Neapol (leden 2015)

Neapol je třetí největší italské město, k milionu vlastních obyvatel přísluší ještě zhruba další dva miliony lidí bydlících na rozsáhlých předměstích. Metropole jižní Itálie je krásná i zanedbaná, výstavní i divoká, chaotická, ale rozhodně zajímavá. Nejen z dopravního hlediska. Je však potřeba počítat s "jižními" návyky, jako je nedodržování dopravních předpisů, smysl pro nepořádek a také poněkud divočejší poměry. V Neapoli se jezdí a parkuje naprosto všude, chodec nemá mnoho prostoru ani práv, na druhou stranu si i chodci dělají co chtějí. Neapol je především město kontrastů. Bezpočet vzácných památek a nádherných výhledů z mnohovrstevnatého města střídá nepořádek a špína v ulicích a také ošklivost obytně-průmyslových předměstí. Z Neapole se však dá poměrně pohodlně vyrazit například do bájných Pompejí nebo na jedinou aktivní sopku na evropské pevnině - Vesuv.

Vidět Neapol a zemřít. I tak by se dal stručně popsat zážitek z dopravního chaosu jižní Itálie. Neapol má však své nezaměnitelné kouzlo, například blízkostí jediné činné sopky na evropském kontinentu. Toto je jedna z nejlepších městských vyhlídek na Neapol i Vesuv.
Jedna z vrstevnicových ulic na výšině nad neapolským přístavem. Jezdí tudy autobusová linka C16. Zastávkový označník je sice opatřen květinovou výzdobou, informacemi však příliš neoplývá. Zveřejňovat jízdní řády se v Neaopli zkrátka nenosí.
Městská doprava příliš neodpovídá velikosti města a známé pověsti o všemocnosti zdejší mafie, zejména v odčerpávání veřejných financí se tu zřejmě projevují i v nedostatečné dopravní infrastruktuře. Milionová jihoitalská metropole má dosud pouze jednu opravdovou linku metra a kapacitní kolejové spojení suplují příměstské vlakové linky. Mobilita s pomocí veřejné dopravy je tu poměrně nízká, kdo může, má auto, protože s ním dojede a zaparkuje téměř všude (hlavně tam, kde se to nesmí), i když stráví velkou část dne uvnitř svého vozidla. Atraktivita veřejné dopravy je velmi nízká, protože...
Neapol je město kontrastů. Ošklivé špinavé uličky plné dopravního chaosu střídají luxusní vilové čtvrti s ještě luxusnějšími vyhlídkami. Do jedné takové (Posillipo) jezdí i tato pozemní lanovka, jedna ze čtyř městských lanovek.
METRO Pod pojmem metro najdete v Neapoli několik linek, ale pouze linka č. 1 je opravdovým metrem se vším všudy. Linka překonává v centru značné převýšení, proto její trasa obsahuje také jednu smyčku, pomocí které může na krátké vzdálenosti hodně nastoupat. V budoucnu by tato linka měla být okružní a obsluhovat i místní letiště, které leží poměrně blízko centra. Druhou linkou je č. 6, tzv. linka lehkého metra na západě města, která je však už přes rok uzavřena a pracuje se na jejím prodloužení, aby měla aspoň nějaký smysl. Jako metro je ještě označována linka č. 2, což je ale ve...
Jediná opravdová linka metra má číslo 1. Vede od hlavního nádraží přes centrum, tunelovou smyčkou stoupá do čtvrti Vomero, vysoko položené nad ostatními částmi Neapole a dále klesá k severu do ošklivého předměstí Scampia, kde se nachází údajně nejnebezpečnější sídliště Evropy.
Nejnovější úsek dosud jediné linky metra vede v centru na Hlavní nádraží. Každá stanice vypadá jinak a díky vysokému důrazu na uměleckou hodnotu jednotlivých stanic tvoří velký kontrast k poděkud upachtěné podobě veřejné dopravy na povrchu.
Z nynější linky metra by se v budoucnu měla stát okružní, která zároveň obslouží také místní letiště (nedostavěný úsek je vyznačen slabší čarou). I přesto, že se jedná o jedinou linku metra v milionovém městě, interval přes den neklesá pod 8 minut. Ve čtyřvozových soupravách je tím pádem ve špičkách poněkud těsno.
