Atény - kolejová doprava (únor 2012)

Řecká metropole má za sebou dávnou a pohnutou historii. Nyní je původní starověká Akropole obklopena nekonečným mořem bílých budov s rovnými střechami, kde žijí téměř 4 miliony lidí, zhruba třetina celé řecké populace. Rozlehlé město lemují holé kopce a také Středozemní moře. Stejně jako celé Řecko jsou i pro Atény typické dvě barvy - modrá a bílá. Městská doprava v Aténách se řeckým zvyklostem v mnohém vymyká. Zvlášť díky olympiádě v roce 2004 byl systém MHD kvalitativně povýšen. Rozrostla se síť metra, po více než 40 letech oživly tramvaje, výrazně se omladil vozový park trolejbusů a autobusů a základ byl položen také příměstské železnici.

Z mezinárodního letiště jede do centra Atén metro i vlak, oba dopravní prostředky v intervalu 30 minut. Vlaky metra M3 zajíždějící na letiště jsou vybaveny vrchním odběrem proudu. Linka M3 je nejnovější a jezdí zde také nejnovější korejské soupravy Rotem.
Vstupní hala na nástupiště metra a vlaků leží cca 5 minut chůze od haly mezinárodního letiště. Jízdenka na metro do centra stojí 8 EUR, alternativní delší cesta autobusem stojí 5 EUR.
Interiér letištního metra s úložným prostorem na zavazadla. Cesta přímo do centra Atén trvá zhruba 40 minut. Společný úsek s železnicí je povrchový, poté je tato linka vedena v podzemí.
Bohužel se Řecko v současnosti potýká s vážnými ekonomickými problémy. Na první pohled to sice není moc vidět, na druhý pohled ale vidíte nenápadné známky nepokojů okolo hlavního centra bouří - náměstí Syntagma nebo zakonzervované stavby metra či pozastavená rekonstrukce železničního uzlu. Městská doprava však stále funguje a na místní poměry je nad očekávání spolehlivá. Po příletu na nové mezinárodní letiště, které leží poměrně daleko od města, se můžete rozhodnout hned mezi třemi způsoby, jak cestovat veřejnou hromadnou dopravou. Nejlevněji to lze autobusem. Za 5 EUR jezdí několik...
Ukázka mapy aténského metra s naznačením rozestavěných úseků na linkách M2 a M3. Kvůli ekonomickým problémům Řecka jsou ale tyto stavby dotované EU pozastaveny. Hustě zalidněným aténským předměstím by však kapacitní kolejová doprava výrazně pomohla.
Ukázka zakonzervované rozestavěné stanice červené linky metra (M2) v severozápadní části Atén. Souběžně se dvěma novými stanicemi je vedena řada autobusů a také dvě trolejbusové linky.
Vlaky i metro jedou část trasy z letiště společným povrchovým úsekem a soupravy metra, které sem zajíždějí, mají kromě interiérové úpravy pro zvýšenou přepravu zavazadel také možnost vrchního odběru proudu. Po opuštění společného úseku s železnicí se linka M3 zanoří pod zem a dále pokračuje zahuštěná o spoje běžného metra skrz centrum do západní části města. Linka M3 je nejnovější a jezdí zde také nejnovější korejské soupravy Rotem. Běžně funguje hlášení stanic i v angličtině, staniční informační systém umí zobrazovat aktuální příjezd následující soupravy. Jen lidé zde neumějí počkat, až...
Nástupiště dočasné konečné stanice linky M2 "Aghios Antonios". Sem byla linka M2, otevřená v roce 2000, prodloužena v roce 2004. Do roku 2000 měly Atény pouze jednu linku metra.
Vlak linky M1 odjíždí z přestupní stanice Attiki. Linka M1 mezi Aténami a přístavem Pireus je nejstarší a od roku 1869 tu jezdily parní vlaky. Jezdí zde také nejstarší východoněmecké vlaky s nebezpečně bouchacími dveřmi. Narozdíl od ostatních linek metra ji provozuje společnost ISAP.
