Ostrov svobody, jak si Kuba ráda nechává říkat, se dá počtem obyvatel srovnat s Českou republikou. Zároveň zde stále panuje komunistický režim. I když má zdejší socialismus stále lidštější tvář, přeci jen je návštěva Kuby pro našince cestou do minulosti, což se projevuje především ve službách a tedy i v dopravě. Cestovat po Kubě není nic snadného, železnice má sice poměrně rozsáhlou síť, ale čím dál méně využívanou. Autobusová doprava funguje odděleně pro zahraniční turisty a pro místní obyvatele. Nedílnou součástí nekvalitních veřejných služeb tak musí být taxíky, více či méně kolektivní.

Během dvoutýdenní návštěvy Kuby jsme kromě Havany navštívili také některé turisticky atraktivní oblasti v západní a střední části kubánského ostrova. Z větších měst jsme navštívili Cienfuegos a Pinar del Río, z turisticky atraktivních lokalit národní park Viňales, historicky cenné město Trinidad a přilehlý národní park a také nejzápadnější cíp Kuby, kde to bylo s veřejnou dopravou asi nejhorší. Obecně platí, že kde jsou lidé (místní i turisté), tam veřejná doprava nějak funguje, dalším obecným pravidlem je skomírající železnice a rozvíjející se autobusová doprava.
Vítejte v Perle jihu, neboli ve městě Cienfuegos ve střední části Kuby na jižním pobřeží zdejšího zálivu. Dojedete sem vlakem po trati, která se odpojuje od hlavní spojnice Havany s východem země. Na plechové tabuli je vyobrazena čínská lokomotiva s původně německým osobními vozy.
Na koncovém nádraží ve 150tisícovém Cienfuegos odpočívají tyto „nové“ ruské motorové vozy, které jezdí na místních vlacích do okolních měst. V pozadí je jeden z původně německých vagonů, které potkáte zejména na dálkových vlacích do Havany.
Nádražní budova v Cienfuegos, odkud se vlakem při troše štěstí dostanete do Havany i okolních měst Santa Clara i Sancti Spiritus. Trvá to ale zpravidla minimálně dvakrát tak déle než autobusem.
Na lokálních vlacích do měst v okolí Cienfuegos potkáte také tyto původně nákladní vozy přestavěné na osobní. Pomalá jízda a neútulný interiér s minimem sedadel garantují doživotní zážitek z jízdy takovým vlakem.
Rozpis vlaků jezdících z města Cienfuegos. Některé s nich jsou zrušené, některé jezdí jen ve vybrané dny. Do každé z destinací se jezdí ale maximálně jednou denně.
Novinkou na kubánské železnici jsou tyto původně nové čínské lokomotivy. Bohužel už po necelých 10 letech provozu vypadají zblízka poměrně zbědovaně a údajně jsou také velmi poruchové, což pak způsobuje časté výpadky v už tak řídkém provozu.
Městská doprava v Cienfuegos, které se vyznačuje pravoúhlým rastrem ulic a rovinatým terénem, je na kubánské poměry kvalitní. Často jezdící linky napříč městem, slušně udržované zánovní autobusy z Číny (Yutong) nebo přímo z Kuby (Girón), vzorně oblečení řidiči.
Místní kubánské minibusy značky Girón tvoří základ MHD v Cienfuegos, spolu s většími dvanáctimetrovými Yutongy. Všechny městské autobusy jsou červenobílé, jezdí na linkách označených čísly, které se různě proplétají a potkávají v centru města, jehož uliční síť je až na výjimky přísně pravoúhlá.
Železnici na Kubě provozují státní dráhy, jedinou elektrickou tratí je tzv. Hersheyská železnice z Havany kousek na východ, toho času mimo provoz kvůli hurikánem potrhaným trolejím. Zbytek tratí používá dieselové lokomotivy nebo motorové vozy. Naposledy byly na Kubu dodány nové čínské lokomotivy, které nemají příliš dobrou pověst a asi i kvůli nim dochází k častému odříkání vlaků. Lokomotivy tahají buď ojeté vagony zejména z Německa nebo různé osobní vozy přestavěné z nákladních. Výjimkou jsou komfortní transkubánské vlaky, které však jezdí jen jednou za několik dní. V místní dopravě jsou...
