Dynamicky se rozvíjející hlavní město Turecka leží zhruba uprostřed této skoro 90milionové země a leží v jeho asijské části na náhorní plošině v průměrné nadmořské výšce cca 950 metrů. Ankara má už skoro 6 milionů obyvatel a stále se rozrůstá do všech směrů o nová předměstí, mnohdy s velmi luxusním bydlením. Je to sídlo mnoha státních úředníků a z velké části bylo postaveno teprve nedávno – hlavním městem Turecka je teprve od roku 1923. První metro zde vyjelo teprve v roce 1996 a stále se i přes rozrůstající délku jeho linek nedaří dohánět rostoucí počet obyvatel. Istanbul nikdy neměl tramvaje, a tak kromě dvou různých systémů lehkého i těžkého metra a jedné kapacitní městské železnice stojí městská doprava hlavně na autobusech, kterých tu jezdí cca 2500. V poslední době se jejich flotila modernizuje a zvyšuje se podíl kloubových vozidel. Najdete tu také dvě městské lanovky a jeden trochu bizarní tramvajový provoz. S okolním světem spojuje Ankaru velké mezinárodní letiště, moderní hlavní vlakové nádraží, kde zastavují i vysokorychlostní vlaky, a také obří autobusové nádraží.

Metro v Ankaře je aktuálně složeno ze tří linek: A1, M1 a M4. Nejstarší linka Lehkého metra A1 (Ankaray) byla otevřena v roce 1996 a v původní délce i podobě jezdí dodnes. Vede v centru od východu na západ, kříží se v centru s linkou těžkého metra M1 a obsluhuje také hlavní vlakové nádraží i obří autobusové nádraží ASTI na západě města. Linka je dlouhá 8,5 km a má 11 ponurých, ale mělce založených stanic. Dvě z nich jsou povrchové. Na lince se každých 4-6 minut svezete 2,65 m širokými soupravami o 6 vozech a délce 90 metrů. Soupravy jsou složeny ze tří dvouvozových jednotek, z nichž ty krajní...
Nejstarší metro v Ankaře a druhé nejstarší v Turecku – to je Anakaray. 8,5 km dlouhá linka lehkého metra značená jako A1 byla v dnešní délce a počtu stanice (11) otevřena v roce 1996.
Aktuální síť ankarské kolejové dopravy. Zelené lehké metro A1, modrá linka těžkého metra, původně sestávající ze tří samostatných linek M1-M3, nejnovější oranžová linka metra M4 a také východozápadní městská železnice Baskentray.
9 z 11 stanic lehkého metra Anakaray je pozemních. Mají poměrně ponurý design a chudé osvětlení. Veškeré prostory jsou plně podřízeny funkčnosti. I přes svou „lehkost“ je tato linka kapacitní a svižná. Intervaly se pohybují mezi 4-6 minutami.
Interiér jednotek Breda na lince A1 lehkého metra. Tyto vozy zde jezdí už od roku 1996, kdy byla linka otevřena. Celkem je k dispozici 33 dvouvozových jednotek, které jsou spřahovány po třech do vlaků o délce 90 m.
Emek - jedna ze dvou povrchových stanic linky A1 na jejím západním konci. Tahle linka jezdí v nezměněné podobě už od roku 1996 a spojuje centrum s hlavním autobusovým nádražím ASTI západně od něj. Vede také přes hlavní vlakové nádraží a kříží se s linkou těžkého metra.
Neumělý design informačních prvků lehkého metra Ankaray nad dveřmi téměř 30 let starých vozů. Západní konečná ASTI, kde je obří autobusové nádraží, měla být konečnou jen dočasně – už dlouho je připraveno prodloužení o 1 stanici k lince těžkého metra, z neznámých důvodů se ale k prodloužení neschyluje. V plánu je také poměrně významné prodloužení dál na jihovýchod.
Takto vypadají vstupy do stanic lehkého metra Ankaray. Linka je značená zelenou barvou a kostky postavené na špičku používají písmeno A. Kolej je v tomto případě název stanice. Stejně jako stanice samotné, ani vstupy do metra neoplývají krásou ani nápaditostí.
Linka M1 těžkého metra byla otevřena již v roce 1997, od té doby zde už ale jezdí druhá generace vozidel – tyto těžké, ale kapacitní třívozové čínské jednotky CSR, běžně spřahované po dvou. Tato linka má mnohem více povrchových úseků než o rok starší Anakaray A1.
