Hlavní město Kuby, dvoumilionová Havana, leží v severozápadní části tohoto „ostrova svobody“, jedné z posledních zemí na světě, kde vládne komunistický režim. I když se zejména v poslední době poměry uvolňují, stále je návštěva Kuby pro našince jako cesta v čase minimálně o 30 let zpátky. Největší kubánské město má nezaměnitelnou tvář i co se týče veřejné dopravy. Páteří je síť metrobusových linek s provozem kloubových autobusů, doplněná o běžné autobusové linky, kolektivní i normální taxíky a další způsoby dopravy včetně využití nákladních aut přestavěných pro přepravu cestujících. Do Havany míří také několik železničních tratí, bohužel železnice na Kubě spíše skomírá, i když celková přestavba hlavního nádraží dává kolejové dopravě na Kubě stále určitou naději.

Přicestujete-li na Kubu letadlem na mezinárodní letiště José Martího, asi vám všichni doporučí taxík a zapřou autobus MHD. Při troše trpělivosti však lze i z letiště cestovat autobusem a to hned několika linkami (P12, P13, P16) a velmi levně (za 1 CUP, což je místní měna, v přepočtu necelá 1 Kč – pozor, neplést s konvertibilním Pesos pro turisty (CUC), které má hodnotu asi 1 EUR). Jen je dobré vědět, kam jít. Celkem spolehlivým způsobem jak cestovat po Havaně, je využít některou ze 17 metrobusových linek začínajících písmenem P, na kterých jezdí převážně kloubové autobusy. Schéma této...
Přestože není havanské letiště přímo napojeno na městskou hromadnou dopravu, můžete zde vidět tyto zaměstnanecké autobusy, které svou kvalitou převyšují běžnou MHD v Havaně. I když oficiální informace dostupnost MHD na letišti poněkud tají, například z terminálu 2 je to na zastávku metrobusových linek P12 a P16 jen cca 10 minut chůze.
Autobusová zastávka v blízkosti letištního terminálu 2 na trase metrobusových linek P12 a P16. Těmito autobusy, které jezdí v krátkých intervalech, se pak do centra Havany dostanete za necelou hodinu a minimálně 20x levněji než i tím nejlevnějším taxíkem.
Metrobusová linka P12 jezdící kolem letiště končí přímo v centru Havany na asi největším dopravním uzlu – Parque Fraternidad. Ty tam jsou doby osobních částečně nízkopodlažních kamionových návěsů, tzv. Camellos – dnes už na páteřních linkách MHD potkáte převážně jen tyto čínské nízkopodlažní autobusy Yutong.
Jeden z nejnovějších čínských Yutongů v oranžové barvě, jež značí páteřní síť metrobusových linek začínajících písmenem P. Autobusy zde už velmi brzy kvůli neúdržbě a věčnému přeplňování vypadají dost zbědovaně. Výjimkou jsou právě tyto poměrně nové vozy.
Na ostatních autobusových linkách v Havaně potkáte také ojetiny z různých koutů světa – například tento autobus zjevně pochází ze španělské Barcelony.
Z USA či Kanady sem doputovalo také mnoho klasických žlutých školních autobusů. V jiných koutech Kuby jsou školní spoje zajišťovány především menšími autobusy Girón místní provenience.
Takto vypadají místní metrobusy kvůli neustálém přeplňování a téměř nulové údržbě. Děravé nebo různé pokřivené měchy, rozlámané dveře nebo orezlé a pomačkané plechy, i to je páteřní dopravní prostředek v největším kubánském městě.
Při cestě městským autobusem je dobré mít ostré lokty a nenechat se odradit neustálými návaly. Vždycky se ještě další jeden cestující vejde, pokud se chce vejít. Jen je potřeba zaplatit jízdné buďto přímo u řidiče a nastoupit předními dveřmi nebo jeho pomocníkovi a poté si najít další volné dveře. Už se nejezdí jako dříve s otevřenými dveřmi, ale návaly jsou tu prakticky každodenní. I když jezdí páteřní linky v poměrně krátkých intervalech, přeci jen není dvoumilionové město pro tento druh dopravy to pravé.
Původně korejský autobus Daewoo v závěsu za tzv. Cocotaxi, obdobou asijských tuk-tuků v centru Havany. Kvůli prastarým osobním i nákladním ojetinám zde výfukové plyny opravdu smrdí a na vytížených městských třídách je pro zhýčkaného Evropana téměř nedýchatelno.