V některých postranních ulicích centra Cienfuegos najdete ještě pozůstatky po pradávné tramvajové síti – tramvaje by téměř dvousettisícovému městu určitě slušely i nyní, v kubánských poměrech buďme rádi alespoň za celkem kvalitní autobusovou MHD.
Na špičkové spoje příměstské linky z Cienfuegos do cca 50 km vzdáleného města Laias je nasazován tento osobní, částečně nízkopodlažní návěs za kamionový tahač Kamaz. Tyto kapacitní soupravy jsou už na Kubě vzácností, dříve byly kvůli nedostatku klasických kapacitních autobusů naprosto běžné.
Cestující vyčkávají na odpolední odjezd tohoto částečně nízkopodlažního „velblouda“ poblíž autobusového nádraží v Cienfuegos. Tyto návěsy měly různou délku i uspořádání dveří a interiéru, ty největší pojaly až 300 lidí.
Místní linka č. 5 MHD v Cienfuegos překonává železniční trať mířící do koncového nádraží na severovýchodním okraji centra. Hned vedle se nachází autobusové nádraží, což je na kubánské poměry neobvykle integrované dopravní řešení. Vlaky sem z různých okolních měst jezdí ale maximálně jednou denně od každé trasy.
Stařičký, ale řádně vyšperkovaný Renault na jedné z příměstských linek projíždějících centrem Cienfuegos.
Na autobusovém nádraží v Cienfuegos se potkávají dálkové i místní autobusy, někdy v podání upravených nákladních automobilů s osobní nástavbou.
Víazul, to je síť dálkových autobusů pro zahraniční turisty, které nabízejí místenku, většinou i klimatizaci, přehledné jízdní řády a určitou spolehlivost za rozumné ceny. Zahraniční návštěvník naopak oficiálně nesmí používat služeb národních autobusů, pokud se nedomluví s obsluhou vozidla jinak.
Modrobílé autobusy Víazul jezdí do všech turisticky poptávaných destinací na Kubě a jízdenky je dobré sehnat s mírným předstihem. Ve vozovém parku najdete většinou relativně nové čínské Yutongy, ale dá se narazit také na o něco starší Mercedesy.
Obecně je nutné pro cestu vlakem vyhradit si mnohem delší čas, a to nejen na samotnou cestu, ale i před ní na včasný nákup jízdného a ověření skutečného provozu požadovaného vlaku. Naopak na denní bázi jezdí většinou lokální „dělnické“ vlaky, které občas potkáte i na nečekaných místech. Většinou tyto vlaky jezdí dvakrát denně, ráno sváží lidi do spádového města odpoledne zase zpět. Pozor je nutné sát si na aktuálnost informací, většinou bývá na nádraží vyvěšeno mnohem více vlaků, než ve skutečnosti jezdí. Nepružnou a časově nespolehlivou železnici tak musí suplovat různé druhy silniční...
Dálkový autobus Yutong v barvách Víazul, turistických autobusů pro zahraniční návštěvníky. Zde na autobusovém nádražíčku v historickém centru jednoho z nejstarších a nejzachovalejších měst Kuby – Trinidadu.
Do historického města Trinidad, zapsaného už od roku 1988 v Unesco, již přímé vlaky nejezdí kvůli přerušené trati v nedalekém pohoří, zdejší trať ale využívají vlaky pro místní obyvatele obsluhující nedaleké vesnice a městečka v údolí Valle de los Ingenios, neboli též údolí cukrovarů. Provoz je zachován pouze ve všední dny několika málo vlaky. Tento vlak přivezl cestující v 7:30 ráno do centra Trinidadu.
Konečná stanice místní železnice v Trinidadu. Jakékoli informace zde ale nenajdete, je tedy potřeba zeptat se místních a nebo mít štěstí a na vlak narazit zcela náhodou. Odtud by měly jezdit také turistické vlaky několik kilometrů na severovýchod do údolí cukrovarů.