Starší mapa sítě metra v Ankaře, kde je vidět původní rozdělení dnešní linky M1 na tři – M1-M3. K původnímu úseku linky M1 byly totiž v roce 2014 otevřeny další úseky na obou koncích značené jako linky M2 a M3. Původně tam totiž na rozdíl od původní trasy jezdily pouze třívozové vlaky a ve dvojnásobném intervalu. V letech 2018 a 2019 bylo ale přestupování zrušeno a linka je nyní označena jen jako M1 a vlaky jezdí z jednoho konce na druhý. Dnes má linka délku přes 46 km.
O rok později než lehké metro vyjela v roce 1997 také první linka kapacitnějšího a těžšího metra M1, která spojovala centrum s předměstím Batikent na severozápadě. V roce 2014 byla linka prodloužena na obou koncích, vždy cca o 15 km do stále se rozšiřujících předměstí Ankary, ale až do roku 2019 byly tyto nové úseky obsluhovány samostatně a označeny jako linky M2 a M3. Do té doby se zde totiž jezdilo ve dvojnásobném intervalu (cca 15 minut) a v poloviční délce souprav (3 vozových). Nyní po dokončení obnovy vozového parku se jezdí v plné délce bez nutnosti přestupu a linka je označena jen jako...
Mezilehlá obratová stanice Macunkoy poblíž místního depa na lince M1. Na tuto původní část linky těžkého metra navazuje prodloužení, které bylo otevřeno v roce 2014 a obsluhuje nová vzdálená předměstí na severozápadě Ankary, kde se staví stále dál. Na konci ve čtvrti Törekent leží jedna z místních průmyslových zón (OSB). Stejně se jmenuje i konečná stanice. V této zóně je také továrna Bozankaya vyrábějící dopravní prostředky, mez nimi i budoucí trolejbusy pro Prahu.
Schéma linek M1 a M4, na které jsou nasazovány tyto nové čínské soupravy CSR. I zde je vidět, že linka M1 byla původně rozdělena na 3. Díky svítícím diodám se dozvíte, jaká bude aktuální stanice a kterým směrem vlak jede.
Celkem bylo pro nové úseky těžkého metra, pro novou linku M4 i jako náhrada za původní kanadské soupravy Bombardier, pořízeno 324 vozů těžkého metra z čínské továrny CSR. Třívozové jednotky jsou spřahovány po dvou (dříve jezdily v koncových úsecích pouze třívozové vlaky). Takto vypadají původní povrchové stanice na prvním úseku z roku 1997 a podobají se těm na lince lehkého metra A1.
Přestupní stanice Kizilay v centru Ankary, kde lze přestoupit na linku A1. Původně se tu také přestupovalo mezi linkami M1 a M3, pokud jste chtěli jet dál na jihozápad. Od roku 2019 už ale jezdí soupravy skrz. Jelikož jde o významnou přestupní stanici s velkým obratem, nástupiště jsou na obou stranách vlaků a dveře se otvírají na obě strany.
Další ze stanic na původním úseku linky M1. Stanice nijak nevynikají svou architekturou a jsou podobně jako linka A1 osvětleny poměrně spoře. To se týká i nových později otevřených úseků včetně nejnovější linky M4. Prostory metra jsou od okolí odděleny turnikety, použít můžete buď místní čipovou dopravní kartu nebo stačí přiložit platební kartu.
Nejnovější linkou ankarského metra je oranžová M4, jejíž první část z centra sem do stanice Sehitler na severu byla otevřena v roce 2017. Nyní má tato linka z již 12 stanicemi délku 12,5 km a jezdí zde stejné čínské soupravy jako na lince M1. Intervaly jsou ale o něco delší a vytíženost zatím nic moc. Nad touto linkou do kopcovité čtvrti Keciören vede také jedna ze místních městských lanovek.
Tady až do roku 2023 končila od severu nejnovější linka metra M4. Přestoupit tu lze na první linku M1 dál do centra. Nedaleko této stanice je místní kulturní centrum a také velký zrenovovaný park s provozem speciální nostalgické tramvaje. V roce 2023 byla linka M4 prodloužena o 3 stanice přes hlavní vlakové nádraží až do přestupního uzlu Kizilay.
Přestupní chodba na nejnovějším úseku linky metra M4 z roku 2023. Stanice Kizilay v centru tak dnes umožňuje přestup mezi všemi třemi linkami metra (A1, M1 a M4).
