Metrobus je název pro fascinující autobusovou linku s číslem 34, která propojuje celý Istanbul od západu k východu na 50 km dlouhé trase, v centrálním úseku ve špičkovém intervalu 14 sekund. Metrobusy jsou stále přeplněné a když se člověk porozhlédne po okolních ulicích, hned ví proč - je to jediná linka, která se nepotýká s každodenními kolonami. Jediným problémem je příliš velký úspěch tohoto systému - prakticky neustálá přeplněnost autobusů za současné nemožnosti ho dále příliš posilovat - omezující je především kapacita zastávek.

Od poslední návštěvy se intenzivní nepřetržitý provoz přeplněných kloubových autobusů v téže stopě negativně projevil na stavu jízdní dráhy - na mnoha místech se sice postupně frézuje a vyměňuje asfalt, ale jde to pomalu kvůli nepřetržitému provozu a autobusy i cestující při rychlé jízdě pře výmoly nebo vyfrézovanou vozovku s vystouplými kanálovými vpustěmi trpí. Extrémní vytížení se začíná projevovat také na chatrných konstrukcích některých přístupových lávek k nástupištím.
Metrobus je název pro fascinující autobusovou linku s číslem 34, která propojuje celý Istanbul od západu k východu na 50 km dlouhé trase, v centrálním úseku ve špičkovém intervalu 14 sekund. Zde na jedné z méně vytížených zastávek Ayvansaray na kraji mostu přes turisticky navštěvovaný Haličský záliv.
Metrobusy jsou stále přeplněné a když se člověk porozhlédne po okolních ulicích, hned ví proč - je to jediná linka, která se nepotýká s každodenními kolonami. Jediným problémem je příliš velký úspěch tohoto systému - prakticky neustálá přeplněnost autobusů za současné nemožnosti ho dále příliš posilovat - omezující je především kapacita zastávek. Čekající lidé vytlačují autobusy dále od nástupní hrany.
Žlutý dopravce IETT nakupuje zejména turecké autobusy Mercedes-Benz Conecto, rovněž turecké vozy Otokar, Karsan a italské BredaMenarinibus vyráběné taktéž v Turecku. V přestupním uzlu Zincirlikuyu je ukončena část spojů metrobusu (2 linky do západu a 2 od východu), Další zastávka východním směrem už leží za euroasijským mostem.
V přestupním ulzu Zincirlikuyu najdete i tyto velkoobjemové toalety v podobě autobusu.
Od poslední návštěvy v roce 2013 se také mírně proměnilo "linkové vedení" jednotlivých variant metrobusových tras. Zrušena byla jednosměrná špičková linka 34T (což možná i souvisí s koncem dvoukloubových autobusů Phileas), naopak přibyly dvě varianty s dvoupísmenným názvem - 34AS vedoucí od východu přes "centrum linky" a opačně linka 34BZ vedoucí od západu.
Co nového za necelé tři roky ve vozovém parku metrobusové linky? Zřejmě již nadobro opustily Istanbul nepříliš vydařené dvoukloubové autobusy Phileas. Místo toho byly dokoupeny i pro jiné linky další stovky kloubových tureckých Mercedesů Conecto ve žluté barvě označující městského dopravce IETT. Dodány byly také kloubové autobusy BredaMenarinibus s plnobarevnými informačními displeji. I tyto vozy jsou používány také pro jiné autobusové linky v Istanbulu. Italské autobusy jsou montovány v turecké Burse a jsou součástí celkového kontraktu na 500 autobusů, mezi kterými jsou také autobusy...
Co nového za necelé tři roky ve vozovém parku metrobusové linky? Zřejmě již nadobro opustily Istanbul nepříliš vydařené dvoukloubové autobusy Phileas. Místo toho byly dokoupeny i pro jiné linky další stovky kloubových tureckých Mercedesů Conecto ve žluté barvě označující městského dopravce IETT.
Běžná vytíženost městské dálnice, po jejímž okraji se musejí zácpami prodírat i běžné autobusové linky. Bude zajímavé sledovat životnost i další rozvoj metrobusového systému. Jisté ale je, že bez důkladné údržby infrastruktury včetně častější obnovy vozového parku to nepůjde. A bez doplnění základní sítě metra v jiných oblastech Istanbulu také ne.
Od poslední návštěvy se intenzivní nepřetržitý provoz přeplněných kloubových autobusů v téže stopě negativně projevil na stavu jízdní dráhy - na mnoha místech se sice postupně frézuje a vyměňuje asfalt, ale jde to pomalu kvůli nepřetržitému provozu a autobusy i cestující při rychlé jízdě pře výmoly nebo vyfrézovanou vozovku s vystouplými kanálovými vpustěmi trpí. Zde je vidět nadzemní obratiště pro ukončení části spojů od západu ve stanici Topkapi. Dnes se ale již běžně nepoužívá.