Linka M3 vede přes přestupní stanici Syntagma pod stejnojmenným náměstím - centrem nepokojů poslední doby. Proto tudy metro v poslední době často jen projíždělo. Červená linka M2 je vedena také přes centrum, a to od severozápadu na jihovýchod. Oba konce jsou připraveny k prodloužení - momentálně jsou však rozestavěné úseky zakonzervované. Na lince M2, které je celá podzemní, jezdí novější soupravy. Nutno dodat, že kromě nejnovějších vlaků metra Rotem mají vozidla všech generací stejný vzhled čel. Rozdíly jsou v uspořádání interiéru nebo ve dveřích.
Podpovrchová odkrytá stanice linky M1 Monastiraki přímo v historickém centru. Přestoupit se tu dá na podzemní stanici linky M3. Jelikož je stanice v oblouku, hlášení i nápisy upozorňují na větší mezeru mezi nástupištěm a podlahou vozů. Nástupiště bylo nedávno rekonstruováno a zvětšená mezera je za tmy ještě žlutě podsvícena.
Metro se rychle stalo oblíbeným dopravním prostředkem pro svoji spolehlivost, rychlost a příznivé klimatické podmínky během slunečných a parných dní. Chystaná prodloužení jak na lince M2, tak i M3 by jistě okrajovým částem Atén pomohla, nicméně ekonomická krize plány změnila. Nejvíce je to vidět na železnici. Řecké dráhy (OSE) se již několik let potýkají s extrémním zadlužením.
Velkorysá dočasná konečná stanice linky M2 Aghios Dimitrios, otevřená v roce 2004. Také zde je rozestavěno prodloužení trasy, budou-li někdy peníze. Na lince M2 jezdí novější soupravy, které jsou však vzhledem čel i barevností jednotné s vozy na lince M1.
Nejstarší vozy jezdí na lince M1, která je skoro celá povrchová a jezdí mezi přístavem Pireus a severním okrajem Atén. Na místě první linky metra jezdila první řecká parní železnice již ve druhé polovině 19. století. Zvláštností je, že na rozdíl od zbylých dvou novodobých linek metra provozuje linku M1 samostatná společnost ISAP. Vše je ale naštěstí zahrnuto do jakéhosi integrovaného systému OASA. Takže lze zakoupit jak jednorázové přestupní jízdenky na 30 nebo 90 minut, tak i celodenní jízdenku na všechno za 4 Eura. Nejzajímavější svezení je linkou M1, neboť vede skoro celá na povrchu a míří...
Dvě tramvaje se potkávají nedaleko konečné stanice Syntagma v centru Atén. Na nové tramvajové síti ve tvaru písmene T jezdí celkem 35 obousměrných italských tramvají Sirio od výrobce Ansaldo Breda.
Tramvajové zastávky jsou vybaveny velkorysým informačním systémem, najdete tu i prodejní automaty na jízdenky, občas také prodejny s lidskou obsluhou.
Zastávka Kasamouli, kde je odstavena historická tramvaj z první aténské tramvajové éry, která skončila v roce 1960. Nyní slouží tento veterán jako zázemí pro střídající řidiče.
Velkolepý plán na přestavbu řecké kolejové sítě narazil možná díky své monstróznosti. Jenže aby byly řecké železnice funkční, bylo a je zapotřebí obrovských investic. Téměř němým svědkem je aténské "hlavní nádraží" - stanice Larissa. Tudy má vést hlavní železniční páteř z Atén do Soluně. Trať měla být elektrifikována a měla zde být zvýšena rychlost rekonstrukcí zanedbané infrastruktury. Zatím se povedlo postavit alespoň základy příměstské železnice v Aténách. I když byly plány rozsahu provozu jistě mnohem velkolepější, dnes tu jezdí dvě linky, každá v hodinovém intervalu.
Nejdelší úsek nové tramvajové sítě lemuje mořské pobřeží od okraje přístavu Pireus až po čtvrť Voula na jihovýchodě. Na každé větvi jezdí dvě linky. Pobřežní linka 3 jezdí ale narozdíl od linek 4 a 5 pouze třikrát za hodinu. Vzájemná koordinace všech linek je tak spíše náhodná. Aspoň že na zastávkách najdete dynamické informace o příjezdu nejbližších spojů.
