Město s nejstarším metrem na světě a hlavní město Velké Británie už zase není součástí Evropské unie. Rozsáhlý kolejový systém už není příliš kam rozšiřovat a po nedávném zprovoznění nového železničního tunelu pod centrem se nyní Londýn zaměřuje spíš na obnovu a zatraktivnění autobusové dopravy směrem k ekologickému provozu i k nabídce nových rychlejších spojení na okrajích aglomerace. Proto vznikl projekt Superloop, neboli síť tangenciálních expresních autobusových linek, které spolu tvoří kruh propojující jednotlivá vzdálenější předměstí Londýna. Modernizuje se také systém městských vlakových linek Overground, které kromě nových vlaků nabízejí také nové názvy i barvy jednotlivých linek. Netrpělivě se také čeká na dodání nových automatických vlaků na samostatný systém nadzemní dráhy DLR i na nové vlaky metra pro úzkoprofilové linky.

Hlavní novinkou londýnské veřejné dopravy od poslední návštěvy v roce 2022 je nový koncept autobusové dopravy na okrajích Londýna, tzv. Superloop. Jedná se o síť převážně tangenciálních linek, které dohromady tvoří velký kruh kolem Londýna o obvodu téměř 140 km. První linky byly spuštěny v roce 2023 a nahradily stávající expresní i běžné autobusové linky. Kromě okružní trasy, kterou dohromady tvoří 7 linek, jsou do tohoto systému zapojeny ještě 3 radiální linky, z toho jedna jezdí jen ve špičkách a druhá by měla být zprovozněna v průběhu roku 2025. Na linkách Superloop, které mají označení...
U stanice metra a vlaků Harrow na západním předměstí Londýna na sebe navazují linky SL9 a SL10 systému Superloop, neboli rychlých tangenciálních linek spojujících jednotlivá londýnská předměstí.
Každá linka nového systému Superloop má svoje vlastní vozidla, která jsou náležitě označena konkrétní trasou. Linky provozují různí dopravci a na některých linkách potkáte nové elektrobusy. Systém byl postupně spuštěn v roce 2023.
Rychlé autobusové linky Superloop jsou označeny speciálním logem a až na jednu jezdí celotýdenně v relativně krátkých intervalech. Zastavují jen na významnějších zastávkách, jinak ale často sdílí silnici s ostatním provozem, takže jsou podobně nepravidelné jako ostatní dlouhé autobusové linky.
Na západní tangenciální lince Superloop SL9 jezdí tyto patrové elektrobusy. Jednotlivé linky na sebe navazují a dohromady tvoří kruh kolem Londýna o obvodu téměř 140 km. Jízdné je stejné jako na běžných autobusových linkách systému londýnské dopravy TfL.
Linky nového nadřazeného systému Superloop zastavují jen v některých zastávkách a ty jsou označeny logem tohoto systému na přístřešcích.
Na této křižovatce se kříží jedna z okružních linek SL9 s radiální linkou SL8, která vede směrem do centra Londýna do terminálu White City. Podobně radiální je ještě linka SL6, ta ale jezdí jen ve špičkách. A v plánu je ještě jedna také linka – SL4. Vyjet by měla v roce 2025.
Na lince SL9 provozuje dopravce RATP Dev. Pouze nové patrové elektrobusy Alexander Dennis s čínskou elektrovýzbrojí BYD. Podobným směrem se uchyluje obnova i na dalších londýnských linkách – do vnitřního Londýna už musí být nově pořizována pouze zcela bezemisní vozidla.
Nové páteřní expresní linky Superloop jsou patřičně zvýrazněny také na zastávkových označnících.
Nové elektrobusy jsou k vidění nejen na páteřních linkách, ale i na těch doplňkových, kde stačí jednopodlažní vozidla. Největší britský výrobce autobusů Alexander Dennis se spojil s čínským BYD a nabízí tyto jednopodlažní vozy.
Kromě těchto jednopodlažních elektrobusů je velká pozornost věnována dlouho odkládanému spuštění speciálních futuristických elektrobusů Irizar ieTram na lince 358 na jihovýchodním okraji londýnské aglomerace. V době návštěvy bohužel ještě tato linka nevyjela.
Autobus Wright na podvozku Volvo z roku 2017 dopravce Go Ahead. Stále větší podíl tvoří hybridní a čistě elektrické autobusy, klasických naftových už hlavně v centrálním Londýně příliš nepotkáte.