Nejnovější úsek metra v přístavním centru Neapole zatím postrádá dvě stanice, které se nyní staví a například kvůli této stanici Municipio poblíž osobního přístavu je zkrácena trasa zdejších tramvajových linek 1 a 4. Sem by měl směřovat také konec druhé linky (lehčího) metra, která byla již před lety otevřena pod číslem 6.
Stanice metra jsou v Neapoli jedinečným prostorem pro moderní výtvarné umění. Kde jinde najdete na nástupišti metra osobní automobil?
Stanice Toledo je laděna do uklidňující modré barvy. Eskalátorový tunel je vyzdoben monumentálním komínovým výdechem, plynule měnícím barvu.
Stanice Universitá je zas laděna do pestrých diskotékových barev, možná evokujících bezstarostný studentský život.
Kontrastem ke skvostným stanicím metra v centru je nadzemní konečná stanice Piscinola-Scampia na okraji sociálně problematické čtvrti. Namísto důstojného přístupu k zastávkám návazných autobusů musí cestující kličkovat úzkými náhradními chodbami, za deště plnými vody. Nehostinný přístup do okolí jakoby varoval náhodného návštěvníka před úmyslem vydat se někam dál.
Na konečné stanici metra č. 1 navazuje tzv. duhová linka, která vede severním směrem pod hustě obydlenými předměstími Neapole. Linka vede celá mimo území Neapole, ale kvůli husté zástavbě je celá pod zemí.
Na příměstské "duhové" lince metra jezdí tyto původně římské dvouvozové soupravy v intervalu 15 minut. Obsazenost žádná sláva. Nabízí se otázka smysluplnosti takové investice.
I když ve všech dostupných informačních materiálech najdete suverénně zakreslenou i linku 6 lehkého metra, ve skutečnosti je již od března 2013 zavřená. Snad kvůli jejímu prodlužování směrem do centra, což by této podivné lince mělo dodat konečně smysl. Původní rozsah provozu linky před jejím uzavřením byl cca 7:00 - 14:00 a to pouze ve všední dny.
U této velkolepé nádražní budovy ve výstavní čtvrti Mergellina poblíž mořského pobřeží končí současná (uzavřená) linka metra č. 6. Po jejím prodloužení východním směrem do centra města by snad měla přilákat cestující, kteří dnes musí složitě klopýtat po úzkých ulicích autobusy. Z Mergelliny se lze dostat do centra také vlakem, který jezdí v podzemním úseku (pod číslem 2) skrz centrum v intervalu cca 8 minut. Vzhledem k provázání s jinými vlaky však může docházet k nepravidelnostem.
TRAMVAJETramvaje mají v Neapoli své nejlepší období dávno za sebou. V současnosti zůstaly v provozu tři tratě, které se potkávají v centru a po kterých jezdí tři linky. Už tak redukovaná síť je nyní ještě zkrácena vůli stavbě stanice metra v centru. Opuštěných kolejí najdete zejména v západní části města dostatek. Svézt se můžete krátkou tříčlánkovou nízkopodlažní tramvají Sirio nebo starými jednosměrnými vozy Peter Witt. Intervaly se pohybují mezi 12 a 18 minutami a cestovní rychlost je díky smíšenému provozu s automobily poměrně nízká. Velkou brzdou jsou často auta bezstarostných...
Ve Neapoli zbyly pouze tři tramvajové linky - 1, 2 a 4. Nejsilnější linka 1 má přes den interval 12 minut. Toto tříčlánkové dvoupodvozkové Sirio tvoří základ zdejší chudé tramvajové dopravy.
Dočasně kvůli stavbě stanice metra je tramvajová síť zkrácena o část západní větve k náměstí Vittoria. Zde je konečná linek 1 a 4. Jízda po zdejších omšelých kolejích s nervózními řidiči od překážky k překážce je zážitek, bez kterého by návštěva Neapole nebyla úplná.
Na doplňkové lince 2, která jezdí v intervalu 18 minut, jezdí tyto staré jednosměrné vozy Peter Witt. Dvojka doplňuje linky 1 a 4 v tříramenné síti. Jednosměrné vozy mohou jezdit pouze na lince 2, nikde jinde již totiž nejsou smyčky.