Pobřežní tramvaj vede často podél pláží, trať lemují palmy a kolejový svršek je zakryt trávou nebo pískem.
A ještě jedna plážovo-palmová fotka s tramvají. Takto se zde jezdí již od olympijského roku 2004. I když jsou tramvaje opatřeny tlačítkovým ovládáním dveří, příliš se nepoužívá. Pevné podvozky se také za pár let provozu nepříjemně zakously do četných traťových oblouků.
Obě míří z letiště na severní okraj Atén - jedna linka vede přes "centrální" stanici Larissa do přístavu Pireus, druhá vede západním směrem do Korintu. Na lince do Pirea jsou díky nedokončené elektrifikaci nasazeny motorové nízkopodlažní jednotky Stadler, druhá elektrifikovaná linka do Korintu nabízí také moderní nízkopodlažní jednotky. Bohužel i zde jsou vlaky hojně "ozdobeny" výtvory sprejerů.
Tramvaj směrem na jihovýchod pomalu opouští hustou zástavbu a jede otevřenou krajinou. Maximální rychost je stanovena na 70 km/h.
Odbočka z pobřežní trati do vozovny na místě bývalého letiště. Atény jsou ze všech stran lemovány holými kopci.
Interiér tramvaje Sirio. Šířka vozidla je pouze 2,4 metru, rozchod je standardní (1435 mm). I přes pevné podvozky je jízda poměrně pohodlná, sedačky měkké a interiér plně nízkopodlažní. 8 let provozu se však na italských tramvajích také podepsalo.
Konečná stanice linek 3 a 5 Asklipio Voulas na jihovýchodě Atén. Trať vede celou dobu podél pobřeží, jen v této koncové čtvti se uhýbá, aby obsloužila její centrum. Tramvajím zde "pomáhají" souběžné autobusové linky A1 a A2 do Pirea a Atén, které jsou bohužel o něco rychlejší než tramvaj.
A zde druhá konečná na okraji Pirea, poblíž sportovního stadionu a nedaleko stanice metra M1 Neo Faliro. V plánu bylo prodloužení trati dále do Pirea, krize však tyto plány zmrazila.
Dalším kolejovým systémem v Aténách jsou tramvaje. Poté, co byla v roce 1960 rozsáhlá tramvajová síť nahrazena trolejbusy a autobusy, se po tramvajích v Aténách slehla zem na dlouhých 40 let. Teprve až s olympiádou se v Aténách objevily tramvaje znovu. Podobně jako při návratech v jiných evropských velkoměstech, i zde slouží nová tramvajová síť zejména pro potřeby okrajových částí města.
Metro M1 pokračuje i nadále po povrchu ze stanice Neo Faliro do konečné stanice Pireus přímo u stejnojmenného přístavu. I když jsou porůznu odstavované soupravy metra bedlivě střeženy, stejně nájezdům sprejerů a vandalů neunikají.
Konečná stanice Pireus linky M1, která je ukončena budovou přímo před hlavním vstupem do zdejšího přístavu. Nástupiště jsou zastřešena starobylou ocelovou konstrukcí. Na lince M1 jezdí nejstarší soupravy původem z Východního Německa. Popraskaná okna a posprejovaný zevnějšek je tu bohužel spíš pravidlem.
Pohled z nástupiště konečné stanice metra Pireus do zdejšího depa. Jízda touto linkou je zajímavá, ale poměrně pomalá díky zastaralé trati i vozům s malou akcelerací.
Na síti ve tvaru T jezdí 3 linky, do každé větvě dvě. Jedna větev začíná na již zmíněném náměstí Syntagma v centru a pokračuje na jih k mořskému pobřeží. Zbylé dvě větve toto pobřeží lemují - jedna na jihovýchod, druhá severozápadně na okraj města Pireus. Původně se zde měly tramvaje probojovat až do samotného přístavu, krize ale i zde plány zhatila. Na třech linkách jezdí italské obousměrné nízkopodlažní tramvaje Sirio, známé například z Milána. Jejich neduhem jsou neotočné podvozky, což je znát v obloucích, které už nejsou v nejlepším stavu.
