Jediné sicilské město s čistokrevným metrem, i když má pouhých 370 000 obyvatel (v aglomeraci žije asi 700 000). Každopádně místní jediná linka se od roku 1999 slušně rozrostla a její prodlužování pokračuje. Dokonce se už pořizují i nové moderní soupravy. Páteřní metro doplňují různě označené autobusové linky, jedna z nich míří také na nedaleké mezinárodní letiště. A z Catanie vyjíždí i pozoruhodná úzkorozchodná železnice obepínají nejvyšší evropskou dosud aktivní sopku Etnu, jejíž vrchol se tyčí 3 km nad mořskou hladinou, s úchvatnými scenériemi na cestě pustou sopečnou krajinou i se zajímavě pestrým vozovým parkem. Do ostatních sicilských měst se z Catanie dostanete především vlakem, jak do Palerma přes vnitrozemí, tak i do přístavu Messina krásnou pobřežní tratí.

Metro v Catanii funguje od roku 1999, tehdy ještě na krátké trase od místního nádraží Borgo (kde končí úzkokolejka kolem Etny) přes hlavní vlakové nádraží do místního přístavu. Jihovýchodní povrchový jednokolejný úsek byl ale v roce 2016 opuštěn v momentě, kdy se trasa metra prodloužila pod zemí směrem do centra města do stanice Stesicoro. Od té doby je povrchový úsek do přístavu osiřelý, ale prý se počítá s jeho oživením. Na druhém severozápadním konci bylo metro prodlouženo v roce 2017 do nynější konečné Nesima, v roce 2021 přibyla ještě mezilehlá stanice Cibali. Dnes má linka metra 7 km a...
Jediná linka metra má 7 km a 10 stanic a jezdí zde 8 dvouvozových souprav Firema. Prozatímní konečná stanice Stesicoro v centru Catanie funguje od roku 2016 a připravuje se další prodloužení západním směrem.
Schéma metra v Catanii. Povrchová větev do stanice Porto byla opuštěna současně s prodloužením o dvě podzemní stanice Giovanni XXIII. a Stesicoro v centru města v roce 2016. Západní konec mezi stanicemi Borgo a Nesima funguje od roku 2017.
Interiér vozu metra Firema typu 88, které používá metro v Catanii od roku 2001. V roce 1999 však byl zdejší malý provoz zahájen třemi vozy odkoupenými z regionální železnice ve střední Itálii severně od Říma.
Odstavené vozy v bývalé povrchové konečné stanici Porto, která byla opuštěna v roce 2016. Její stálá existence ve schématech metra však dává naději, že bude tento úsek opět zpřístupněn pro cestující – stanice se nachází kousek od zdejšího významného přístavu a taky od autobusového terminálu MHD Borsellino.
Bývalá povrchová konečná stanice Porto na konci jednokolejky kolem hlavního vlakového nádraží, kde metro v Catanii začínalo v roce 1999. Tehdy mělo jen 6 stanic, a to až do roku 2017.
Přesměrováním linky metra v roce 2016 do nového podzemního úseku v centru města se přestěhovala i stanice poblíž hlavního vlakového nádraží. Ta se dnes jmenuje Giovanni XXIII. a leží poněkud dál od nádraží než ta původní, jejíž povrchové nástupiště bylo hned vedle těch železničních, bohužel na druhé straně od města.
Metro v Catanii nabízí intervaly 10-15 minut, aktuální čas do odjezdu se bohužel dozvíte až dole na nástupišti. Pozatímní konečná stanice Stesicoro je zatím řešena takto, metro přejíždí ještě před stanicí na opačnou stranu a hned se vrací zpět – pro vystupující je vybudováno provizorní výstupiště v prostoru vedlejší koleje. Všechny stanice jsou dimenzovány pro provoz čtyřvozových souprav, čehož se nyní nevyužívá.
Plakát v původní západní konečné stanici metra Borgo informuje o nových soupravách metra, které jsou nyní pořizovány zejména pro chystané prodloužení trasy metra na obou koncích a možná i pro zkrácení dnešních dlouhých intervalů.