Jedna z typických londýnských autobusových linek s nonstop provozem, které začínají na některém z předměstí a vedou až do centra Londýna. Intervaly mají uváděny v poměrně velkém rozpětí, protože je logické, že při tak dlouhé trase a prakticky nulové preferenci na semaforech prostě nedokážou jezdit včas. Kvůli vyrovnání zpoždění také občas nedojedete až do cíle a musíte počkat na další autobus.
Od dodání posledního autobusu New Routemaster uběhlo už neuvěřitelných 7 let. Těchto kulatých nástupců klasických a legendárních Routemasterů bylo vyrobeno 1000 v letech 2011-2017 a dosud je alespoň co do originality nic nepřekonalo. Tyhle hybridní autobusy jsou ojedinělé nejen svým vzhledem, ale i neobvykle vysokým počtem dveří.
Vyladěný design má New Routemaster nejen zvenku, ale i zevnitř. Tyhle vozy vyčnívající z řady tuctových patrových výrobků různých britských dodavatelů byly hojně kritizovány za jejich přemrštěnou cenu. Jako jediné se tyto vozy předávají mezi dopravci z jednoho vysoutěženého kontraktu do druhého a část vozů už prošla po deseti letech provozu částečnou modernizací, která má zajistit jejich další provoz. Dokonce už byly i pokusy nahradit původní pohon čistě elektrickým.
Autobusová doprava v Londýně se postupně elektrifikuje. Raketově přibývá patrových i jednopodlažních elektrobusů, ty patrové často nerozeznáte od běžných naftových vozů nebo hybridů. Středem pozornosti je v současné době příměstská linka 358, na kterou jsou po několika odkladech nasazeny jednopodlažní futuristické autobusy Irizar ieTram. Novinkou jsou také čínské patrové elektrobusy BYD s proskleným stropem. Jinak ale stále autobusová doprava trpí nízkou cestovní rychlostí, velkými nepravidelnostmi a mnohdy zbytečně dlouhými linkami, na které se pak nedá příliš spolehnout. A i když je centrum...
Dalším hojně provozovaným typem londýnských autobusů je Alexander Dennis s hybridním pohonem. Tento byl vyroben v roce 2018 a provozuje ho Go Ahead. Jednotlivé kontrakty na provozovatele jsou většinou sedmileté. Po této době jsou autobusy zpravidla předávány dál do jiných měst, kde dotyčný dopravce působí.
Další ze zástupců nejhojnější značky v Británii – Alexander Dennis – na terminálu White City, kde mimo jiné začíná také jedna z mála radiálních linek nového systému expresních autobusů Superloop. Tenhle hybridní autobus patří ke starším kouskům – vyroben byl už v roce 2012. A provozuje ho dopravce Abellio.
Minibusy Optare jsou v Londýně hojně k vidění na různých doplňkových linkách. Tento vůz z roku 2018 jezdí na lince začínající u stanice metra Golders Green na severním předměstí Londýna.
Lokální autobusové nádraží u stanice metra Golders Green na severním předměstí Londýna. Čím dál od centra, tím častěji potkáte na autobusových linkách i jednopodlažní autobusy. I v tomto segmentu kralují vozy značky Alexander Dennis.
Klasické Routemastery už nyní potkáte jen na speciálních turistických linkách, a to v různých verzích, například i jako kabriolet.
Linky širokoprofilového metra už mají monotónní vozový park v podobě těchto jednotek typu S od Bombardieru dodávaných v letech 2010-2017. Zde u stanice Harrow na západním předměstí Londýna.
Vlaky metra typu S obsadily postupně všechny širokoprofilové linky a celkem tu jezdí 192 těchto vlaků. Existují dva podtypy – S7 a S8, které se od sebe liší počtem vozů v jednotce a také uspořádáním sedadel – pro dálkovější linky je zde k dispozici i příčné sezení.
Ve stanici Aldgate se stísněnými nástupišti se potkávají širokoprofilové linky Circle a Metropolitan, druhá jmenovaná zde končí a vede daleko do severozápadních předměstí. Stanice je součástí původního úseku nejstarších linek metra, které kombinují mělce založené tunely s odkrytými podpovrchovými úseky.
Kapacitnější verze vlaků metra typu S s podélným sezením, které se používají hlavně na vytíženou okružní žlutou linku. Před nástupem těchto nových jednotek od Bombardieru zde jezdily vlaky z úzkými dveřmi, které jsou nyní často zužitkovány pro provoz na některých lokálkách v různých částech Británie.