Jednosměrný motorový vůz je potřeba otočit pro zpáteční cestu, k tomu účelu slouží v Trinidadu obratový trojúhelník. Trať dále pokračuje asi 5 km do přístavní vesnice Casilda, po kolejích sem už ale dlouho nic nejelo.
Pohled na záď jednosměrného motorového vozu, připraveného na zpáteční cestu k úpatí místních hor, kde bohužel trať, kdysi napojená na hlavní železniční síť, končí.
Parní lokomotivu i se zachovalým vyhlídkovým vozem najdete jako němé svědky zašlé slávy zdejší horské železnice z Trinidadu, ve zdejším železničním depu. Údajně by snad měly jezdit speciální turistické vlaky alespoň tam, kam to stav kolejí dovolí, aktuálně potvrzeno to však není.
Základním dopravním prostředkem pro cesty po Kubě je pro zahraničního návštěvníka síť dálkových autobusů Víazul. Tyto modrobílé zpravidla klimatizované autobusy nabízejí za rozumou cenu až neobvyklou spolehlivost a komfortní služby. Jízdenky se dají koupit i na posledních chvíli na jednotlivých autobusových nádraží, kde má Víazul vždy samostatnou kancelář. U atraktivnějších tras je dobré si jízdenku koupit nebo alespoň rezervovat v předstihu. Linky Víazul spojují všechny hlavní turistické destinace, jejich centem je samozřejmě Havana (autobusové nádraží na jihozápadě města poblíž Zoologické...
V depu na jižním okraji Trinidadu lze najít i tento kolejový minibus, zjevně v provozuschopném stavu.
Kubánský minibus Girón nabírá ráno dělníky v Trinidadu na cestě do přístavní vesnice Casilda, kam sice vedou souběžně se silnicí koleje, ale vlaky sem už nejezdí.
Bezejmenný, zřejmě původně americký autobus odpočívá ve starobylých dlážděných uličkách nejzachovalejšího města Kuby – Trinidadu, který leží zhruba uprostřed hlavního kubánského ostrova poblíž jeho jižního pobřeží.
Z této zastávky na jižním okraji Trinidadu odjíždí plážové autobusy do cca 7 km vzdálené vesničky na pobřeží moře, a dokonce tu mají zveřejněný jízdní řád. Je neděle, tak není divu, že je o tuto přepravu zájem.
A zde už plážový autobus Girón na své konečné přímo na pláži ve vesnici La Boca poblíž historického Trinidadu.
Jižně od Trinidadu lemují pláže také velké hotelové komplexy. Zejména pro místní zaměstnance i místní rekreanty pak fungují tyto osobonákladní automobily. Prastarých osobáků je všude na Kubě dostatek.
Na konci přístavní vesnice ještě před vjezdem do přístavu najdete na již nepoužívané železnici vedené z Trinidadu dále na jih i tuto osiřelou točnu. Náklad už není kam vozit, v horách nad Trinidadem je trať přerušená.
Zbytek provozního úseku železnice z Trinidadu na sever do hor vede i přes místní vesničky, kde vlak také zastavuje. Toto je zastávka hned za Trinidadem, kudy chodí především výpravy turistů na koních k místním vodopádům.
Další vrstvou autobusové dopravy jsou ještě luxusnější autokary Transgaviota, které ale slouží hlavně pro soukromé transfery turistů z letišť do hotelů, případně z hotelů do jednotlivých turistických lokalit. Opět mezi nimi vévodí čínské autobusy Yutong. Pro místní obyvatele slouží síť národních autobusů. Modré autobusy pod značkou Omnibus Nacionales nabízejí celkem kvalitní služby, i když o poznání horší než autobusy pro cizince. Do místních autobusů cizinci oficiálně nesmí, pokud se s řidičem nedohodnou jinak. I národní autobusy mají systém místenek, prodejních kanceláří ve větších městech...