Výjezd z tramvajové vozovny, kde jsou ukončeny linky 2 a 4. Bohužel na kolejích zrovna parkovalo auto a jeho majitel nikde, takže to vyjíždějící tramvaj po 10 minutách troubení vzdala a zacouvala zpět do vozovny...možná i z těchto důvodů se místní tramajová síť významně zredukovala.
Severovýchodní konečná pro linku 1. Zdejší dopravní podnik ANM má k dispozici celkem 22 těchto tramvají. Všechny zastávky jsou na znamení, pokud nechce nikdo vystupovat ani nastupovat, tramvaje projíždějí zastávky plnou rychlostí.
Interiér neapolské tramvaje. Poněkud nezvyklé jsou dveře otevírající se dovnitř. Na tramvajích je znát nedbalá údržba a složitá každodenní služba v neapolských ulicích. Ukázkou jihoitalské laxnosti je například nefunkční nebo polofunkční informační systém.
V západní části města už tramvaje nejezdí, ale koleje tady najdete dodnes. Tramvaje dříve vedly až na západní konec Neapole do čtvrti Bagnoli. Dnes místo tramvaje jezdí autobusová linka R7.
Tímto tunelem stoupala tramvaj z Mergelliny směrem na západní okraj Neapole. Souběžně tudy pod zemí vede linka lehkého metra 6, v současné době uzavřená.
Bývalá vozovna tramvají poblíž vlakového depa v západní části Neapole. Z původních pěti tramvajových vozoven zůstala pouze jedna.
LANOVKY Kopcovitá Neapol by se bez systému pozemních (a většinou i podzemních) lanovek neobešla. Hlavně historická čtvrť Vomero položená vysoko nad ostatní zástavbou by se bez lanovek neobešla. Vedou sem tři trasy ,většinou podzemní s mezilehlými zastávkami. Lanovky jezdí po 10 minutách, ta nejvyužívanější má dokonce tříčlánkové soupravy. Čtvrtá lanovka vozí cestující z přístavní čtvrti Mergellina na rezidentní pahorek Posillipo.
Neapol je velmi kopcovité město, západní část historického centra je umístěna vysoko nad hladinou moře. I když sem dokázalo vystoupat metro pomocí tunelové smyčky, tři pozemní lanovky jsou stále nezastupitelnou součástí zdejší MHD. Tato lanovka je narozdíl od ostatních z velké části vedena na povrchu.
Lanovka "Centrale" je celá vedena pod zemí a má 4 stanice.
Na lanovce "Centrale" jezdí tyto třívozové soupravy. Všechny městské lanovky provozuje stejný dopravce jako na linkách metra 1 a 6.
Nejmenší z lanovek vede na západní pahorek Neapole, Posillipo, s luxusními vilami a parádními výhledy na moře i Vesuv. Dolní stanice se nachází poblíž jachtového přístavu a nádraží Mergellina. Část trati je vedena na povrchu.
Další kapacitní lanovka s dvoučlánkovými soupravami jezdí na podzemní lince "Chiaia", která má také 4 stanice.
ŽELEZNICE Vlaky jsou kostrou budoucí metropolitní kolejové sítě. Dnes vzájemně oddělené příměstské linky by měly být v budoucnu očíslovány podobně jako metro. Výjimkou je už dnes očíslovaná linka č. 2, kterou tvoří společný podzemní úsek pro příměstské vlaky Italských železnic. Další samostatná železnice jezdí na západě Neapole po dvou různých větvích ale se stejnými konečnými (k centru města ji přivádí dlouhý tunel). Na východě je zas síť úzkorozchodných tratí, po kterých jezdí rychlé, i když poněkud staré, vlaky daleko za Neapol, mimo jiné také do bájných Pompejí. Na všech těchto...
Jako linka 2 je v Neapoli označován společný úsek příměstských vlaků Italských železnic vedený pod centrem města převážně pod zemí. Vlaky tu jezdí v poměrně krátkém souhrnném intervalu (cca 8 minut) od východu na západ. Slabinou je nízká rychlost, malá spolehlivost vlivem zanášení zpoždění z úseků souběžných s ostatními vlaky i zastaralý vozový park.
