Je vidět, že Kuala Lumpur na tom bylo ohledně dopravy ještě poměrně nedávno dost bídně. Jediná kolejová doprava před rokem 1996 byla pouze celostátní úzkorozchodná železnice. Teprve poté začaly přibývat první městské kolejové systémy – v roce 1996 to byla první nadzemní linka lehkého metra, která má dnes dvě větve a je očíslována jako 3 a 4 (původní příměstská železnice a její dvě diametrální linky jsou označeny jako 1 a 2). V roce 1998 se mohli místní obyvatelé poprvé svézt automatickým metrem – dnešní linka 5 sahá daleko za hranice města. Linky 6 a 7 vznikly v roce 2002 jako zcela nové expresní vlakové spojení centra města s letištěm – jedna linka je expresní, druhá zastávková. Pod číslem 8 najdete od roku 2003 nadzemní monorail, který rozváží cestující po centru města. A zatím poslední kolejovou linkou je číslo 9, neboli první linka automatického „těžkého“ metra MRT, která podobně jako linka 5 obsluhuje i vzdálená předměstí. Ta funguje od roku 2016. Nyní se staví další podobná linka MRT a v plánu jsou ještě další dvě.

Pro centrum města má velký význam zvláštní dopravní prostředek – monorail. Zelená linka, v pořadí osmá kolejová linka v Kuala Lumpur, funguje od roku 2003, proplétá se hustě zastavěným centem města a propojuje jednotlivé dopravní i nedopravní městské uzly. Její jižní konec najdete na novém hlavním nádraží. Celkem 11 nadzemních stanic je okupováno především turisty, kteří se chtějí za jízdy kochat výhledy na mrakodrapy i starší městské čtvrti. Bohužel se mohou nyní kochat spíš jeden druhým, protože kvůli technickým problémům s nasazováním nových čtyřvozových souprav jezdí v omezeném režimu pouze původní dožívající dvouvozové jednotky, které jsou beznadějně přeplněné. Volba malajského výrobce i pro druhou sérii vozidel zřejmě nebyla nejšťastnější – ale možná jsou to jen dětské nemoci, i když už trvají docela dlouho.

Od roku 2001 funguje namísto historické a honosné budovy původního hlavního vlakového nádraží nové nádraží schované uvnitř nákupních center a výškových budov, ale oproti původní poloze nabízející přestupy z příměstských a dálkových vlaků i na letištní expres, dvě linky metra i monorail. Hlavní nádraží je symbolem provázanosti zdejší veřejné dopravy – každá linka je tak trochu oddělená, i když na všech lze použít čipovou kartu, byť jen formou odečítání jednotlivého jízdného z nahraného kreditu. Užší provázanost funguje pouze v rámci městského provozovatele Rapid KL, pod jehož hlavičkou fungují všechny městské kolejové linky i většina autobusových linek. Železnice funguje trochu odděleně pod hlavičkou národního dopravce KTM. K tomu je ještě zcela samostatná letištní rychlodráha KLIA, která je sice nejdražší, ale paradoxně jediná, která návštěvníkům nabízí celosíťový jízdní doklad včetně zpáteční cesty na letiště.

První opravdovou městskou kolejovou dopravou byla v roce 1996 nadzemní linka LRT, která se postupně rozrostla do dvou větví a od posledního velkého prodloužení v roce 2016 zasahuje i daleko za hranice vlastního města. V centru vede od severu na jih, kde se rozděluje do dvou větví (Ampang Line – č. 3 a Sri Petaling Line – č. 4). Hlavně v původních úsecích je tento dopravní prostředek poměrně pomalý, i když zde jezdí už druhá generace vozidel – šestivozové čínské jednotky CSR. Před jízdou se však dobře oblečte, uvnitř bývá poněkud překlimatizováno – to ostatně platí občas i pro další dopravní prostředky. Ve společném úseku se jezdí každé 3 až 5 minut, trasa není ani v centru vedena pod zemí – nové úseky jsou už většinou jen nadzemní. Velmi zajímavá, byť časově náročná je projížďka po nejnovějším úseku směrem na jihozápad. Navíc na koneční můžete přestoupit na další linku (č. 5) a dojet s ní zpět do centra jinudy. Velmi poučná je pak sledovat okolní krajinu, která se rychle mění pod tíhou neúprosného městského rozvoje.