Informační systém na nejnovější lince M4 je podobný jako na lince M1. K orientaci pomáhají tyto vertikální seznamy stanic. Stanice Gar leží pod hlavním vlakovým nádražím, které se dočkalo rozšíření a modernizace po zavedení vysokorychlostních vlaků. V plánu je tuto linku prodloužit na severním i jižním konci. Hlavně na jihu by si Ankara další metro zasloužila.
V roce 2017 přibyla další linka metra – M4, která je vedená celá pod zemí a díky prodloužení v roce 2023 má už 12 stanic. Plánuje se její další rozšíření na severu i jihu. Celá jižní hustě obydlená část města je dnes totiž závislá pouze na autobusech. Nejnovější linka metra má podobně ponuré a nenápadité interiéry stanic, navíc jsou její stanice poměrně hluboko. Jezdí se zde v delším intervalu než na lince M1 a nad městem jezdí v souběhu řada autobusových linek. Není proto divu, že její vytíženost není slavná. Dostanete se s ním ale také na hlavní vlakové nádraží a určitě pomáhá i v hustě...
Toto je památka na původní kanadské soupravy Bombardier, které začínaly provoz na první lince těžkého metra M1 v roce 1997. Stejný typ jezdil od 80. let také v kanadském Torontu. Dnes už byly tyto obstarožně vypadající jednotky nahrazeny čínskými, ale pár jich v depu ještě mají. Celkem bylo v provozu 18 šestivozových souprav a jezdily pouze na původní lince M1.
Kapacitní interiér nových čínských jednotek CSR. Tyto vlaky neoplývají příliš velkým počtem sedaček, dlouhá úmorná cesta ze vzdálených předměstí tak nutí některé cestující sedat si na zem. Provoz na linkách M1 a M4 je z nějakého důvodu výrazně línější než na lince A1.
Významnou součástí MHD v Ankaře je městská vlaková linka Baskentray, která byla v roce 2018 výrazně modernizována. Nyní má tato východozápadní rychlá kolejová osa spíše parametry metra a ve špičkách již každých 12 minut zde jezdí tyto šestivozové jednotky Hyundai-Rotem. Svižná jízda po povrchu je v porovnání s podzemním a těžkopádným metrem výrazně příjemnější.
Interiér pohodlných a hlavně svižných vlakových jednotek Hyundai-Rotem na městské lince Baskentray. Tato elektrické vlaky jezdí na trase dlouhé 37 km, obsluhují 25 stanic a celou trasu ujedou za necelou hodinu. Předtím zde městské vlaky také jezdily (již od roku 1972), ale s méně zastávkami a v horším intervalu. Tyto vlaky zde jezdí od roku 2010.
Vysoce výkonná městská linka Baskentray protíná rychle rostoucí aglomeraci od západu na východ a zastavuje i v několika zastávkách v centru. Například toto je významná přestupní stanice Yenisehir poblíž historického centra a s možností přestupu na metro M1. Koleje jsou sdíleny s ostatními vlaky včetně vysokorychlostních vlaků z Ankary na západ i východ. V plánu je prodloužení této městské linky dál na západ.
Detail dveří a schématu vlakové linky Baskentray, která plní úlohu další kapacitní linky metra v Ankaře. Na rozdíl od metra ale linku provozují turecké státní dráhy TCDD. Linka v tuto chvíli pokrývá celé zastavené území Ankary od západu na východ, staví se ale neúprosně dál…
Ankara modernizovala v posledních letech po dlouhé době svoji dvoutisícovou flotilu autobusů o cca 420 nových vozů. Od roku 2021 jsou nové autobusy MHD v červené barvě. Zdejší dopravní podnik pořídil standardní i kloubové autobusy turecké výroby značek Mercedes-Benz a Otokar a také minibusy Karsan.
Nové autobusy standardní délky typu Mercedes-Benz Conecto 3. generace jsou s plynovým pohonem. Těchto krátkých vozů bylo nyní pořízeno 131. Místní dopravní podnik EGO předtím nakupoval standardní autobusy naposledy v roce 2012. Podle evidenčního čísla poznáte rok výroby. Nastupuje se pouze předními dveřmi a stejně jako v metru stačí přiložit platební kartu.
Ankara už dlouho sází hlavně na plynový pohon svých autobusů v městské flotile EGO. Předchozí generace autobusů z let 2012-3 má modrobílý nátěr, nynější flotila pořizovaná od roku 2021 je červená. Displeje jsou u nových vozů barevné a umožňují použití různé barvy pro číslo linky. Mezi městskými autobusy je cca 600 vozů kloubových. Nejstarší jsou z roku 2012.