V rámci konání olympiády v roce 2004 vznikly dvě železniční linky z letiště - jedna směrem do Korintu a druhá do přístavu Pireus - zde je konečná v Pireu. Jezdí na nich tyto motorové nízkopodlažní jednotky Stadler. Linka Pireus - letiště jezdí v intervalu 60 minut. Infrastruktura je však zjevně připravena na mnohem čilejší provoz a také na elektrifikaci.
Konečná stanice tramvají Syntagma na kraji stejnojmenného náměstí v centru Atén. Zde se odehrávaly hlavní protivládní demonstrace, proto byly tramvaje často zkráceny o několik zastávek.
První linka metra v její severní části projíždí hustou zástavbou, přitom stále na povrchu nebo na estakádách. Po cestě míjí také hlavní olympijský stadion.
Stanice Neratziotissa poblíž severního konce linky M1 je v sobotu obležená lidmi díky přilehlému nákupnímu centru. Také se tu dá přestoupit na vlaky směr letiště, Korint nebo Pireus.
Možná až příliš velkoryse vybavené jsou zastávky. Naštěstí jsou ale také vybavené dynamickým informačním systémem. I přes poměrně pravidelné jízdní řády je reálný stav poněkud odlišný, přestože tramvajím prakticky nikde nestojí nic v cestě. Určitou zvláštností je nastavení intervalů - do větve v centru Atén jezdí dvě linky, každá po 15 minutách. Na pobřežní větvi však jezdí linka pouze třikrát do hodiny, proto není ani na jedné z pobřežních větví koordinovatelný provoz. Využití tramvají bohužel nepodporují ani četné souběžné autobusové linky, které jsou často rychlejší (neuvíznou-li v zácpě)...
Přestupní stanice "Neratziotissa" mezi metrem a příměstskou železnicí v severní části města nedaleko hlavního olympijského stadionu. Zde jezdí jak elektrické vlaky směrem do Korintu, tak motorové vlaky do Pirea. Obě linky vedou z letiště v souhrnném intervalu 30 minut.
Takto vypadá hlavní aténské nádraží. Pouze dvě používaná nástupiště, bez elektrifikace. Stavbu velkorysého rozšíření nástupišť a povýšení nádraží úměrně svému významu však zastavila ekonomická krize. V levé části nádraží čekají na zprovoznění nová nástupiště, na místě jsou připraveny k osazení také eskalátory a výtahy. Vše zatím čeká na další osud Řecka.
O zbývajících subsystémech - trolejbusech a autobusech hovoří následující díl povídání o Aténách. I když by se bez trolejbusů a autobusů velmi rozlehlá aténská aglomerace neobešla (železnice příliš rozšířená není a metro zdaleka neobslouží všechny čtvrti), mnohdy jsou vedeny zvláště autobusové linky ve velmi dlouhých soubězích nejen s metrem a tramvajemi, ale i s trolejbusy, kde je někdy zbytečně velká kapacitní rezerva. Možná by i zde v době krize bylo dobré snažit se využít dostupné prostředky efektivněji, nemluvě o tom, že ani jednou po celý pobyt v Aténách se neobjevil revizor, a to ani v...
Na pozůstatky původních tramvajových kolejí narazíte po výstupu ze stanice metra Akropoli pod stejnojmennou dominantou Atén. Z informační tabule se mimo jiné dočtete, že rozsáhlá aténská tramvajová síť 21 linek byla zrušena v roce 1960 a nahrazena trolejbusy a autobusy.
Poměrně utajená je podzemní lanovka na pahorek Lykabettus, odkud je nejhezčí kruhový výhled na celé město. Nahoře je umístěna také příjemná letní restaurace. Nástupní stanice lanovky je umístěna nenápadně mezi zástavbou na jižním úpatí tohoto strmého kopce.