Milán - autobusy a trolejbusy (srpen 2006)

I když Miláno čítá kolem dvou miliónů obyvatel, nejezdí tu víc než padesát autobusových linek. Možná je to důkaz o rozvinutosti kolejové dopravy. Zčásti je to pravda, neboť autobusy opravdu tvoří pouze doplněk tramvajím a metru, tedy tak, jak by to mělo být.

Nejnovější typ značky Iveco a digitální panel na zastávce v centru.
I když Miláno čítá kolem dvou miliónů obyvatel, nejezdí tu víc než padesát autobusových linek. Možná je to důkaz o rozvinutosti kolejové dopravy. Zčásti je to pravda, neboť autobusy opravdu tvoří pouze doplněk tramvajím a metru, tedy tak, jak by to mělo být.
Příměstské linky mají trojmístná čísla a jezdí na nich autobusy se zeleným pruhem.
Autobusové linky jsou rozvrstveny po celém městě včetně centra a nikdy nejezdí moc linek spolu. Intervaly autobusových linek se podobají těm tramvajovým, o velkých prázdninách je trochu problematické při celkem dlouhých intervalech cestovat autobusy, neboť jízdní řád se víc než u jiných druhů dopravy nedodržuje.
Konečná okružní linky 91 a trolejbus Bredabus.
Trolejbusy tvoří ojedinělou síť. Jezdí tu totiž pouze 4 linky, z toho dvě jsou okružní a jedou prosti sobě (90/91). Trolejbusový okruh vedoucí širším centrem je fascinující. Téměř všude jsou pro trolejbusy vyhrazeny speciální pruhy uprostřed uličního prostoru, které jsou od ostatní dopravy ještě odděleny zeleným pásem. Zastávky jsou tedy umístěny také na okruhu a nebýt nepreference na světelných křižovatkách, jednalo by se o dokonale preferovaný trolejbusový provoz.
Trolejbusový okruh má vyhrazené pruhy uprostřed uličního prostoru.
Dalšími narušiteli jsou taxikáři, kteří tyto pruhy mohou využívat a také motocyklisté, kteří nikoli. I přes nepřející semafory se kloubové trolejbusy na okružní lince pohybují po městě docela rychle a není tedy divu, že tento způsob dopravy je cestujícími velmi využíván a to i v pozdních večerních hodinách. Další trolejbusové linky (92, 93) využívají tento okruh jen zčásti, linka 92 kopíruje okruh na východě, aby se na pár zastávek oddělila a linka 93 využívá okruh jen málo, většinu trasy jede o kus dál souběžně s východní částí okruhu.
Čtyřdveřový trolejbus Iveco-Socimi na doplňkové lince 93.
Na okružní lince 90/91 i na lince 92 jezdí kloubové trolejbusy, na lince 93 standardní. Všechny jsou stejně jako ostatní dopravní prostředky ATM oranžové. Trolejbusy jsou si dost podobné. Jedná se o typ Iveco Socimi (kloubová řada 100 a standardní řada 900) a Breda Bus (řada 200).
Opět vyhrazený pruh a další typ trolejbusu - Iveco-Socimi.
Kloubové vozy mají čtvery dvoudílné dveře, standardní vozy kupodivu také (prostřední dveře jsou zdvojené). Řidič má díky kamerám možnost sledovat dění ve voze u každých dveří. V jednom kuse také řidičům pípalo upozornění na překročení nejvyšší povolené rychlosti 50 km/h.
Odpočívající trolejbusy na konečné okružní linky 91.
Převratnou novinkou ve vozovém parku jsou kloubové trolejbusy Cristalis od Irisbusu. Tyto zelené trolejbusy na první pohled upoutají neobvyklým vzhledem monstrózní karoserie. Uvnitř už tolik místa není, za povšimnutí stojí zajímavá okna ve střeše vozidla. Interiér také obsahuje zatím nefunkční LCD displeje. Vnější digitální panely jsou vícebarevné a trolejbus má pomocný dieselagregát. Během návštěvy jsme viděli tři stroje (400-402).
Nová generace trolejbusů je velkým skokem vpřed i když za určitých dětských nemocí.
Postupné uvádění tohoto typu do provozu provázejí jisté potíže, neboť v jeden den jsem viděli ze tří vozů pouze jeden provozuschopný (ostatní dva jsme postupně viděli při úklidu do garáže) a i ten poslední měl až moc podezřelé zpoždění, takže kolona následujících starších trolejbusů byla velmi nervózní a jeden z nich to nevydržel a předjel náš inovativní trolejbus i za cenu ručního přehození kladek. V době velkých prázdnin činil interval okružní linky 7-8 minut. Každá z protisměrných linek je ukončena na jiné části trasy.
Nový typ trolejbusu má naftový agregát a barevné digitální displeje.