Celkem nenápadný vstup do nynější konečné stanice metra Stesicoro na okraji historického centra. Plánované prodloužení dál na západ by mělo obsloužit centrum a jeho hustou zástavbu mnohem lépe, což by snad mělo do metra přilákat i více cestujících.
Na západní konečné stanici Nesima, která funguje od roku 2017, odpočívá nejnovější souprava metra dodaná teprve nedávno. Výrobcem je Titagarth-Firema a do konce roku 2022 by měl dodat celkem 10 dvouvozových souprav.
A ještě jeden pohled na novou dvouvozovou soupravu metra. Celkem je prý objednáno až 27 dvouvozových jednotek, což zřejmě počítá s dokončením plánů na prodloužení metra na obou koncích i s plným využitím délky nástupišť, která jsou dnes používána pouze z půlky.
Na lince metra původně začaly jezdit 3 soupravy odkoupené od regionální železnice ve střední Itálii severně od Říma, od roku 2001 bylo postupně dodáno 8 dvouvozových jednotek Firema typu 88. Ty stačí na dnešní interval 10-15 minut, ale už nebudou stačit pro plánované prodloužení na obou koncích. Proto byla v roce 2022 dodána první nová dvouvozová jednotka Titagarth-Firema, v brzké době by jich mělo dorazit celkem 10 a údajně se prý počítá až s 27 jednotkami. Metro v Catanii provozuje společnost FCE (Ferrovia Circumetnea), která má zároveň na starosti i úzkokolejku obepínající sopku Etnu.
Vstup do stanice metra Milo západně od původní Konečné Borgo. Najdete zde velké záchytné parkoviště a kolem jezdí také úzkokolejka okolo Etny. Vedlejší mezilehlá stanice Cibali byla otevřena teprve v roce 2021.
Původní, dnes již opuštěné nástupiště metra na hlavním vlakovém nádraží na jednokolejné trati do koncové stanice Porto. Stanice je v úrovni železničních nástupišť a bylo možné se sem dostat podchodem z vlakového nádraží. Dnes jezdí metro v podzemí na opačné straně nádraží.
Nová elektrická jednotka italských drah v ostrovním sicilském provozu. Z Catanie vede jednak hlavní trať po pobřeží do přístavu Messina na severu a také vnitrozemská trať do Palerma. Regionálními vlaky se odtud ale dostanete i do historické Siracusy na jihu ostrova.
Přímo před hlavním vlakovým nádražím je terminál MHD, zde kterého vyjíždějí většinou linky číselné řady 400. Když přejdete velkou křižovatku směrem do centra, dostanete se ke stanici metra Giovanni XXIII.
Městské autobusy před hlavním vlakovým nádražím. MHD tu provozuje dopravní podnik AMTS, starší autobusy jsou oranžovomodré, novější červenomodré. Převažují tu italské autobusy Bredamenarinibus.
Jeden z nejnovějších autobusů Menarinibus Avancity na páteřní lince BRT1, která spojuje centrum s kopcovitou čtvrtí na severu, kde je také jedno ze záchytných parkovišť. Linka BRT1 jezdí každých 10 minut.
O výjimečnosti páteřní autobusové linky BRT1 s 10minutovým intervalem i o víkendech svědčí také vyobrazené schéma trasy, což je ve zdejší úrovni informovanosti neobvyklý úkaz.
Další nový italský autobus v plynovým pohonem na jedné z nejvytíženějších zastávek v centru města, kam se dosud metro neprobojovalo. Linky jsou číslované různě, první číslice obvykle značí její ukončení nebo průjezd centrem. Autobusy začínající čtyřkou mají konečnou u hlavního vlakového nádraží.
Dvanáctimetrové plynové MANy jezdí také na lince spojující centrum s místním mezinárodním letištěm jižně od Catanie. Cesta trvá asi 20 minut a interval této linky je 25 minut. Z letiště však jezdí mnohem častěji (po 10 minutách) také krátká linka 524S, která vás ale doveze jen na blízké záchytné parkoviště.
