Teplice (9.6.2011)

Severočeské lázeňské město v podhůří Krušných hor má nejen velmi příjemnou atmosféru, ale i kvalitní městskou dopravu, jejímž základem jsou trolejbusy. Hlavním a vlastně i jediným provozovatelem městské dopravy je Veolia Transport Teplice, která je nástupcem původního Dopravního podniku. I když je tedy provoz MHD v režii soukromé společnosti, například vlastníkem trolejbusů je i nadále město Teplice. Trolejbusy tvoří základ veřejné dopravy a díky masivní obnově vozového parku v poslední době je téměř jisté, že tomu tak zůstane i v budoucnu. Kvalitativní skok zažila v posledních letech také regionální doprava, kdy původního dopravce DPÚK vystřídal na většině zdejších linek teplický dopravní podnik, později Veolia Transport Teplice. Díky tomu i při neexistenci tarifní integrace v Ústeckém kraji vznikla jakási integrovaná doprava, kde se vhodně doplňují městské i příměstské linky a kvalita městských autobusů byla tímto krokem "vyvezena" i do okolních měst a obcí. I zde platí přísná zásada maximálního stáří autobusů 8 let. Nejnověji jsou pořizovány autobusy SOR a Iveco Citelis. Autobusové linky jsou očíslovány řadou 100 a výše a většina z nich projíždí přes centrum z jednoho konce Teplic na druhý a návštěvník vlastně ani nepostřehne, co je městská, a co příměstská linka.

Zavlečením autobusů do centra města došlo k zefektivnění dopravy a k úspoře zejména v obdobích slabšího provozu, kdy příměstské linky nahrazují v některých případech i trolejbusy (naštěstí nijak zásadně). V centru Teplic jsou sice zastávky ověšeny hrozny čísel autobusových linek, pozitiva však převažují - původně totiž linky končily na autobusovém nádraží, které podobně jako nádraží vlakové není spojeno s centrem města i s okolními sídlišti nijak slavně.

Ale zpět k trolejbusům. Původně konstantní vozový park stárnoucích trolejbusů Škoda 14Tr a 15Tr začal být výrazně omlazován nízkopodlažními trolejbusy. Nejdříve šlo o standardní i kloubové vozy Škoda 24Tr a 25Tr s karoserií Iveco Citelis, poté tvořily dodávky trolejbusy Škoda 26Tr (12 m) a 28 Tr (15 m) s karoserií Solaris a s příjemně prostorným interiérem. Všechny nové trolejbusy dostaly městský modrožlutý nátěr. Linkové vedení trolejbusů může na první pohled vypadat chaoticky, po bližším prozkoumání zde však najdete propracovaný systém, jehož základem jsou jednotné intervaly a vzájemné proklady. Základní interval je v pracovní den 20 minut (nejsou zde špičky ani sedla) a o víkendu 40 minut. Některé linky jsou provozovány pouze ve všední dny (1, 3, 12), některé jen o víkendu (13). Nejsilnější je linka 5, která jezdí celotýdenně po 20 minutách. Zejména na ní jsou také nasazovány kloubové nebo patnáctimetrové trolejbusy. Vzájemnou koordinací tak vzniká na naprosté většině koncových úseků souhrnný interval 10 minut ve všední dny a 20 minut o víkendu. Nejsilnějším koncovým úsekem je trať do Řetenic, kam se jezdí celotýdenně po 10 minutách, v části tohoto úseku k městské nemocnici je interval v pracovní dny dokonce 5 minut. Systém je tedy celkem použitelný a po prvotním přežvýkání i docela dobře stravitelný. Zvláštností je nostalgická trolejbusová linka 11, která projíždí skoro celým městem a v provozu je ve vybrané víkendové dny v roce.

O co kvalitnější jsou informace na zastávkách (co do formy i obsahu jim snad nelze nic vytknout), o to chudší je informační systém ve vozidlech - zastávky se nehlásí ani v nejnovějších trolejbusech a digitální panely jsou využity jen naprosto minimálně. Také způsob odbavování je vadou na kráse jinak kvalitní MHD. I když pravidelní uživatelé mají většinou čipovou kartu a nástup předními dveřmi zas tolik nezdržuje, pro ty, kteří čipovou kartu nemají, je tu bariéra ve formě nutnosti platit přesným obnosem mincí do pokladny u řidiče (cena základní jízdenky při platbě v hotovosti je 16 Kč). Pokud se při nástupu takových lidí sejde víc, cestovní rychlost se rapidně snižuje.