První pořádnou městskou kolejovou dopravou je automatická linka č. 5, tzv. Kelana Jaya Line. Funguje již od roku 1998 (u asijských městských tygrů tedy již skoro prehistorie) a svého času byla nejdelším automatickým metrem na světě. To již dnes neplatí, i když po posledním velkém prodloužení v roce 2016 má její trasa délku 46 km. Při cestě touto linkou si můžete vybrat mezi dvouvozovými a čtyřvozovými soupravami (ve špičce lze doporučit spíše ty delší). Zatímco na severovýchodním konci uvidíte kopce a lesy (což není v nížinatém okolí Kuala Lumpur příliš obvyklé), na novém jihozápadním úseku se můžete dívat, jak i vzdálená předměstí rostou doslova před očima – z původní venkovské krajiny vyrůstá jedna výšková budova za druhou. Na rozdíl od nadzemních příměstských úseků se v centru dostanete na pár stanic pod zem, ale v okolí nového hlavního nádraží už se opět můžete kochat místními mrakodrapy. S touto linkou také můžete navštívit nejznámější malajské mrakodrapy – Petronas Towers. Automatické vlaky od Bombardieru nabízejí možnost výhledu na trať před sebou – na chvíli si tak můžete zahrát na strojvedoucího.

Prapodivnou a jedinou vyšší formu autobusové dopravy mají v Kuala Lumpur na jednom západním předměstí. Od roku 2015 tu funguje speciální autobusová linka vedená na nadzemní estakádě a zcela oddělená od okolního světa. Po ní jezdí v nepříliš krátkém intervalu nepříliš kapacitní elektrobusy BYD s velmi pomalými dveřmi, ale na zdejší poptávku to stačí. Spolu s poměrně vysokým jízdným asi tento projekt zcela nenaplňuje představu o kapacitní a rychlé autobusové dopravě. Nicméně autobusy jezdí celkem spolehlivě a na jednom konci můžete přestoupit na automatické metro č. 5, na druhém konci na příměstský vlak. Původně měl místo elektrobusů brázdit zdejší sídliště a univerzitní areál prodloužený monorail, ten byl ale po 7 letech provozu zrušen. I tato linka jezdí pod hlavičkou Rapid KL.

Ukázkou dopravního pokroku a důstojným završením dvacetiletého rozvoje městské kolejové dopravy je nejnovější linka, tentokrát už těžkého metra MRT. Má číslo 9 a je první ze tří takových linek pro uspokojení potřeby rychle rostoucí aglomerace. I když byl první úsek otevřen v roce 2016 a druhý půl roku na to, je tato velmi rychlá linka dlouhá úctyhodných 51 km a spojuje centrum města (kde vede pod zemí) s dalekými předměstími na západě i na jihovýchodě. Zvlášť působivý je nadzemní kopcovitý úsek západně od centra, kde se trasa proplétá již poměrně hustou zástavbou výškových budov, a zároveň kde můžete asi nejlépe pozorovat ucpané silnice pod sebou. I přesto, že nová linka zde prochází hustě osídleným územím, udržuje si velkou cestovní rychlost díky dlouhým mezistaničním vzdálenostem. Svézt se můžete čtyřvozovými jednotkami Siemens Inspiro, ze kterých se lze také dívat na trať před i za sebou. Zejména západní konec linky je působivý – velkolepé stanice jsou umístěny často ještě uprostřed ničeho nebo obklopené obřími záchytnými parkovišti.