Další zástupce nových autobusů pro MHD, tentokrát v naftovém provedení a s tureckou značkou Otokar. Těchto dieselových vozů bylo od roku 2021 pořízeno celkem 73. V Ankaře jezdí cca 600 autobusových linek.
Plynový kloubový MAN z předchozí obnovovací vlny městských autobusů v letech 2012-2013 na lince 271, která nahrazuje městskou lanovkou do čtvrti Yenimahalle po dobu jejího nuceného odstavení kvůli soudnímu sporu. Těchto plynových kloubových MANů tu jezdí 200.
I přes rozšiřující se síť kolejové dopravy hraje autobusová doprava v již téměř pětimilonové Ankaře stále nezastupitelnou a až příliš velkou roli. Pro linky MHD je k dispozici úctyhodných cca 2500 autobusů, hlavně v podání místního dopravního podniku EGO, ale také v podobě sdružení soukromých dopravců ÖHO. Hlavní autobusovou tepnou je severojižní komunikace protínající centru města, kde jezdí doslova jeden autobus za druhým. Rostoucí ankarská předměstí kladou stále vyšší nároky na dopravu a bohužel i zde se tvoří stále větší kolony a autobusy bývají velmi vytížené a na tak velké proudy lidí...
V Ankaře jezdí ještě nemalý podíl vysokopodlažních autobusů. Kolem tisícovky tureckých plynových MANů má k dispozici místní dopravní podnik EGO, vyrobeny byly v letech 2006-11. Soukromí dopravci sdružení pod značkou ÖHO disponují také pár starými vysokopodlažními kusy BMC.
I když tento autobus nevypadá tak staře, přesto je vysokopodlažní. Cca 500 vozů provozují na linkách MHD soukromí dopravci v jednotném, ale odlišném (světlemodrém) nátěru.
Další z velké a stále provozované série vysokopodlažních autobusů MAN na návazné lince u jihozápadní konečné stanice metra M1 Koru na západním předměstí. Metro má odtud pokračovat v budoucnu dál na západ a bude se dělit do dvou větví. Místním autobusům rozvážejícím lidi do stále rozšiřujících se předměstí se tak snad trochu uleví.
Městské autobusy provozované hlavně dopravním podnikem EGO obsluhují kromě vlastní Ankary také celou metropolitní oblast a zasahují mnohdy až velmi daleko za město. Velká řada linek však míří až do centra, kde se sjíždí v hlavním severojižním koridoru přes přestupní stanici Kizilay. Před obří dodávkou těchto plynových MANů byly pořizovány vozy stejného typu, jen s naftovým pohonem. Téměř všechny už byly vyřazeny, část je ale přestavována na elektrobusy firmou Belka.
Jedna z vytížených zastávek na centrálním severojižním koridoru přes centrum města, kde jezdí jeden autobus za druhým. I když jsou zdejší zastávky vybaveny moderními informačními prvky i ucházejícím mobiliářem, nástup do vozidel probíhá poněkud divoce. Autobusy, které zdržují samy sebe, mají tendenci se vzájemně předjíždět, a to i v zastávkách.
Jeden z cca 30 starých vysokopodlažních autobusů BMC Belde na městské lince provozované soukromníky pod značkou ÖHO. Tyto vozy byly vyrobeny cca před 15 lety. Soukromí dopravci jsou do jednotného tarifního systému MHD zapojeni od roku 2017.
Nové celobarevné informační displeje umožňují kromě barevného čísla linky zobrazit i tyto vlastenecké symboly, bez kterých se turecký veřejný prostor neobejde.
Stará i nová generace autobusů MHD na konečné u stanice metra M1 Sögütözü. Nad metrem tu vede jedna z hlavních výpadovek směrem na západ. Jednou by sem snad mělo dojet i lehké metro A1. Některé starší autobusy jsou vybaveny po vzoru USA rámy na jízdní kola na předních čelech. U novějších autobusů už se od tohoto nápadu upustilo.
V minulosti bylo pořízeno v rámci velké obnovy a navýšení kapacity MHD také 180 kloubových naftových autobusů Mercedes-Benz Conecto 2. generace. Spolu s nimi bylo pořízeno 200 plynových kloubových MANů. Od té doby v roce 2013 až do roku 2021 nekoupil podnik EGO žádný nový autobus.
Dvě různé verze předchozích městských nátěrů dopravního podniku EGO. Na obří dodávku přes 1000 vysokopodlažních krátkých MANů pak navázalo 380 kloubových nízkopodlažních vozů. To vše se odehrálo v letech 2007-13.