Nejstarší metro světa potřebuje průběžnou péči o své tratě, proto se poměrně často potkáte s různými uzavírkami, o kterých ale místní dopraváci zodpovědně a různými způsoby informují. Město plné turistů nechce ponechat nic náhodě.
Na poměrně dlouhém úseku v severozápadní části Londýna vedou souběžně úzkoprofilová Jubilee Line s širokoprofilovou Metropolitan Line, přičemž společných mají jen pár stanic – širokoprofilová linka je expresní a staví jen někde.
Metro v Londýně také neudělalo v poslední době žádný pokrok co do rozšíření sítě, spíš se zaměřuje na postupnou modernizaci tratí i stanic tohoto obřího a nejstaršího systému na světě. Úzkoprofilové linky už dlouho trápí přestárlost vozového parku a nyní je na obzoru zcela nová generace vozidel. Aktuálně se testují první nové jednotky typu 2024 od Siemensu, které by měly nejdřív nahradit o něco mladší vozy na Piccadily Line a následně se dostat na linky Bakerloo, Central a Waterloo and City. Celkový kontrakt včetně opcí počítá až s 250 vlaky, prvních 94 devítivozových má zamířit na linku...
Jeden z nejnovějších úseků londýnského metra najdete na Jubilee Line, která byla v roce 1999 významně prodloužena pod nově se rozvíjející čtvrtí Docklands až do Stratfordu. Stanic na novém úseku mají rukopis architekta Normana Fostera a nástupiště mají dveří stěny.
Druhá nejvytíženější stanice metra mimo centrum Londýna je Canary Wharf a leží na úseku linky Jubilee prodloužené v roce 1999 pod moderní čtvrtí Docklands. A právě do jejího nového centra plného administrativních budov ústí tato stanice, kudy každý rok projde 40 milionů lidí. Je to zároveň jedna z architektonicky nejvýraznějších stanic s rukopisem Normana Fostera.
Na line metra Jubilee jezdí 63 souprav typu 1996, v plánu je pořídit dalších 18 souprav pro posílení provozu. Nedávno zde mohl být zkrácen interval díky úpravě zabezpečovacího systému o 20 % na 2 minuty.
Některé historické stanice londýnského metra úplně délkou svých nástupišť nekorespondují s délkou souprav. To je případ i stanice Belsize Park na černé Northern Line.
Jedny z nejstarších vlaků metra v Londýně potkáte na tmavomodré Piccadily Line – tyhle soupravy byly vyrobeny v letech 1974-1977 a modernizovány byly v Bombardieru v letech 1996-2001. Typické jsou pro ně malá boční okna s velkým prostorem pro reklamní sdělení.
I na této stanici se celá souprava nevejde na nástupiště. Nacházíme se na Bakerloo Line, kde se můžete svézt z aktuálně nejstaršími vlaky londýnského metra, které už před pár lety oslavily padesátku.
Povrchovou stanici White City najdete na červené Central Line, kde jezdí relativně moderní vlaky typu 1992, kterých tu jezdí 85 v osmovozových soupravách. Stejný typ potkáte i na krátké lince Waterloo and City, kde jezdí 5 čtyřvozových jednotek tohoto typu.
Vlaky metra používané na Central Line poznáte podle velkých panoramatických bočních oken. Tyhle soupravy byly vyrobeny v letech 1991-1994 a v současné době procházejí modernizací.
Cestu na povrch z podzemní spleti chodeb stanice metra Bank pomáhá urychlit tento velkokapacitní výtah pro 78 lidí.
Originální design interiéru momentálně nejstarších souprav londýnského metra z roku 1972 na Bakerloo Line. Aktuálně se testují první nové jednotky typu 2024 od Siemensu, které by měly nejdřív nahradit o něco mladší vozy na Piccadily Line a následně se dostat i sem. Celkový kontrakt včetně opcí počítá až s 250 vlaky, prvních 94 devítivozových má zamířit na linku Piccadily, do provozu s cestujícími mají jít během roku 2025.
Rozvětvená Northern Line obsluhuje především severní předměstí Londýna a dvěma větvemi přes centrum pokračuje na jih. Zde ve stanici Golders Green poblíž depa této linky byla zachycena jedna ze 106 souprav typu 1995 velmi podobných těm na lince Jubilee.
Barva podélných tyčí dává tušit, že se nacházíme na světlemodré lince s jedním z nejnovějších vozových parků úzkoprofilového metra. Těchto 47 osmivozových souprav bylo nasazeno v letech 2009-2011. Tahle linka je už jinak léta neměnná – naposledy byla prodloužena v roce 1971.