"Renovovaný" interiér příměstských vlaků pro linku 2. Místo pohodlných vysokých měkkých koženkových sedaček jsou v repasovaných vlacích k dispozici tyto plastové náhrady, k tomu ještě ve sníženém počtu, aby bylo dosaženo potřebné "městské" kapacity.
Linka 2 má na území Neapole i povrchové úseky, avšak plné tunelů, to když se prodírá složitým terénem na západě města. Ukázkou náročnosti trasy je krásné historické nádraží Mergellina, ležící vyvýšené nad lusuxní přístavní čtvrtí položené mezi dvěma tunely a mimoúrovňově křížící vjezd do dalšího silničního tunelu. Na lince 2 jezdí tyto staré vysokopodlažní jednotky Italských železnic.
Typizované podzemní nástupiště vlakové "metrolinky" 2 pod centrem města. Na všech nástupištích hraje hudba, informace o aktuálních příjezdech vlaků nenajdete, pouze jsou ohlašovány cca 5 minut dopředu staničním rozhlasem.
Další příměstská železnice "Cumana" a "Circumflegrea" operuje na dvou trasách na západ od Neapole a obě konečné mají společné. Východní konečná (Montesanto) se nachází přímo na západním okraji historického centra, Vlaky končí na kusých kolejích hned po vyjetí z tunelu pod náhorní plošinou čtvrti Vomero. Zde se dá přestoupit také na lanovku, která vás do této vysoko položené historické čtvrti dostane do 5 minut.
Staré posprejované elektrické jednotky jezdí na linkách "Cumana" a "Circumflegrea". Zejména ve špičkách, kdy jezdí školáci, jsou dvouvozové jednotky nacpané k prasknutí. Interval na obou linkách je 20 minut.
Na východ od centra zajišťuje obsluhu hustě obydlených neapolských předměstí síť úzkorozchodné železnice "Circumvesuviana". Jak již název napovídá, jednotlivé tratě vedou okolo zdejší známé sopky Vesuv a dostat se po nich dá třeba také do turistického magnetu Pompejí. Jedná se o nejrychlejěší a nejsvižnější dopravní prostředek v Neapoli. Na linkách, převážně vedených po povrchu, jezdí vlaky v intervalu 30 minut. Bývají také vloženy zrychlené spoje, které zastavují jen někde.
Za necelou půlhodinu se lze dostat úzkorozchodným vlakem z Neapole do Pompejí ke slavným vykopávkám města, které pohřbila na počátku našeho věku sopka Vesuv. I když jsou tyto vlaky staré a dosti omšelé, mile vás překvapí jejich rychlost. To je něco, co ostatním druhům veřejné dopravy v Neapoli chybí.
Na neapolské hlavní nádraží, které leží na východním okraji centra, dojíždějí i nové rychlovlaky Italo z bohatého severu. Na nádraží je velmi rušno. Konečně tu lze přestoupit také na jedinou opravdovou linku metra č. 1.
TROLEJBUSY Neapol má poměrně zajímavou trolejbusovou síť. Městský dopravce ANM provozuje tři městské linky, které se různě motají po centru a také dvě příměstské linky, z nichž zejména linka 254 jede docela daleko za hranice Neapole pod sopku Vesuv. Trolejbusy mají poměrně krátké intervaly a jezdí na nich na zdejší poměry kapacitní dvanáctimetrové trolejbusy, proto je vytížení dosti vysoké. Do Neapole zajíždí také samostatná příměstská trolejbusová linka M13 příměstského dopravce CTP. Na ní ale potkáte trolejbusy jen vzácně, i když dopravce disponuje novými vozy Solaris.
Neapolský dopravce ANM provozuje také nevelkou síť trolejbusů (3 městské a 2 příměstské linky). Svézt se můžete těmito kapacitními bytelnými dvanáctimetrovými vozy Ansaldobreda. Všechny mají pomocný naftový agregát pro případ výpadku (a často ho také používají).
Výjezd z trolejbusové vozovny. Městské linky 201-203 objíždějí centrum města po pomyslném trojúhelníku a potkávají se na náměstí Carlo III. v severním cípu centra. Příměstské linky 254 a 256 vedou společně s tramvajemi podél mořského pobřeží na východní okraj Neapole a překračují její hranice do města Portici, které je již s Neapolí srostlé.
