Budapešť - úvod (červen 2005)

Dvoumiliónové hlavní město Maďarska vzniklo spojením dvou měst na březích Dunaje - Budína na západě a Pešti na východě. Kdo si pod pojmem Maďarsko představuje nekonečné nížiny, bude překvapen. V okolí Budapešti se totiž nachází mnoho kopců, které dělají město ještě atraktivnějším.Budapešť je rozmanitá i co do druhů dopravních prostředků. Místní dopravní podnik (BKV) provozuje metro, tramvaje, trolejbusy, autobusy, ozubnicovou železnici a příměstskou železnici HÉV.

BKV je v podstatě monopolním provozovatelem městské dopravy. O příměstskou autobusovou dopravu se stará taktéž jediná společnost: Volánbusz. Tedy něco jako naše ČSAD. Volánbusz se svými typicky žlutými autobusy provozuje také některé městské linky v Budapešti.Budapešťská MHD je velmi specifická a v mnoha ohledech odlišná od našich zvyklostí. Všechny autobusové zastávky jsou na znamení, takže je při zamýšleném výstupu z autobusu nutné stisknout tlačítko nade dveřmi. Při nástupu stačí stát viditelně na zastávce a autobus zastaví. Jinak se zastávky projíždějí, což zkracuje jízdní doby a zvyšuje plynulost jízdy a také to umožňuje mít poměrně krátké mezizastávkové vzdálenosti. S tím kontrastují nepohodlné přestupní vzdálenosti na významných dopravních uzlech.
Další výrazností je důsledné hlášení zastávek. Jelikož tvoří většinu vozového parku tramvají a autobusů zastaralá vozidla, která nejsou vybavena hlásiči zastávek, každý vůz je vybaven mikrofonem, do kterého řidič důsledně hlásí vždy následující zastávku. Cizincům, kteří mají s maďarštinou už tak dost potíží, je sice toto hlášení k ničemu, místním se ale hodí zejména kvůli nutnosti dávat znamení při výstupu. Hlášení zastávek v novějších nebo rekonstruovaných vozidlech je již automatické a předznamenávají ho různé melodie, takže na konečné zastávce zahraje z reproduktorů jiná znělka než v obyčejných zastávkách. Na konečné se s vámi také hlas slušně rozloučí.
Pro neznalé cestující je také užitečné hlášení přestupů s výčtem všech čísel linek, na které se dá přestoupit. Tyto údaje se také objevují na vnitřních digitálních panelech, které nejsou diodové, ale zelené maticové. Zde je u čísel linek také nutno uvádět, o jaký dopravní prostředek se jedná, jelikož čísla linek tramvají, trolejbusů a autobusů se občas překrývají, takže může existovat jedno číslo pro tramvajovou, autobusovou i trolejbusovou linku. Navíc se u autobusů praktikují rychlíkové linky s červenými čísly. Tedy po jedné trase jezdí dvě linky stejného čísla, z nichž ta červená je rychlíková, na digitálních transparentech zobrazovaná zvenku zeleně v červeném rámečku a zevnitř přívlastkem GY, neboť slovo "gyors" znamená rychlý.
Budapešť je město, které dalo světu panely BKV (ne náhodou stejná zkratka jako budapešťský DP), které se zdály skvělým řešením pro stavbu tramvajových tratí, nicméně v současnosti panuje k tomuto způsobu uložení tramvajových kolejnic oprávněná averze asi nejen v Česku.
Dalším budapešťským pojmem je BKV Plusz. Tak jsou označené linky "vyšší kvality", aneb linky, na jejichž kvalitu se DP zejména zaměřuje. Co to znamená, když je linka označená BKV+? Na těchto linkách by se měla vyskytovat novější nebo rekonstruovaná a spíše nízkopodlažní vozidla, která se denně čistí, jízdní řád těchto linek by měl být uváděn v konkrétních časech a ne jen v intervalech jako na ostatních linkách a zřejmě by se mělo i více dohlížet na pravidelnost provozu. Na zastávkách těchto elitních linek by mělo být více informací a zastávkové prostory se mají alespoň jednou týdně čistit. Vypadá to, že těchto linek každým rokem přibývá a každopádně je to docela zajímavý způsob postupného zvyšování kvality MHD.