Dlouhá přestupní chodba ve stanici Green Park mezi linkami Piccadily a Victoria. Pro podporu čerstvého vzduchu jsou zde připraveny tyto obří větráky.
Unikátní automatická dráha Dockland Light Railway už netrpělivě čeká na nové vlakové jednotky. Testovací fáze se stále prodlužuje a i když byl první souprava dodána již v roce 2023, stále nevyjela do provozu s cestujícími. Snad se tak stane v roce 2025. Celkem by mělo být pořízeno 43 pětivozových průchozích jednotek, které zvýší kapacitu, protože nahradí dnešní trojice dvouvozových vlaků. Vyrábí je CAF. Měly by nahradit nejstarší jednotky z počátku 90. let, ale i zvýšit kapacitu, neboť počet cestujících v této rozvojové lokalitě stále roste.
Automatická dráha DLR obsluhuje poměrně široké území ve východní části Londýna, kde ny místě bývalých doků vyrostla moderní administrativní čtvrť. Tento unikátní systém funguje postupně již od roku 1987 a dnes má už 38 km. Tahle jednotka zdědila číslo po předchozí generaci, která nyní jezdí v německém Essenu. Tento momentálně nejstarší typ byl vyráběn v letech 1991-2002.
Novější typ vlaků na automatické nadzemní dráze DLR projíždí skrz skleněné administrativní budovy v centru čtvrti Docklands. Nedávno přibyly v systému vodních kanálů zděděných po bývalých docích ostrůvky zeleně s dalšími možnostmi odpočinku mezi náročnými směnami zdejších úředníků.
Aktuálně nejnovější typ vlaků DLR zde jezdí postupně od roku 2008 a celkem bylo vyrobeno 55 dvouvozových jednotek. Nyní se chystá do provozu zcela nová generace pětivozových klimatizovaných vlaků, které mají nahradit současné trojice dvouvozových jednotek.
Dvojice vlaků staršího typu na hlavní a nejsložitější křižovatce této automatické sítě poblíž stanice West India Quay. I když už měla být nová generace vlaků v provozu, stále se testování protahuje. Celkem by mělo být pořízeno 43 pětivozových průchozích jednotek, které zvýší kapacitu, protože nahradí dnešní trojice dvouvozových vlaků. Vyrábí je CAF.
Nerušený výhled na trať automatické dráhy DLR. Na západním konci ve stanici Bank se jinak většinou nadzemní dráha noří do tunelu a ústí v centru Londýna s možností přestupu na další linky metra.
Toto je nejnovější generace elektrických vlaků pro síť městské železnice Overground. Celkem bylo v letech 2017-20 vyrobeno 54 čtyřvozových jednotek firmou Bombardier. Zde na nádraží Liverpool Street. Horkou novinkou je pojmenování jednotlivých linek této oranžové železniční vrsty, aby se více připodobnily metru.
Vlakové nádraží Liverpool Street jako jedno velké mraveniště, odkud každý den odjíždí tisíce lidí do blízkých i vzdálených destinací na sever od metropole. Pro Londýn jsou typická koncová nádraží a jen velmi málo tratí je průjezdných skrz město.
Příkladné sepětí historického vzhledu budovy vlakového nádraží Liverpool Street a moderní architektury veřejného prostoru před ním. V rámci toho došlo i k podstatnému zklidnění celého náměstí ve prospěch chodců i cyklistů.
Systém londýnské městské železnice Overground se slibně rozvíjí – dokončena byla dodávka 54 čtyřvozových jednotek od firmy Bombardier a nyní došlo k pojmenování jednotlivých dosud bezejmenných linek jednak pro lepší přehlednost i pro přiblížení linkám metra. Každá z šesti různě rozvětvených linek dostala vlastní specifický název jako například Lioness, Suffragette nebo Liberty a má i vlastní barvu. Dosud byly linky pojmenovány podle svých konečných stanic.
Dopravce Greater Anglia provozuje kromě běžných vlaků severně od Londýna i speciální linku Stansted Express spojující Londýn se 60 km vzdáleným letištěm Stansted. Vlaky jezdí každých 15 minut a cesta na nádraží Liverpool Street trvá cca 50 minut.
Dalším londýnským letištěm je Gatwick na jihu aglomerace. Je vzdálené cca 45 km od centra Londýna a dostanete se sem buďto speciálními vlaky Gatwick Express nebo jedním z běžných vlaků mířících na jih Anglie například z nádraží London Bridge.
Zpět na úvodní stranu reportáží


ZPĚT NA SEZNAM