Terminál Borsellino na jižním okraji centra poblíž místního přístavu, kde jsou ukončeny linky začínající pětkou. Mezi nimi vyniká páteřní linka 504M, která jezdí celotýdenně každých 10 minut.
Zvláštní číslo má také další páteřní linka 2-5, která vyjíždí z terminálu Borsellino a míří přes centrum na sever. Tato linka jezdí celotýdenně každých 15 minut.
Mezi novými vozidly pro MHD jsou kromě italských Menarinibus také turecké minibusy BMC.
Autobusovou dopravu v Catanii provozuje místní dopravní podnik AMTS pomocí cca 40 linek, z nichž jen pár má nějaký rozumný interval. Mezi nimi jsou linky označené jako BRT1 (interval 10 minut), 2-5 (interval 15 minut) nebo L-EX (interval 16 minut). Linky jezdící každých 10 minut jsou ještě 504M z centra na západ a 524S z letiště k místnímu záchytnému parkovišti. Ostatní linky mají delší intervaly a zpravidla třímístná čísla od 101 až po 940, přičemž první číslice zpravidla označuje, odkud z centra linka odjíždí. Letištní linka má název Alibus. Na linkách MHD potkáte hlavně deseti- nebo...
Jedny z nejstarších vozů MHD v Catanii jsou tyto od Bredamenarinibus z roku 2006. Terminál Borsellino je vedle toho u hlavního vlakového nádraží druhý nejvýznamnější výchozí bod autobusů MHD v centru Catanie.
Další verze značení linky MHD: Librino Express pojmenovaný podle čtvrti Librino na západě města, kam tato linka míří od vlakového nádraží v centru. Ve všední dnny jezdí každých 16 minut, o víkendech se pak interval prodlužuje na 18 minut.
Před hlavním vlakovým nádražím najdete také autobusové nádraží pro regionální linky do okolních měst a vesnic. Ve vozovém parku kralují české výrobky od Iveca.
Postarší Bredamenarinibus z roku 2007 na konečné Nesima, kde od roku 2017 končí také místní metro. Chystá se však prodloužení do sousedního předměstí Misterbianco, kam by se poté měla zkrátit souběžná úzkorozchodná železnice jezdící kolem Etny.
Vedle městských autobusů dopravce AMTS provozuje autobusy i provozovatel metra a úzkorozchodné železnice FCE. Ty pak navazují u vybraných stanic metra a zřejmě na nich platí i jízdenky z metra.
Vstup do stanice metra Borgo, která byla původní konečnou metra až do roku 2017. V pozadí se nachází koncové nádraží místní úzkorozchodné železnice kolem sopky Etny. Úzkokolejka pak pozvolna stoupá západním směrem, několik stanic ještě v souběhu s novým úsekem linky metra.
Počáteční stanice úzkokolejky FCE kolem Etny poblíž stanice metra Borgo. Odtud jezdí vlaky v pravidelném 45minutovém intervalu. Většina z nich však končí v sousedním městečku Paterno, vzdáleném cca 35 minut jízdy odtud.
Koncové nádraží Borgo místní úzkokolejky FCE zároveň slouží jako depo i odstavná plocha. Odstavené tu jsou jak již nepoužívané chátrající vozy, tak i některé historické poklady.
Na 111 km dlouhé lince úzkokolejky kolem Etny se můžete svézt třemi generacemi vozidel. Nejstarší jsou tyto vozy Stanga-TIBB z roku 1980, provozních je ještě 10.
Velkou dopravní zajímavostí v Catanii je však místní úzkorozchodná železnice kolem největší evropské a dosud aktivní sopky Etny o délce 111 km. Úzké koleje začínají ve stanici Borgo severně od centra Catanie, kde lze přestoupit na metro. S ním dál vede trať v souběhu směrem na západ (po dalším prodloužení metra by měla být úzkokolejka adekvátně zkrácena) ve 45minutovém intervalu a plynule stoupá severozápadním směrem přes města Paterno (zde je většina vlaků ukončena), Biancavilla a Adrano (v těchto městech vedou vlaky v podzemí). Dál už pokračuje 5 párů vlaků denně pustou sopečnou krajinou a...