Označníky jsou jednotné, tmavomodré, stejně jako oficiální barva BKV. V kombinaci s modrou se ještě používá zelená, a to u nátěrů autobusů, metra i zastávkových přístřešků. V centru už stojí několik nových typů označníků v šedivé barvě. Jízdní řády asi neznalé turisty překvapí nejvíce. Po většinu dne jsou uváděny pouze intervaly, pokud interval nepřekročí zhruba deset minut. Pak už jsou časy odjezdů uváděny konkrétně, ale má to háček. Časy totiž platí pro odjezdy z konečných, takže si musí člověk podle uvedené jízdní doby odpočítat příjezd svého spoje. Je to velmi nepohodlné a pro mnoho lidí určitě nepochopitelné, zvláště když se název aktuální zastávky značí černým puntíkem, který někdy chybí. Občas se už objevují i jízdní řády se skutečnými odjezdy ze zastávky a na nových označnících bývá uveden i název zastávky. Některé linky BKV Plusz mají také uveden linkový jízdní řád s vybranými zastávkami. Intervaly autobusových linek jsou dost často uváděny poměrně volně (např. 5-8 minut), a kvůli častým a zoufalým dopravním zácpám je to pochopitelné, stejně jako uvádění pouhých intervalů místo konkrétních časů, které jsou díky IAD nesplnitelné. Hlavně v ranní špičce se autobusy utápí ve šňůrách aut. V mimošpičkových obdobích dne jsou intervaly většinou pravidelné a zapamatovatelné a největším kladem zdejší MHD je, že většina linek jezdí často, i o víkendu. Lze tak jezdit MHD bez starostí o jízdní řád, i když někdy s více přestupy.
Oč chaotičtější je systém jízdních řádů, o to příjemnější jsou odjezdy z vybraných konečných. Na významných konečných zastávkách jsou totiž na označnících elektronické panely, které udávají, kolik minut (starší zastávky) nebo sekund (nejnovější zastávky) zbývá do odjezdu. Důvod je prostý. Na konečných je totiž vozidlo během čekání k dispozici cestujícím. Řidič přistaví vůz nebo soupravu k nástupní zastávce, zamkne kabinu visacím zámkem a odběhne na přestávku. Těsně před odjezdem se odkudsi vynoří, nastartuje, zavře dveře a odjíždí na svižnou cestu městem. Většina zdejších řidičů je totiž docela temperamentních a i přes strašlivou kvalitu komunikací jezdí jak o život.
Budapešťské silnice jsou opravdu v hrozivém stavu. Obdiv patří letitým Ikarusům, které se i přes záplavu výmolů a rozbitých dlažebních kostek drží a není na nich znát únava. Řidiči většinou nosí uniformy, které sestávají z šedivých kalhot a bílé košile. To že řidiči také obvykle za jízdy kouří, tady asi nikoho netrápí. Revizoři uniformy nenosí, pouze na rukávu mají nalepenu červenou pásku. Potkali jsme skoro samé revizorky.
Protože je pro našince maďarština překladatelským oříškem, je potřeba vyzdvihnout dvojjazyčné informace o městské dopravě. Například všechny výlukové letáky jsou v maďarštině i angličtině. Možná bychom se z toho mohli poučit třeba v Praze.
Centrem Budapešti se také prohánějí různé vyhlídkové autobusy pro turisty. Většinou jde o různě upravené Ikarusy bez střechy. A protože je zdejší počasí teplotně nadprůměrné, všechny prostředky MHD mají velké větrací části oken a nejnovější autobusy jsou dokonce klimatizované. Budapešť také přeje cyklistům, kteří najdou vyhrazené cyklopruhy ve velké části ulic.
Denní provoz MHD utichá již kolem 23:00. Pak už jezdí noční tramvajové a autobusové linky s číslem podobné denní linky a s přívlastkem E, většinou v intervalu 30 minut. Některé linky ale jezdí i po deseti minutách.