Jeden z aktuálně nejstarších, ještě vysokopodlažních, metrobusů MAZ běloruské provenience na lince směřující do největšího sídlištního komplexu Alamar východně od Havany.
Linka P11 směr sídliště Alamar východně od Havany a každodenní návaly v autobusech. Nastupuje se předními dveřmi a nebo i ostatními po zaplacení mincí nebo bankovkou v hodnotě necelé 1 Kč řidiči nebo jeho pomocníkovi, který při návalech vybírá jízdné a usměrňuje cestující.
Honosné hlavní vlakové nádraží v centru Havany v posledních letech prochází celkovou rekonstrukcí. I přesto sem některé vlaky stále zajíždějí, ostatní jsou přesměrovány na nádraží La Coubre, které leží v těsné blízkosti hlavního nádraží jižně od něj. Tam se prodávají také jízdenky na vlaky vyjíždějící z hlavního nádraží.
Informační tabule s vizualizací modernizace hlavního vlakového nádraží. Po jejím dokončení bude zřejmě zrušeno sousední nádraží La Coubre. Na to, že má být rekonstrukce hotová údajně již v roce 2018, však zbývá ještě mnoho práce.
Pohled od útrob právě rekonstruovaného hlavového hlavního nádraží v Havaně. Najdete ho jižně od centra poblíž přístavu, který se nachází v Havanském zálivu.
Jeden z odstavených vlaků s východoněmeckými vagony na oficiálně uzavřeném hlavním nádraží. I přesto odtud nějaké vlaky jezdí. Až na jednu výjimku jsou všechny železniční tratě na Kubě neelektrifikované.
Kromě oficiálních linek MHD (oranžové linky metrobusy, modré linky ostatní napaječe) je tu ještě celá řada dalších linek směřujících především do havanské aglomerace nebo do okolních měst. A na nich potkáte různé ojeté skvosty posbírané z celého světa. Na klasických linkách MHD už byl vozový park dřívějších osobních návěsů za kamionovými tahači obnoven normálními autobusy, v poslední době převažuje čínský Yutong jak ve standardní, tak i kloubové, ale i dálkové verzi pro turistické transfery nebo pro dálkovou dopravu místních obyvatel. V místní dopravě školních dětí nebo venkovských obyvatel...
Aktuální seznam vlaků na páteřní dálkové trati z Havany na východ ostrova na provizorním nádraží La Coubre. Vlevo nahoře jsou vypsány konkrétní dny v daném měsíci, kdy tyto vlaky jezdí – některé jezdí obden, některé jen jednou za 4 dny. Železnice bohužel v poslední době spíš nejezdí než jezdí. A nepomohly tomu ani nové, bohužel velmi poruchové, čínské lokomotivy.
Celkový přehled odjezdů vlaků z Havany a z jeho různých nádraží. U některých vlaků je dopsáno, že jsou zrušeny. Zrušen byl i jediný vlak na trati západním směrem do města Pinar del Rio, toho času vedený z dalšího havanského nádraží – Tulipán.
Čekárna na vlakovém nádraží La Coubre jižně od právě rekonstruovaného hlavního nádraží. Na to, že se jedná v podstatě o nejvýznamnější vlakové nádraží na Kubě, tu vládne klid a ticho – každý den odtud vyjíždí jen několik málo vlaků.
Metrobusová linka P13 vede jižní částí Havany a také kolem vlakového nádraží La Coubre. V pozadí je čadící továrna v těsném sousedství historického centra. S ochranou ovzduší si tady hlavu opravdu nelámou.
Z hlavního nádraží vyjíždějí vlaky po této nadzemní trati, pod níž je vlečka ze zdejší průmyslové zóny, z přístavu a také ze sousedního nádraží La Coubre. V budoucnu by mělo dojít k velké přestavbě tohoto zvláštního železničního uzlu.
Prastaré Iveco na příměstské lince vyjíždějící od hlavního vlakového nádraží. Některé díly karoserie už držely jen silou vůle a tučné vrstvy barvy.
Velmi častou podobou meziměstské a venkovské dopravy jsou nákladní automobily přestavěné pro přepravu cestujících. Nemálo jich potkáte i v Havaně. Dalším stupněm jsou pak tzv. kolektivní taxíky, neboli velká prastará osobní nebo polonákladní auta, kam se vždy napěchuje co nejvíce cestujících.
