Hlavní město Portugalska je vzácnou kombinací pozoruhodného historického města, vlídného klimatu a neobyčejně zajímavé veřejné dopravy v čele s klikatými tramvajovými tratěmi v centru, po kterých se prohánějí malé dřevěné dvounápravové tramvaje Remodelados. Od poslední návštěvy v roce 2011 se rozrostlo zdejší metro, obnovena byla jedna tramvajová linka a významně byla modernizována flotila městských autobusů. Jinak si ale Lisabon stále uchovává svoje dopravní poklady v podobě legendární tramvajové linky 28E nebo několika pozemních lanovek.

Metro v Lisabonu se od poslední návštěvy v roce 2011 rozrostlo o 4 nové stanice. Tři z nich leží na červené lince, která byla v roce 2012 prodloužena z nádraží Oriente na lisabonské letiště a čtvrtá nová stanice přibyla na severozápadním konci modré linky v jejím příměstském úseku, kde dosáhla v roce 2016 nynější konečné stanice Reboleira, kde lze přestoupit na příměstské vlaky. Vozový park se nezměnil a je složen ze třívozových souprav několika různých sérií z let 1993 – 2002, které se liší pouze v drobnostech. Tyto soupravy jsou spřahovány do dvou, v obdobích slabého provozu jezdí pouze...
Typická dvojsouprava lisabonského metra na jednom z mála povrchových úseků za stanicí Campo Grande na zelené lince, kde se potkává se žlutou linkou. Naposledy bylo metro prodlouženo v roce 2016 na modré lince o stanici Reboleira.
V roce 2012 byla červená linka metra prodloužena o tři stanice z nádraží Oriente k lisabonskému letišti. Intervaly metra jsou poměrně dlouhé i ve špičkách a musíte si tu zvyknout na návaly i večer, kdy jezdí pouze třívozové vlaky.
Aktuální síť lisabonského metra. Nejdelší je modrá linka, která vede až do severozápadních předměstí mimo vlastní Lisabon a nově od roku 2016 navazuje konečnou stanicí Reboleira na příměstskou vlakovou linku do Sintry.
Výrazný vstup do nové konečné stanice metra na místním letišti, které leží na severním okraji Lisabonu. Do roku 2012 spojovaly letiště s centrem pouze autobusy, které tu však jezdí dodnes.
Interiér nové konečné stanice červené linky metra pod místním letištěm. Svým designem navazují nové stanice na ty starší. Zdejší metro nemá linky očíslované, označeny jsou pouze barvou a specifickým obrázkem pro každou linku.
Asi nejpůsobivější a nejrozlehlejší stanice lisabonského metra – Olaias. Nejnovější červená linka má zároveň architektonicky nejzajímavější stanice.
Typickou lisabonskou dlažbu, která připomíná tu pražskou, najdete také v některých stanicích metra. Mozaika připomínající koronavirus zde zdobila vstup do metra ještě v době, kdy byly v Portugalsku pouze desítky nakažených. O pár dnů později již propukla epidemie i zde.
Schéma nejnovější červené linky metra, které nově vede až na letiště, v pozoruhodné stanici Oriente, kde najdete také stejnojmenné velkolepě zastřešené vlakové nádraží od architekta Calatravy.
Lisabonské metro má stanice většinou s bočními nástupišti, která jsou obklopena poměrně velkorysými přístupovými chodbami. Stanicím dominuje zdejší typické světlé kamenné obložení.
Interiér nejstarších souprav metra z roku 1993. Novější vlaky už mají modrý interiér a jsou průchozí. Celkem je pro 4 linky metra k dispozici 113 třívozových souprav.
Setkání normální linkové a turistické komerční tramvaje na náměstí Praca Luis Camoes v centru na kopci ve čtvrti Bairro Alto. Tady také začíná znovuvzkříšená linka 24E.
V roce 2018 byla po 23 letech znovuzprovozněna tramvajová linka 24E mířící severozápadně od centra do čtvrti Campolide. Lisabon tak má již 6 tramvajových linek, z toho 5 provozovaných těmito staronovými tramvajemi „Remodelados“.
Normálně dvoukolejná trať na obnovené lince 24E je zde v místě průjezdu historickou branou zúžena do krátké splítky. Linka 24 jezdí pouze cca od 7:00 do 20:00 a v intervalu 17 minut. Stejně jako na lince 28E používají i zde tramvaje kladkové sběrače.
Obnovená linka 24E s dvounápravovými tramvajemi projíždí také kolem moderních budov ve čtvrti Campolide na kopci severozápadně od centra.
Konečná Campolide na lince 24E, kam jezdí tramvaje opět od roku 2018. Stejnojmenné vlakové nádraží leží ještě o kus dál a o hodně výškových metrů níž, ale i tam kdysi tramvaje jezdily. V plánu je snad prodloužení této linky v centru až dolů na nábřežní promenádu do dopravního uzlu Cais do Sodré.