Autobusová doprava je ve znamení nízkopodlažních autobusů IVECO. Dopravní podnik ATM provozuje městské i příměstské autobusové linky. Všude můžete vidět standardní i kloubové autobusy. U příměstských linek však mají autobusy zpravidla méně dveří a oranžová barva vozidla je doplněna zeleným pruhem.
Klasické standardní Iveco.
Nízkopodlažní autobusy Iveco, kterých je v Milánu naprostá většina, jsou různého, ale nepříliš vysokého stáří - prý průměrně 4 roky. Jednotlivé roky výroby se od sebe liší jen v detailech. Ty novější už jezdí pod značkou Irisbus. Všechny autobusy mají dvoudílné dveře, šedivé plastové sedačky s logem ATM, docela pohodlné, ale je jich málo. Čalouněné sedačky jsme viděli jen málokdy. Interiér je v barevné kombinaci červená - šedivá.
Milánské autobusy mají dveře na tlačítka a již všechny jsou nízkopodlažní.
Jednotlivé typy se od sebe liší hlavně uspořádáním zádě. Některé mají nad motorem běžné zadní okno, některé mají okno i v části střechy, podobně jako u nám důvěrně známých Citybusů. Některým autobusům zakrývá motor celou záď. Některé autobusy byly také vybaveny předsuvnými dveřmi, ale většina je měla otvírané dovnitř.
Záclonky za okny milánských autobusů spolu s klimatizací pomáhají zmírnit zdejší vedra.
V autobusech bývají záclonky proti slunci a všechny by měly být vybaveny klimatizací. Fungovala však pouze v několika autobusech. Naštěstí mají tyto autobusy okna s větracími klapkami. Přes poměrně nízké stáří vozového parku byly některé vozy překvapivě neudržované a konzistentnost nízkopodlažní karoserie po pár letech se jevila ještě horší než u Citybusů od Renaultu (Karosy).
Antivandalský interiér autobusu Iveco. Sedaček také není mnoho.
Dalším typem autobusu byl nízkopodlažní Mercedes-Benz, který ovšem jako Mercedes vůbec nevypadal. Označení tohoto typu bylo Mercedes Macchi O405NG. Kromě neobvyklého vzhledu nás překvapilo ještě dost nelogické uspořádání sedaček v interiéru. Další značkou kloubových autobusů je Breda Menarini - jednalo se o příměstské třídveřové kloubové autobusy.
Autobus Mercedes-Benz v trochu neobvyklém kabátě.
Všechny autobusy mají tlačítka na otevírání dveří cestujícími. Asi tak v polovině autobusů bylo poptávkové otvírání dveří v provozu, v druhé polovině nikoli. Všechny autobusy jsou vybaveny oranžovými diodovými digitálními panely. Vnitřní dvouřádkové displeje zobrazují číslo linky a následující / aktuální zastávku. Uvnitř každého autobusu je za kabinou řidiče také velký maticový transparent pro číslo linky.
Interiér kloubového Mercedesu také mnoha sedačkami neoplývá.
Společnost ATM provozuje zajímavou službu občanům. Jedná se o autobusy na zavolání, kdy stačí zavolat na určenou telefonní linku a do několika minut vám přijede modrý mikrobus.
Příměstské autobusy dopravce ATM na jedné z periferních konečných.
Zastavování běžných autobusů je různé, většinou se ale autobusy ani k chodníku nedostanou kvůli parkujícím automobilům. Člověk musí být při čekání na autobus ostražitý a snažit se, aby byl včas viděn. Zastávkové přístřešky jsou podobného typu, jaký známe třeba z Prahy, jejich součástí jsou velké mapy Milána i se seznamem ulic.
Standardní trolejbusy můžete vidět pouze na lince 93.
Zajímavou linku provozuje ATM na velkém hřbitově na západě Milána. Jelikož se jedná o opravdu obrovský areál, existuje tu zvláštní interní hřbitovní linka s asi čtyřmi zastávkami. Linka přepravuje návštěvníky zdarma, má běžný milánský jízdní řád a její intervaly se pohybují kolem 12 minut. Na lince jezdí klimatizované nízkopodlažní oranžové Iveco. Oficiální číslo linky je 171.
Hřbitovní linka pro dopravu na ústředním hřbitově.
Kromě příměstských zaintegrovaných autobusů ATM je tu rozšířena meziměstská autobusová doprava v podobě modrých autobusů, většinou pod firmou Autostradale. Modré autobusy jsou většinou v dálkové verzi, jezdí tu hodně autobusů Iveco, ale také nejnovější klimatizované Karosy Axer s širokými prostředními dveřmi. Na sobě však potupně vozí značku Iveco.
Příměstské třídveřové Iveco s pozoruhodným uspořádáním zadní nápravy.