Do Havany míří ze všech směrů také železnice. Na koncové hlavní nádraží jižně od centra teď nejezdí kvůli jeho probíhající rekonstrukci skoro nic. Hned vedle je provizorní nádraží La Coubre, kam směřují hlavně dálkové vlaky od východu. Dalším nádražím je Tulipán na západě, kam směřují hlavně regionální vlaky z jihu a západu a poslední koncovou stanicí je Casablanca na východním břehu Havanského zálivu, kam ještě donedávna jezdila jediná elektrická železnice na Kubě (Hersheyská dráha), po řádění hurikánu, který potrhal troleje, už ale nejezdí (snad jen dočasně). Obecně vlaky na Kubě spíš...
Velmi často zastoupeným dopravcem nejen v Havaně je Omnibus Metropolitanos s těmito příměstskými vysokopodlažními čínskými Yutongy, které nezapřou inspiraci u výrobce MAN.
Mnoho nástaveb na nákladní automobily je montováno z různých náhradních dílů, oblíbené jsou dveře z autobusů Ikarus, které na Kubě jezdívaly v hojném počtu, nyní je potkáte už jen velmi výjimečně.
Dalším koncovým nádražím v Havaně je stanice Tulipán (nebo také „19. listopadu“) na jihozápadě města. Zde končí regionální vlaky od jihu a západu a také zde končil meziměstský vlak do západního města Pinar del Rio, než byl zrušen (snad jen dočasně). Toto jsou nové ruské vozy, i když svým designem příliš moderně nevypadají. Ale tradici přebudovávání nákladních vozů na osobní tento vzhled drží.
Souhrn všech aktuálních odjezdů regionálních vlaků ze stanice 19. listopadu – Tulipán.
Pokus o grafické znázornění tras dvou vlakových linek ze stanice Tulipán na jih Kuby včetně přestupů na páteřní autobusové linky v Havaně. Aktuální jízdní řády, oproti původnímu stavu dosti proškrtané, najdete na vedlejší tabuli, lepší je si ale jejich skutečný provoz ověřit osobně u pokladny.
Jižní výjezd z koncového nádraží Tulipán na jihozápadě Havany. Najdete zde také vlakové depo a dílny. K vidění jsou buď relativně nové ruské motorové vozy nebo osobní vozy přestavěné z nákladních tažené dieselovou lokomotivou.
Čínský metrobus Yutong v ještě přijatelném technickém stavu poblíž Zoologické zahrady na jihu města, kde se nachází také autobusové nádraží dálkových autobusů pro cizince Viazul.
Celkově je potřeba se při cestách Havanou obrnit trpělivostí, je lepší rozumět španělsky a je lepší mít připravené pro přeplněné autobusy ostré lokty. Také je potřeba se připravit na mizernou úroveň služeb a neochotu provozních pracovníků i přes jinak velmi srdečnou povahu místních obyvatel. Určitě není nutné se obávat kriminality – nebezpečně jsme se nectili ani po setmění a ani v odlehlejších havanských předměstích. Někdy je dobré se před pohybem na frekventovaných městských třídách nadýchat čerstvého vzduchu a každopádně je potřeba si na vše vyhradit mnohem více času než je v Evropě...
V jihozápadní Havaně poblíž Zoologické zahrady najdete toto malé autobusové nádraží, kde se dají koupit jízdenky na klimatizované dálkové autobusy pro cizince Viazul. Jedná se o nejspolehlivější a také asi nejpohodlnější způsob přepravy do všech hlavních turistických destinací Kuby. Jízdenky je potřeba raději nakoupit v předstihu – je-li vyprodáno, určitě se vás ujme jeden z naháněčů nabízejících jízdu kolektivním taxíkem prakticky kamkoli a po chvilce smlouvání ne o moc dráž než autobusem.
Minibus Girón kubánské produkce využívající některých dílů karoserie maďarského Ikarusu ve společnosti amerického náklaďáku Ford s osobní nástavbou pro přepravu cestujících, celkem běžný způsob meziměstské hromadné dopravy na Kubě.
Prastaré Volvo odkudsi ze severní Evropy na meziměstské linky projíždí kolem Zoologické zahrady v jedné z nejvýstavnějších čtvrtí Havany.
Tento autobus původem odkudsi ze západní Francie zaparkovaný poblíž největšího a nejvýstavnějšího hřbitova v Americe, zde už také asi odpočívá navěky.