Protože je většina vozidel MHD již za hranicí své životnosti, stále se používají pro označení linek klasické cedule. Boční jsou podlouhlé, zevnitř se seznamem všech zastávek. Červená čísla značí rychlíkové linky, škrtlé cedule znamenají, že se linka vydává za hranice města.
Velkolepé bývají budapešťské uzly MHD. Jde o mnohasměrné tramvajové křižovatky nebo obrovská autobusová stanoviště. Velikým dopravním terminálem je například Moszkva Tér, neboli moskevské náměstí v Budíně, kde se lidské mraveniště hemží mezi metrem, tramvajemi a autobusy. Také prostor nádraží Keleti stojí z navštívení, Zde se setkávají vlaky, metro, tramvaje, autobusy i trolejbusy. V současné době ale probíhá rekonstrukce tohoto prostoru současně s opravou stanic metra trasy M2, takže se tu lidé míhají ve velikém staveništi, naštěstí se díky informačním směrovým tabulím neztratíte. Rekonstrukce celého prostoru už počítá s budoucí konečnou stanicí dlouho plánované čtvrté trasy metra.
Dopravní podnik využívá také netradiční plochy k reklamě a vlastní propagaci. Ve vozech metra a v některých tramvajích slouží ke držení cestujících poutka, která na sobě nesou malou reklamní plochu, kde se třeba dozvíte, co vše obnáší zahrnutí linky do systému BKV+.
Jízdenky jsou jednorázové a nepřestupní a označují se ve vozidlech buď ve starých mechanických označovačích (stejné byly v Praze před rokem 1996) nebo v elektronických s vyznačením potřebných údajů. U stanic metra s větším pohybem cestujících je nedostatek automatů nahrazován stánkovým prodejem jízdenek, kdy zaměstnanec BKV prodává na provizorním stolku pod slunečníkem. Jízdenkové automaty jsou dvojího druhu. Stále hojně rozšířeny jsou klasické automaty Merona. Začínají se ale objevovat i moderní automaty s dotykovou obrazovkou, schopné přijímat platební karty. Jejich všestranné možnosti jsou ale poněkud nevyužity a tak toho umí zhruba stejně jako ty staré. U stanic metra se také rádi shlukují bezdomovci, žebráci a jiné pochybné existence, takže některé vstupy do podzemní dráhy jsou opravdu odpudivé nejen vzhledem, ale i čichem. Navíc to dokreslují různé stánky se vším možným i nemožným. V budapešťském metru jsou také dovoleny drobné prodejny přímo na nástupištích.
Mezinárodní letiště na východě je s Budapeští spojeno pouze autobusem, který nemá číslo, jen je označen jako letištní a platí na něm městský tarif a jedná se o linku BKV Plusz. První dotyky cizinců s Budapeští jsou na letišti celkem příjemné. O dost horší je to při příjezdu vlakem. Největší nádraží Nyugati a Keleti sice ohromí svojí odvážnou a starobylou architekturou, ale zato se na vás po příjezdu vyvalí nepříjemná směs špinavých stánků a pochybných prodejců čehokoli, vše je takové ušmudlané. Možná i o něco horší, než příjezd na pražské hlavní nádraží. Ještě více zděšen bude turista, který náhodou vystoupí na nádraží Kelenföld. Malé, zchátralé nádraží, v okolí stará tovární čtvrť s rozbitými ulicemi a čekajícími čtyřicetiletými tramvajemi. K tomu hezčímu se musí zkrátka návštěvník prokousat.
Budapešť je velmi živé město a proto se v letních ulicích centra stále něco děle. V době návštěvy se konal hudební koncert přímo na jednom z mostů přes široký Dunaj, takže doprava musela být odkloněna přes ostatní mosty. V jiné části centra se zas konal hudební festival a tak zde byly trolejbusy odkláněny trochu kuriózním způsobem. Ale o tom více v povídání o trolejbusech.
Zpět na úvodní stranu reportáží


ZPĚT NA SEZNAM