Západně od Havany, cca 150 km, leží centrum místní provincie, město Pinar del Río. Uprostřed něj najdete také toto autobusové nádraží, odkud odjíždějí jak místní, tak i dálkové linky.
Uvnitř autobusového nádraží Pinar del Río najdete také tuto názornou tabuli zachycující vývoj autobusové dopravy za posledních skoro 70 let. Své místo tu měly také československé autobusy RTO.
Čekárna uprostřed ostrovního autobusového nádraží v Pinar del Río, ze které ústí jednotlivé východy k nástupištím. Ty obsluha otvírá až po přistavení vozidla k nástupu. Dálkové linky jak pro místní, tak i pro cizince mají oddělený čekací prostor.
Korejský autobus Daewoo stojí přistaven pro nástup na autobusovém nádraží v Pinar del Río. Uvnitř nádraží najdete kromě čekáren také centrální pokladny, rozpis odjezdů i další služby.
Opět čínské autokary Yutong, tentokrát na dálkových linkách pro Kubánce pod značkou Omnibus Nacionales na autobusovém nádraží v Pinar del Río. Cizinci oficiálně těmito národními spoji jezdit nesmí.
I v Pinar del Río byl v brzkých ranních hodinách spatřen tento dlouhý autobusový návěs po příjezdu i s venkovany na autobusovém nádraží v Pinaru.
Detaily zádi částečně nízkopodlažního osobního návěsu na lince odkudsi ze vzdálenějšího okolí Pinaru del Río.
Tam, kde se nedostanete oficiálními autobusovými nebo vlakovými linkami, můžete využití místní dopravy v podobě malých školních autobusů, nákladních aut přestavěných pro přepravu cestujících a nebo tzv. kolektivních taxi, které cenově konkurují autobusům. Jejich výhodou je prakticky nepřetržitý provoz, přistavení na požadovaném místě, operativnost a příznivá cena, nevýhodou je, že do poslední chvíle nevíte, jestli a čím pojedete. Taky se můžete dost mačkat a po cestě několikrát přestupovat. Posední možností je využít klasického taxi, vždy je ale nutné se na ceně a podmínkách dohodnout ještě...
Všelijaké více či méně povedené úpravy nákladních aut pro účely přepravy cestujících používají poměrně často některých autobusových dílů, zde třeba dveře z Ikarusu. Opět autobusové nádraží Pinar del Río.
Oblíbeným dopravním prostředkem zejména mezi Havanou a Pinar del Río je tzv. kolektivní taxi, čili velkokapacitní osobní automobily, kam se napěchuje co nejvíce cestujících a které tak cenou dokážou konkurovat autobusům. Transkubánská dálnice vedoucí od východu na západ právě zde v Pinar del Río končí. I tyto taxíky vyjíždějí z autobusového nádraží.
A ještě jednou korejské Daewoo na příměstské lince v ulicích Pinar del Río.
Autobusové zastávky zpravidla sestávají z dopravní značky občas obohacené o čísla linek a většinou zde bývá i přístřešek pro mnohdy dlouhé čekání při nepřízni počasí.
Jediná železniční trať protíná Pinar del Río v jeho jižní části od východu na západ. Zhruba uprostřed najdete i funkční nádraží.
Pohled do střeženého prostoru vlakového nádraží v Pinar del Río. Odpočívají tu původně německé vagony používané na toho času pozastavený provoz mezi Pinar del Río a Havanou.
Ani na vlakovém nádraží v Pinar del Río nesmí chybět různé variace státních symbolů a věčného vůdce. Odtud se ještě nedávno dalo cestovat až do Havany, nyní jsou však vlaky do metropole Kuby pozastaveny.
Na všechny tyto vlaky se tady v Pinar del Río asi dají koupit lístky, ve skutečnosti odtud žádný ze jmenovaných vlaků nejezdí, pouze místní frekvence uvedená na jiné tabuli.