Doplňkovou síť k oranžovým metrobusům tvoří modré „napaječe“, na nichž nejčastěji potkáte tyto vysokopodlažní čínské Yutongy. Jeden z nich projíždí kolem přístavu východně od historického centra Havany, kde je nástupní stanice místních přívozů i mezinárodních zaoceánských parníků.
Tento přívoz funguje jako klasická MHD a za nízké jízdné se dostanete k krátkých intervalech po dvou trasách přes havanský záliv do severovýchodních předměstí Havany – jedna z nich končí ve stanici Casablanca poblíž konečné stanice jediné elektrické železnice na Kubě, toho času mimo provoz.
Tyto malé motorové lodě křižují havanský záliv po dvou trasách a zkracují každodenní cestování místním i přibližují turistům kopcovité východní předměstí Havany s monumentální pevností.
Nádraží Casablanca po je po řádění hurikánů v roce 2017 osiřelé. Jedná se o koncovou stanici jediné elektrické železnice na Kubě, tzv. Hersheyské dráze, směřující z Havany na východ do stanice Matanzas.
Již zaváté koleje u koncové stanice Casablanca nevěští nic dobrého jediné elektrické železnici na Kubě. Provoz původních elektrických vozů barcelonského metra si zde vyžádal vybudování těchto vysokých, ale krátkých nástupišť. V současnosti snad tato dráha funguje, ale pouze v její východní části.
Běžný pohled do útrob věčně přecpaných a zanedbaných autobusů MHD v Havaně. Velmi často zde někdo z cestujících pouští velmi hlasitou kubánskou hudbu, za jejíchž tónů se rytmicky založení Kubánci rádi za jízdy pohupují.
Jeden ze starších metrobusů značky MAZ z Běloruska na konečné linky P8 na východním předměstí Havany u historického městečka Cojímar. Dál do jeho centra už musíte pěšky, autobusy jezdí většinou jen tam, kde jsou paneláky.
Čtyřdveřové autobusy jsou v Havaně už také výjimkou, nejpočetnější čínské Yutongy jsou třídveřové s vyvýšenou podlahou v zadní části autobusu. Tento běloruský MAZ už také drží pohromadě jen zázrakem.
Jedna ze tří metrobusových linek, které obsluhují největší kubánské sídliště Alamar východně od Havany a západně od rozlehlých pláží. Nízké paneláky se tu kombinují s vysokými, ale i přes nechvalně známou pověst tohoto sídliště jsme se ani zde nebezpečně necítili.
Dál k rozlehlým plážím na východ od Havany jezdí už jen tyto polopříměstské linky s čínskými autobusy Yutong. Vzhledem k víkendu byly tyto linky ještě více přeplněné než obvykle a cestující zde museli na každé zastávce bojovat o každý centimetr životního prostoru.
Další úlovek ze série second-hand autobusů ze západní Evropy. Zde pak jezdí až doslova až do „roztrhání těla“, stejně tak jako i další ojetiny v podobě osobních aut nebo náklaďáků, některé i 50 let staré.
Těchto krásných původně holandských autobusů DAF – Den Oudsten jezdí v havanských ulicích také nemálo, většinou za hlasitého doprovodu burácejícího motoru a to vše obaleno v patřičně husté v kouřové cloně.
Osobní návěsy za kamionové tahače už přímo v Havaně běžně nepotkáte, v jiných částech Kuby ještě ale ano. Zde byl spatřen jeden menší přímo v centru Havany za ranního úsvitu. V 90. letech to byl naprosto běžný základ zdejší MHD, obří návěsy na páteřních linkách měly kapacitu až 300 osob.
Vedle naprosto běžných kubánských midibusů Girón o délce cca 9 metrů jsou k vidění i jeho delší modifikace. Pozor, nejedná se o maďarský Ikarus, jen využívá některých dílů této legendární značky. Vše ostatní je místní výroba.
A zde je minibus Girón ještě v detailu zezadu, podvozek je viditelně nákladní.
Detail již poměrně prorezlého čínského kloubového metrobusu Yutong. Nejvýraznějším identifikačním prvkem na autobusech je evidenční číslo, které bývá zobrazováno také na bočních digitálních panelech zřejmě díky neschopnosti nastavit na nich číslo linky.
Hrdý kubánský národ miluje národní symboly i symboly revoluce. Také miluje kubánskou hudbu a to co nejhlasitěji, proto bývá i v těch nejpřeplněnějších autobusech zajímavá atmosféra.
Zpět na úvodní stranu reportáží


ZPĚT NA SEZNAM