celou, což opravdu funguje. Z Burgasu na sever jezdí...
I při desetiminutovém intervalu je o autobus na Slunečné pobřeží velký zájem.
I v takto nacapných autobusech si dokážou bulharské průvodčí prorazit cestu.
Z Nesebru na Slunečné pobřeží jezdí jakási městská doprava, neboť tato města jsou od sebe vzdálena jen několik kilometrů. Na páteřní lince jezdí v desetiminutovém intervalu kloubové Mercedesy z Mnichova v původním nátěru a někdy i s původními linkovými orientacemi. Tuto linku doplňují další linky s delším intervalem, které zajišťují opět mnichovské nízkopodlažní autobusy, tentokrát ve standardní verzi. V provozu byla dokonce i bezplatná mikrobusová linka v režii jednoho z hotelů. Městské autobusy ve Slunečném pobřeží jezdí opravdu vytížené. Ve všech vozech jsou průvodčí, které se i při...
Standardní mnichovský Mercedes na výstavním autobusovém nádraží Slunečné pobřeží.
Poměrně nový autobus Iveco na lince Albena - Balčik. Nechybí ani průvodčí.
V normální denní době je spojení luxusního letoviska Albena s Varnou zajištěno převážně malými autobusy nebo dodávkami cca v půlhodinovém intervalu. Podobně často jezdí i autobusy mezi Albenou a historickým přístavem Balčik na úplném severu bulharského pobřeží. Do Balčiku míří turisté hlavně za vyhlášenou botanickou zahradou. Linku Albena - Balčik zajišťují v naprosté většině malé autobusy. My měli možnost svezení s poměrně novým mikrobusem Iveco. Na této lince jezdí průvodčí, na lince do Varny si musíte zakoupit jízdenku na kvalitně vybaveném autobusovém nádraží v Albeně. Bulhaři milují...
Letitý Mercedes zajišťuje MHD v městečku Balčik.
V oblasti veřejné dopravy je Bulharsko atraktivní a fungující zemí. Kupní síla obyvatelstva ještě není tak velká, takže jsou pro veřejnou dopravu v Bulharsku ideální podmínky. Závidět můžeme i taktovou dopravu, která je však jediným řešením při tak sporadické existenci jízdních řádů na zastávkách. Velkým problémem je ale úroveň poskytovaných služeb a až žalostný vozový park. Pokud se situace zejména ve velkých městech nezlepší, lidé tu, pokud jim to zvyšující se životní úroveň dovolí, velmi lehce utečou do aut, což vyvolá řadu dalších problémů.