Přetížené klasické MHd pomáhají stejně jako v jiných tureckých městech dolmuše, neboli minibusy jezdící hlavně v trasách klasických linek, které vám ale zastaví i mezi zastávkami. Neplatí na nich klasické jízdné MHD a potkáte tu i dosti obstarožní kousky. V Ankaře jezdí dolmuší asi 2000.
Na letiště v Ankaře, které leží na severovýchodním okraji města, se dostanete autobusem. Využít můžete městskou linku 442, která vede z centrálního autobusového nádraží přes centrum města a jeho přestupní stanici Kizilay, dále kolem hlavního vlakového nádraží. Jezdí v intervalu 20-30 minut a nasazeny jsou zde tyto vysokopodlažní autobusy Isuzu s prostory na kufry. Jízdné je 75 tureckých lir.
Vozový park městského dopravce EGO se skládá z různých typů převážně tureckých autobusů, čím dál větší podíl mají kloubové nízkopodlažní vozy. V posledním modernizačním programu pořídil v letech 2021-4 cca 420 červených autobusů, převážně značky Mercedes-Benz Conecto nebo Otokar Kent. Přibyla také padesátka minibusů Karsan Atak. V předchozí modernizační vlně byly v roce 2012-3 pořizovány pouze kloubové autobusy v počtu 380 kusů (200 plynových MANů a 180 Mercedesů Conecto). Pozůstatkem dávnější minulosti je ještě poměrně velké množství vysokopodlažních autobusů, hlavně v podobě plynových...
Další možností, jak dojet z Ankary na letiště, jsou tyto soukromé autobusy Ankara air. Jízdné je dvojnásobné (150 lir) a linka kopíruje městskou linku 442. Tady je společná zastávka v centru u přestupní stanice metra Kizilay. Cesta na letiště trvá zhruba půl hodiny až hodinu dle momentální dopravní situace. Využít můžete také luxusní letištní autobusy Havas.
Mezinárodní letiště Esenboga na severovýchodním okraji Ankary je dostupné pouze po silnici. Hlavní městská linka 442 je zajišťována těmito 15 novými autobusy Anadolu Isuzu Kendo v novém městském nátěru EGÖ.
Zajímavostí ankarské MHD jsou dvě městské lanovky. Ta delší funguje od roku 2014 a začíná zde u stanice metra M1 Yenimahalle. Jedná se o nejdelší městskou lanovku na eurasijském kontinentu – je dlouhá 3,2 km.
Nejdelší městská lanovka obsluhuje kopcovitou čtvrť Yenimahalle na severu města a spojuje jí se stejnojmennou stanicí metra. Většinou vede velmi vysoko nad místním členitým a hustě zastavěným terénem. Bohužel od roku 2024 je její provoz zastaven kvůli soudnímu sporu s komorou architektů.
Další z vysokých sloupů místní městské lanovky. Ta má celkem 4 stanice a jízdní doba jednou ze 106 kabin pro 10 cestujících je cca 14 minut. Kabinky, dokud byla ještě lanovka v provozu, jezdily v intervalu 15 vteřin.
Severní konečná stanice městské lanovky ve čtvrti Yenimahalle. Kvůli soudnímu sporu byl její provoz v roce 2024 po 10 letech provozu zastaven a náhradní dopravu zajišťuje autobusová linka 271.
Další městskou lanovku najdete ve čtvrti Keciören na severním předměstí Ankary. Provozuje ji od roku 2008 místní městská část a má jen dvě stanice. Ta jižní leží poblíž stanice metra M4 Meteoroloji. Jízdní doba je 20 minut a lanovka jezdí jen odpoledne. Bohužel kvůli údržbě byla během návštěvy také mimo provoz.
Čerstvě zrenovovaný městský park „Velká národní zahrada“ severozápadně od centra Ankary má od roku 2021 tramvajový okruh, kde jezdí dvě dvounápravové tramvaje Gotha z 50. a 60. let. Ty původně jezdily ve východoněmeckých provozech, následně byly krátce v Istanbulu a pak cca 10 let v sousední turecké Burse.