Ve větších městech funguje celkem slušně městská autobusová doprava – obě větší navštívená města (Cienfuegos a Pinar del Río) měla vlastní systém městských autobusů, které jezdily po vyznačených očíslovaných trasách v relativně slušných intervalech a v relativně slušné kvalitě. V místních vozových parcích převládají opět čínské autobusy Yutong a malé autobusy Girón kubánské výroby. Tato továrna původně montovala maďarské Ikarusy a z jejich dílů pak vlastní autobusy, které tu hojně jezdí dodnes, Nejnovější modely malých Girónů už nemají s Ikarusem nic společného. Zejména ve venkovské dopravě...
Rozpis místních vlaků ze stanice Pinar del Río. Bohužel jediný vlak do Havany teď nejezdí. Jezdí se ale zřejmě aspoň v části trasy a také do nejzápadnějšího železničního bodu Guane.
Typický zelenobílý autobus MHD Pinar del Río v podání kubánské značky Girón poblíž vlakového nádraží.
Další z mnoha kubánských variací na veřejnou hromadnou dopravu v Pinar del Río.
A ještě jeden malý čistokrevný autobus v Pinar del Río ve společnosti funkčního a vzorně opečovávaného osobního veterána.
“Autobus míru“ hlásající vznosné myšlenky odpočívá asi už navěky na předměstí Pinar del Río. Paneláky nesmějí chybět ani v těch nejmenších městečkách, dokonce je najdete i hluboko ukryté v horách v některých národních parcích.
Viňales, turisticky nejatraktivnější oblast Kuby hned po Havaně, ležící uprostřed homolovitých kopců na západě Kuby, je sice poměrně málo osídlená, veřejná doprava tu funguje především na bázi těchto školních autobusů.
Ve Viňales potkáte mezi místními autobusy i tento ruský skvost značky PAZ, který drží pohromadě především zásluhou silných nánosů barvy.
V osobní dopravě pak kromě padesátiletých amerických veteránů převažují vozy z 80. let 20. století z východního bloku, hlavně Lady, Moskviče a Volhy, ale i třeba Škodovky (ty spíše již z 60. let). Objevíte tu ale i celkem nová auta, i když jich je výrazná menšina. V nákladní dopravě stále ještě převažují modely z východního bloku – Kamazy a ZILy, občas potkáte i Liaz. Postupně se i v této branži prosazují výrobky z Číny.
Ruský autobus PAZ s ultraúzkými skládacími dveřmi je patřičně vyzdoben podle kubánského vkusu i zevnitř.
Do vesnic ukrytých v kopcích národního parku severně od městečka Viňales jezdí tyto celkem nové nákladní automobily Kamaz s osobní nástavbou.
Detail vstupu do prostoru pro cestující na starším náklaďáku, který rozváží místní obyvatele do okolí Viňales. Mimoto zde funguje také okružní autobusová turistická linka pro cizince.
Školní autobusy ukryté v garážích místního automobilového podniku ve Viňales.
Čínský autobus Yutong společnosti Transgaviota, která se specializuje na transfery zahraničních návštěvníků Kuby a hosty státních hotelů, se potkává v turisticky atraktivním Viňales s místním školním autobusem, který používají také místní obyvatelé.
Autobus Girón v barvách MHD v blízkém městě Pinar del Río odpočívá poblíž známého jeskynního komplexu Cueva del Indio v národním parku Viňales.
Přímořské letovisko Varadero na severním pobřeží východně od Havany je známé dlouhou bílou pláží a řadou hotelových komplexů. Atmosféra je zde zcela jiná než ve zbytku Kuby, neboť místní obyvatelé se sem příliš nedostanou. Jako MHD fungují tyto červenobílé autobusy VanHool jezdící na páteřní lince, doplněné také kloubovými vozy stejné značky.
Letiště Varadero východně od Havany slouží především pro turistickou dopravu k letovisku Varadero, ležícímu cca 20 km východně od letiště. Odtud se dostanete pouze taxíkem nebo jezdím z transferových autobusů státní společnosti Transgaviota, jste-li hotelovým hostem. Pokud ne, lze se domluvit za poplatek na spolujízdě.
Zpět na úvodní stranu reportáží


ZPĚT NA SEZNAM