Od poslední návštěvy v roce 2013 se také mírně proměnilo "linkové vedení" jednotlivých variant metrobusových tras. Zrušena byla jednosměrná špičková linka 34T (což možná i souvisí s koncem dvoukloubových autobusů Phileas), naopak přibyly dvě varianty s dvoupísmenným názvem - 34AS vedoucí od východu přes "centrum linky" a opačně linka 34BZ vedoucí od západu.
Západní konečná Beyilikdüzü, kde jsou uskladněny také autobusy, vyčkávající mezi ranní a odpolední špičkou.
Nad původními Mercedesy CapaCity již dnes převládají klasická kloubová Conecta vyráběná v Turecku. Autobusy odtud odjíždějí v krátkých intervalech, proto i při větších návalech obsadí cestující maximálně sedačky a čekají na další spoj. Díky tomu je možné přistoupit i v následujících zastávkách.
Dodány byly také kloubové autobusy BredaMenarinibus s plnobarevnými informačními displeji. I tyto vozy jsou používány také pro jiné autobusové linky v Istanbulu. Italské autobusy jsou montovány v turecké Burse a jsou součástí celkového kontraktu na 500 autobusů, mezi kterými jsou také autobusy standardní délky s pohonem na plyn.
Bude zajímavé sledovat životnost i další rozvoj tohoto ojedinělého systému. Jisté ale je, že bez důkladné údržby infrastruktury včetně častější obnovy vozového parku to nepůjde. A bez doplnění základní sítě metra v jiných oblastech Istanbulu také ne - i přes poměrně masivní výstavbu nových úseků metra nabízí veřejná doprava stále velmi málo kapacity na to, jak rychle se celá aglomerace rozvíjí. A tam, kde by snad byla kapacita dostatečná, pročekají autobusy zbytečně desítky minut v každodenních kolonách.
Také už nepotkáte autobusy v předchozím modrozeleném nátěru IETT - všechny vozy tohoto dopravce už jsou žlutobílé. Původní tříosé CapaCity si stále drží původní stříbrný nátěr. V této stanici lze asi po 10 minutách chůze v přestupních chodbách přestoupit na dosud jediné metro v asijské části, linku M4.
Metrobus je jediná linka veřejné dopravy v Istanbulu, která funguje i během noci - v relativně krátkých intervalech funguje linka 34G, která jako jediná projíždí úplně celou trasu metrobusu.
Flotila hlavního istanbulského dopravce IETT, která čítá cca 3000 autobusů, se již kompletně přebarvila do žluta, odlišuje se tak od zbylých dvou dopravců - fialového Istanbul Otobüs a modrozeleného ÖHO (Özel Halk Otobüsü). Zde vyčkává italský BredaMenariniBus příjezdu vlakové linky Marmaray na její prozatímní asijské konečné.
Obnova vozového parku probíhala také na běžných autobusových linkách. Zcela už zmizely legendární maďarské Ikarusy, vyřazeny byly také červenobílé kloubové vysokopodlažní turecké MANy. Flotila hlavního istanbulského dopravce IETT, která čítá cca 3000 autobusů, se již kompletně přebarvila do žluta, odlišuje se tak od zbylých dvou dopravců - fialového Istanbul Otobüs a modrozeleného ÖHO (Özel Halk Otobüsü). Žlutý dopravce IETT nakupuje zejména turecké autobusy Mercedes-Benz Conecto, rovněž turecké vozy Otokar, Karsan a italské BredaMenarinibus vyráběné taktéž v Turecku.
Fialový dopravce Istanbul Otobüs, který má již přes tisícovku vozidel (na úkor hlavního dopravce IETT), nakupuje v poslední době hlavně vozy značek Temsa, Otokar a Güleryüz.
Modernizuje se také vozový park místních mikrobusů, neboli dolmuší - mezi nově nakupovanými vozidly kralují nízkopodlažní minibusy se širokými dveřmi (vlevo). I přes složitou dopravní situaci na dálnici nad asijskou linkou metra M4 jí stále využívá plno autobusových linek a dolmuší. Pokud je problém zastavit v zastávkovém zálivu v odbočovacím pruhu, žádný problém, zastaví se u nejbližší krajnice.
I když se síť metra za poslední tři roky rozrostla o další nové trasy zejména v západní části Istanbulu, autobusy jsou stále nepostradatelným a pro mnoho oblastí jediným zástupcem klasické MHD. Na vybraných linkách v evropské i asijské části provozuje dopravce ÖHO dvoupodlažní autobusy.