Příměstská konečná linky 254 ve svazích města Portici pod Vesuvem. Projet si tuto dlouhou linku trvá necelou hodinu. Jakžtakž krátký interval a nespolehlivé souběžné tramvaje v Neapoli způsobují značné vytížení trolejbusů.
Východní konec Neapole. Administrativní hranice města skutečný rozvoj osídlení už dávno nerespektuje. Hustá zástavba pokračuje, jakoby se nechumelilo. A trolejbusová linka 254 také.
Neapolské trolejbusy mají jednu zvláštnost, provozují je dvě společnosti - městský dopravce ANM a příměstský dopravce CTP. Ten provozuje předlouhou linku M13 z městečka Teverola až do centra Neapole poblíž náměstí Garibaldi. Na linku, která jezdí v intervalech 20 minut, jsou však většinou nasazovány autobusy. Jeden z mála trolejbusů značky Solaris se bohužel nepodařilo fotoaparátem zachytit.
Začátek velmi dlouhé příměstské trolejbusové linky M13 v centru Neapole, provozované dopravcem CTP. Část trolejového vedení je společná s městskými linkami. Jiný dopravce = jiné zastávky a nulová informovanost v městských mapách.
AUTOBUSY Autobusy jezdí všude tam, kde chybí jiné dopravní spojení. Často suplují zkrácené tramvaje nebo dosud nedostavěné metro. Páteřní radiální linky jsou označené písmenem R (například linkou R7 se dostanete na malebný západní okraj Neapole po trase bývalé tramvaje, linka R5 vás zas zaveze z centra přes strašidelné sídliště Scampia až k severní konečné metra č. 1). Ostatní autobusové linky mají různá čísla, ty v centru mají většinou před číslem písmeno C a jezdí na nich převážně nízkokapacitní autobusy, aby se vůbec v úzkých a věčně ucpaných uličkách centra, zaskládaných...
I přesto, že Neapol společně s celou aglomerací čítá asi 3 miliony obyvatel a kolejová infrastruktura není zdaleka tak rozvinutá, jak by měla, nenajdete v Neapoli žádné kloubové autobusy. Většinu vozového parku spíš tvoří ještě kratší vozy než standardní.
Legendární a hlavně nezničitelné jedenáctimetrové stroje Iveco se vyznačují nízkým počtem sedaček a vysokou hlučností. Tvoří ale základ hlavních autobusových linek. Někde je už vystřídaly nízkopodlažní vozy téhož výrobce na Citara od Mercedesu.
Ukázka "zajíždění" k chodníku na zastávkách. Lidé už s tím počítají, a tak většinou vyčkávají již na vozovce. Na velké části linek jezdí nízkokapacitní autobusy. Neexistenci jízdních řádů v kombinaci s dlouhými intervaly vydrží jen ti skalní cestující.
Velkým pokrokem jsou elektronické panely na některých zastávkách v centru města. Vyvěšovat jízdní řády se totiž v Neapoli nenosí. Navíc jízdní řád dostupný na internetu tvoří stejně pouze první a poslední spoj a interval mezi nimi.
Další, novější, zástupce menších městských autobusů. Většinu plochy tohoto nízkopodlažního třídveřového vozidla tvoří dveře a kola.
Tyto starší mikrobusy jezdí v historickém centru na doplňkových linkách, kam se větší vozy již nevejdou.
Desetimetrové třídveřové Citelisy jsou podobně jako část novějších autobusů opatřeny celovozovou reklamou Vodafone. Skoro to vypadá jako jednotný městský nátěr, který však zůstává oranžový.
Velká část městských linek je zajišťována malými autobusy. Ty nejmenší byly nedávno doplněny tureckými minibusy Otokar.
Část příměstských linek provozuje dopravce CTP, který obsluhuje zejména hustě osídlené oblasti severně od Neapole i příměstskou trolejbusovou linku M13. Část autobusů jezdí na zemní plyn. Jejich technický stav je ještě zanedbanější než městské vozy dopravce ANM.
Z letiště do nedalekého centra Neapole jezdí každých 20 minut tato linka se zvláštním tarifem. Do centra to trvá necelých 15 minut. V budoucnu by mělo vést přes letiště okružní metro.