Nedílnou součástí MHD v Ankaře je také východozápadní městská železniční linka, od roku 2018 povýšená na standard přibližující se metru. Najdete tu také dvě městské lanovky na severním kopcovitém okraji města, bohužel toho času obě mimo provoz. Ta delší a zajímavější ve čtvrti Yenimahalle se 4 stanicemi nejezdí od roku 2024 kvůli soudnímu sporu s komorou architektů. Další zajímavostí je parková okružní tramvaj západně od centra, kde jezdí na bateriový pohon dvě historické tramvaje Gotha původem z Německa, které si prošly předtím i jinými tureckými městy.
Na trase parkové okružní tramvajové linky jsou tyto moderní zastávky. Troleje tu budete hledat marně. Obě historické tramvaje Gotha totiž získaly bateriový elektrický pohon. V současné době byl během návštěvy ale provoz tramvají zastaven – možná vyjedou až v hlavní sezoně.
Odbočka z parkového tramvajového okruhu k místní vozovně, kde jsou ukryty oba vozy Gotha. Tramvaje v Ankaře nikdy nejezdily, tedy až pak zde od roku 2021. jejich využití a účel je ovšem sporný. Velký zrenovovaný park je sice díky tramvaji lépe dostupný, jeho návštěvnost ale pokulhává. Také provoz byly během únorové návštěvy tramvaje mimo provoz.
Špionážní pohled na ukryté tramvaje Gotha s bateriovým pohonem v místním zrenovovaném parku. Jeden vůz jezdil původně v německém Cottbusu, druhý v Plauenu. Vozy pak putovaly po dalších německých městech a následně se dostaly do Turecka. Nejdřív do Istanbulu, pak do Bursy a nyní jezdí (nebo spíš nejezdí) v Ankaře.
Na západním okraji centra Ankary najdete obří autobusové nádraží ASTI. O jeho velikosti napovídá tento model v jeho odbavovací hale. Nádraží připomíná svými rampami, organizací provozu i okolím spíš letiště. Míří odtud dálkové autobusy do celého Turecka. Napojeno je na linku lehkého metra Ankaray.
Obří odbavovací hala centrálního autobusového nádraží ASTI. Jeho okolí je ozdobeno obří (ale nefunkční) fontánou i rozsáhlou parkovou úpravou, kterou ale běžní cestující nejspíš neocení. V provozu je od roku 1997, horní patro slouží pro odjezdy a spodní pro příjezdy. Denně tudy projede cca 2500 autobusů.
Původní severní vstup do hlavního vlakového nádraží, které leží západně od centra města. Vlaky zde jezdí už od roku 1897, ve 30. letech 20. století dostalo moderní funkcionalistickou budovu a od roku 2006 je přistavěno jízdo křídlo včetně nových nástupišť pro vysokorychlostní železnici.
Takto vypadá jižní vstup do hlavního vlakového nádraží. Tuto podobu má od roku 2006, kdy byla postavena nová nástupiště pro vysokorychlostní vlaky. Napojeno je na dvě linky metra, i když přístup na ně je pouze přes venkovní přednádražní prostor.
Nvá monumentální odbavovací hala hlavního vlakového nádraží. Postupně od roku 2008 zde zastavují i vysokorychlostní vlaky, nejdříve do Eskisehiru, následně do Istanbulu a Konyi a nyní míří rychlé vlaky i na východ. Přes hlavní nádraží vede i místní městská vlaková linka Baskentray.
Nejmodernější jednotka vysokorychlostních vlakl od siemensku na novém nástupišti hlavního nádraží v Ankaře. Vlaky z Ankary do Istanbulu jezdí cca jednou za hodinu a jízda trvá 3,5 hodiny. Těchto jednotek bylo vyrobeno v letech 2013-2021 celkem 19.
Ankara ležící uprostřed nehostinné krajiny ve střední hornaté části Turecka je s okolním světem napojena jednak poměrně vzdáleným letištěm, na které se dostanete pouze autobusem. Pak také k železnicí, jejíž hlavní branou do města je hlavní nádraží, rozšířené pro provoz vysokorychlostních vlaků. Ty už jezdí do třech směrů včetně největšího tureckého města Istanbulu. A na západním okraji města je také obří autobusové nádraží ASTI, které se spíš podobá letišti. Obě nádraží jsou napojena na metro.
Interiér vysokorychlostních vlaků YHT, které spojují v hodinovém intervalu Ankaru s Istanbulem. Hlavní vlakové nádraží taky výrazně zvýšilo svůj význam a hodí se, že je nově napojeno nejen na linku lehkého metra A1, ale od roku 2023 také na nejnovější linku metra M4. Ta v budoucnu protne Ankaru od severu na jih.
Zpět na úvodní stranu reportáží


ZPĚT NA SEZNAM