Fialový dopravce Istanbul Otobüs, který má již přes tisícovku vozidel (na úkor hlavního dopravce IETT), nakupuje v poslední době hlavně vozy značek Temsa, Otokar a Güleryüz. Modrozelený ÖHO obnovuje svůj dvoutisícový vozový park zejména vozy Güleryüz, Temsa, BMC, Isuzu nebo Mercedes-Benz. Modernizuje se také vozový park místních mikrobusů, neboli dolmuší - mezi nově nakupovanými vozidly kralují nízkopodlažní minibusy se širokými dveřmi.
Autobusy také suplují dočasně přerušený provoz na obou příměstských železničních tratích, které sice nově propojil podmořský tunel Marmaray mezi Evropou a Asií, ale stále probíhá modernizace zbylých částí železniční sítě jak na evropském, tak asijském kontinentu. Proto jsou v těchto oblastech autobusy potřeba víc než dřív. V přestupním uzlu Kadiköy odpočívá tento starší plynový Mercedes, během opravy přemalovaný ze zelené na žlutou barvu.
Modrozelený ÖHO obnovuje svůj dvoutisícový vozový park zejména vozy Güleryüz, Temsa, BMC, Isuzu nebo Mercedes-Benz. V asijské čtvrti Moda je živo, mezi lidmi tu jezdí okružní tramvajová linka a z nedalekého přestupního uzlu Kadiköy proudí na všechny strany autobusové linky.
Turecké nízkopodlažní autobusy Otokar dopravce IETT v rušné stanici v asijské starobylé čtvrti Moda.
Na vybraných zastávkách najdete i tyto elektronické panely s aktuálními odjezdy ze zastávek. Od minulé návštěvy však z některých míst jiné obrazovky zmizely.
I když se síť metra za poslední tři roky rozrostla o další nové trasy zejména v západní části Istanbulu, autobusy jsou stále nepostradatelným a pro mnoho oblastí jediným zástupcem klasické MHD. Autobusy také suplují dočasně přerušený provoz na obou příměstských železničních tratích, které sice nově propojil podmořský tunel Marmaray mezi Evropou a Asií, ale stále probíhá modernizace zbylých částí železniční sítě jak na evropském, tak asijském kontinentu. Proto jsou v těchto oblastech autobusy potřeba víc než dřív. K vlakové lince Marmaray také nově vedou některé autobusové linky, které...
V asjské části jezdí kloubových autousů pomálu, jednou z výjimek je linka 14AK. Během modernizce příměstské železnice v asijské části byly posíleny některé autobusy jezdící podél pobřeží do východních předměstí.
Jízdní řády jsou vymožeností konečných zastávek. Linky 16F a 19F obsluhují severovýchodní kopcovitá předměstí v asijské části, kde také bují bytová výstavba. Jedna linka vyjíždí z terminálu Kadiköy, druhá z terminálu Üsküdar. Obě konečné jsou napojeny na lodní dopravu do Evropy a z obou lze také přestoupit na kolejovou dopravu.
Na plakátech v metru na nové lince M3 můžete vidět tento pokus o dopravní integraci. Návazné linky jezdí pod zkratkou MK (MetroKent) a přestup mezi nimi a metrem je cenově zvýhodněn. Nejvíce jich končí u stanice Olimpiyatkoy (5 linek).
Tyto linky jsou označeny písmeny MR a nejvíce jich končí u západní konečné stanice Kazlicesme. Nejsilnější jsou linky MR10 a MR11 jezdící v intervalu cca 10 minut a spojující tuto konečnou s významnými přestupními uzly pro metro, tramvaje nebo metrobusy. Podobně jsou označeny také návazné linky na novou linku metra M3 v západní části města. Návazné linky jezdí pod zkratkou MK a přestup mezi nimi a metrem je cenově zvýhodněn. Nejvíce jich končí u stanice Olimpiyatkoy (5 linek). Jejich nevýhodou jsou ale poměrně dlouhé intervaly. Je však pravděpodobné, že i zde se s budoucí mohutnou výstavbou...
Nově otevřená linka metra M3 a její konečná Metrokent. Do centra se odstud ale stále dosanete i autobusem, jen si na takovou cestu musíte vyhradit díky nepředvídatelným zácpám alespoň hodinu a půl. I zde navazují speciální linky označené písmeny MK, bohužel však v mizerných, těžko použitelných intervalech.
Historická atrapa trolejbusu, neboli starý naftový autobus s tykadly na střeše vykonává komerční jízdy poblíž turisticky nejnavštěvovanějších mešit v centru Istanbulu.