Příměstské vlaky, byť s velkým potenciálem, jsou v Kuala Lumpur píše takovým ošklivým káčátkem, o které je potřeba se ještě hodně starat, aby z něj něco vyrostlo. Bohužel železniční infrastruktura je velmi zanedbaná a doplácejí na to obě příměstské linky, využívající úzké koleje celostátní železniční sítě. Obě linky vedou skrz centrum města po společném úseku se 4 stanicemi, cestou vedou přes nové i staré hlavní nádraží a rozdělují se na okrajích vždy do dvou větví. Každá linka má interval 20-40 minut, jezdí zde už převážně jen nové čínské šestivozové elektrické jednotky CRRC, které mají vozy uprostřed vyhrazené pouze ženám. Linky pod hlavičkou KTM Komuter (v městském číslování pod čísly 1 a 2) jsou bohužel kvůli pokračující modernizací tratí a možná i kvůli ledabylé organizaci provozu prý velmi nespolehlivé a neoblíbené. Několik málo cest tímto dopravním prostředkem tyto informace jen potvrdilo.

Dálková doprava v Malajsii je převážně v režii autobusů, které provozují různí menší i větší dopravci. Dobře však funguje celostátní informační i prodejní systém – u jedné přepážky si tak můžete ve velkých terminálech koupit jízdenku na libovolného dopravce. O významu autobusové dopravy v Malajsii svědčí návštěva velkého autobusového nádraží Bandar Tasik Selatan na jihu Kuala Lumpur, kde si připadáte spíš jak na letišti. Cestování dálkovými autobusy je velmi pohodlné, sedačky mají zpravidla uspořádání 2+1 s velkými rozestupy, navíc jízdné je poměrně nízké. Už méně lichotek lze použít pro železnici, která kromě příměstských linek nabízí pouze málo spojů se špatnými návaznostmi. Dostat se třeba z Kuala Lumpur do Singapuru je tak vlakem téměř nemožné. Mluví se však o nové vysokorychlostní trati, která by tento dnes celodenní výlet zkrátila na 90 minut.

Putrajaya – nové hlavní město Malajsie vzniklo na zelené louce na jižních předměstích Kuala Lumpur zhruba na půl cesty mezi centrem města a letištěm KLIA, jinak obřím přestupním uzlem celosvětového významu. Do nového města se už skoro 20 let stěhují vládní úřady i noví obyvatelé, zatím je tu však spíše mrtvo. V kontrastu s tím jsou luxusní bulváry, mosty, chodníky i parky včetně obří umělé vodní plochy i obří mešity. Do nového města měl dojet také monorail od zdejší poměrně vzdálené železniční stanice. Poté, co byl postaven most přes umělé jezero i dokončeno napojení na vlakové nádraží, však byl projekt pozastaven, nyní sem směřuje nová linka metra. Díky tomu, že stanice Putrajaya / Cyberjaya (společná i pro sousední malajské Silicon Valley) leží na rychlodráze z letiště do Kuala Lumpur, je spojení s okolním světem poměrně rychlé, i když tato soukromá linka KLIA Ekspres (rychlík) + KLIA Transit (zastávkový vlak) je poměrně drahá. Souběžně lze využít nabídku pomalejších autobusů a po městě samotném je základem veřejné dopravy právě autobus – najdete zde i elektrobusy s rychlým dobíjením na konečných.

Tam, kde nevedou koleje, zachraňují veřejnou dopravu autobusy. Ještě před dvaceti lety tu vládl poměrně velký chaos a nekvalitní a neatraktivní služby odrazovaly i stávající cestující. V roce 2003 však městská samospráva převzala dva největší dopravce a začala mohutně investovat pod hlavičkou Rapid KL do nových autobusů i nových tras. Dnes najdete v centru moderní nízkopodlažní klimatizované autobusy jednotného nátěru (Rapid KL) s poměrně srozumitelným informačním systémem a v samotném srdci města se můžete svézt dokonce zdarma čtyřmi okružními linkami pod značkou GOKL, sloužícími převážně pro snadný pohybu turistů. Síť linek se dělí na místně obslužné, páteřní a expresní včetně superexpresů využívajících hlavně místní dálnice a radiály. Linky vyjíždějící do aglomerace provozují kromě městského dopravce také soukromníci nebo místní dopravci, avšak kvalita těchto linek a hlavně vozidel je velmi různorodá. Lovci adrenalinových zážitků si však díky tomu i v jinak vyspělém Kuala Lumpur přijdou na své.