Druhá nejstarší generace vozidel je z let 1990-1 a pocházejí od výrobce ITIN. K dispozici je 5 motorových vozů. Zde v konečné stanici Paterno, kde je ukončena většina vlaků od Catanie. Tam se odtud jezdí každých 45 minut.
Dál za stanicí Paterno už jezdí pouze 5 párů vlaků denně. Trasa vede zpočátku ještě poměrně hustým osídlením – pod centry městeček Santa Maria di Licodia, Biancavilla a Adrano vede trať dokonce tunelem i s podzemními stanicemi.
Detail kapacitního a jediného vstupu do motorového vozu ITIN úzkokolejky kolem Etny z počátku 90. let. Tento nátěr používají i některé starší modernizované vozy.
Železniční dopravce FCE provozující úzkokolejku kolem Etny i metro v Catanii, provozuje také autobusy, které navazují na vlaky nebo doplňují jejich nabídku hlavně pro školní frekvenci, která potřebuje obsloužit okolní města lépe než pomocí kolejí. V pozadí se tyčí nejvyšší činná sopka Evropy.
Na dlouhý vlak z Catanie kolem Etny až do přestupní stanice Randazzo byl vypraven třívozový vlak složený z nejstarších vozů Stanga-TIBB z počátku 80. let. Zde asi nejpůsobivější úsek kousek od Etny, kdy se trať vine pustou krajinou lávových polí s výhledem na úrodná políčka v údolí a z druhé strany na tuto majestátní sopku, která je stále aktivní. Trať zde stoupá až do výšky 976 m n.m.
Konečná stanice dlouhého třívozového vlaku v městečku Randazzo severně od Etny. Vlak sem z Catanie dojede za necelé 2 hodiny, během kterých nespustíte oči z okolních výhledů.
Z třívozového vlaku se stal už jen dvouvozový, který se vydá na zpáteční cestu do Catanie. V Randazzu je druhé depo místní úzkokolejky. V době návštěvy nebyla v provozu ani jedna nová motorová jednotka od polského Newagu, které sem byly dodány čtyři v roce 2015.
Ve stanici Randazzo se potkávají vlaky úzkokolejky od Catanie a z druhé strany od Paterna, což je městečko u mořského pobřeží kousek severně od Catanie. Motorový vůz vlevo vznikl modernizací z vedlejšího typu Stanga-TIBB z počátku 80. let a nese také novější typ zeleného nátěru.
Na úzkokolejce kolem Etny, která má hlavní depo na konečné stanici Borgo v Catanii a další v přestupní mastnici Randazzo severně od Etny, se svezete třemi různými generacemi motorových vozů. Nejstarší kulaté vozy Stanga-TIBB z roku 1980 jsou nejpočetnější – v provozu jich je ještě 10, část v oranžovokrémovém nátěru, část je červenozelenokrémová, 3 z nich byly modernizovány. Druhou generací jsou hranaté vozy ITIN z let 1990-1 v počtu 5 kusů a třetí, nejnovější generace 4 motorových jednotek od polského výrobce Newag je z roku 2015 (ty však byly v době návštěvy schované v depu).
Konečná stanice Paterno na pobřeží moře kousek severně od Catanie, kam zajíždí 3 páry vlaků denně ze stanice Randazzo severně od Etny. Dvakrát denně můžete absolvovat jízdu po celém polookruhu kolem Etny ve směru Paterno – Catania a jednou denně v opačném směru. Na tuto severní část úzkokolejky kolem Etny se dostanete za pár minut vlakem z Catanie do stanice Giarre. Nebo se odtud dá pokračovat přímo po pobřežní trati do přístavu Messina.
Zpět na úvodní stranu reportáží


ZPĚT NA SEZNAM