Tramvajové koleje pojížděné autobusy byly donedávna realitou v celé trase tramvajové linky 24E do čtvrti Campolide. Dnes zůstává takto nevyužitý pouze krátký, byť velmi strmý úsek od náměstí Luise Camoese dolů k dopravnímu terminálu Cais do Sodré.
Tramvaje v Lisabonu snad ani netřeba představovat. Od minulé návštěvy se zdejší pozůstatky původně velmi rozsáhlé sítě o pár kilometrů rozrostly. Tramvaje se vrátily po dlouhých 23 letech na linku 24E z náměstí Luise Camoese v centru do čtvrti Campolide na severozápadě. Původně tato linka vedla až od nábřežní promenády z uzlu Cais do Sodré, ale v tomto úseku zatím koleje zůstávají pojížděny pouze autobusy. Na obnovené lince se svezete stejně jako na většině ostatních linek staronovými tramvajemi Remodelados, které se umějí proplést křivolakými uličkami centrálního Lisabonu a zároveň jsou...
Interiér slavných dřevěných tramvají Remodelados, které nabízejí se stahovacími okny a dynamickým stylem řízení místních řidičů jedinečný zážitek a poznání pravé tváře starého Lisabonu.
Pracoviště řidiče tramvají Remodelados se prolíná s nástupním prostorem. Do těchto tramvají se stále nastupuje předními dveřmi a je potřeba buďto přiložit kartu nebo čipovou jízdenku ke čtečce, a nebo si od řidiče zakoupit jízdenku za 3 Eura.
Pro komerční turistické jízdy po trase slavné linky 28E je používáno 7 tramvají, z nichž část je červená a část zelená. Jízda souběžnou linkou 28E sice nezaručuje místo k sezení, ale zato je výrazně levnější a opravdovější. Pozor ale na kapsáře při větších návalech.
Návěstidlo pro tramvaje linky 28E na náměstí Luise Camoese vyznačuje úsek, kam se smí jet pouze na kladkový sběrač. Všechny tramvaje Remodelados jsou vybaveny jak klasickým pantografem, tak kladkou. Kladky se používají na linkách 12, 24 a 28.
Trochu těsno bývá na jednokolejném obratišti Prazeres na západní konečné linek 25 a 28. V případě častých nepravidelností dlouhé linky 28 se může linka 25 čerpající pauzu uklidit (i uklidnit) objetím kruhové smyčky.
Setkání staršího autobusu Mercedes-Benz s tramvají Remodelados na konečné linek 25 a 28 u hřbitova ve čtvrti Prazeres západně od centra. Tramvaje i autobusy provozuje v Lisabonu dopravce Carris, což dokládá totožné barevné řešení vozidel.
Linka 25E, která vede také z konečné linky 28, ale jinudy dolů do centra k nábřežní promenádě, používá klasické pantografy. Její trasa není tolik atraktivní jako sousední linka 28, což se projevuje jak na obsazenosti, tak na intervalech.
Nejmalebnější část legendární linky 28E najdete v kopcovité čtvrti Alfama ve východní části historického centra. Toto náměstíčko nabízí jedinečný vhled na přístav i široké ústí řeky Tejo do moře.
Z kopcovité čtvrti Alfama klesají linky 12 a 28 dolů do centrální čtvrti Baixa, kde kříží několik severojižních ulic spojujících nábřežní promenádu s náměstími kolem nádraží Rossio. A dá se tam přestoupit také na metro.
Jízdní řád nejdelší a nejznámější tramvajové linky 28E, kde je důraz kladen na vyznačení zastávek a jízdních dob. Záměrně jsou uváděny pouze intervaly, protože tato linka je všechno, jen ne spolehlivá a pravidelná.
Na okružní lince 12, která spojuje nízko položenou centrální čtvrť Baixa s kopcovitou čtvrtí Alfama, nabízí několik pozoruhodných míst, kudy by větší tramvaj rozhodně neprojela. Jinak je tu ale automobilový provoz poměrně silný, a to v obou směrech.
Zde poblíž hlavního náměstí v kopcovité čtvrti Alfama se napojuje jednosměrná okružní linka 12 na obousměrnou linku 28.
Intenzivní provoz linky 28E spolu s komerčními jízdami vyhlídkových tramvají zažívá tato křivolaká trať ve čtvrti Alfama. Většina tramvají Remodelados je opatřena alespoň částečným reklamním polepem.
Zde se hustý obousměrný provoz tramvajové linky 28 scvrkává do kolejové splítky a o kus dál je další poměrně dlouhý zúžený úsek. Silným zážitkem je jak jízda v tramvaji, tak procházka podél trati.
Jednokolejná, oběma směry pojížděná trať v jednom z nejužších míst na lince 28 ve čtvrti Alfama. Provoz je řízen semafory, protože zde jezdí také auta.
Jízda tramvaje těmito uličkami čtvrti Alfama v centru Lisabonu si vyžaduje značnou zručnost řidičů i odběr proudu pomocí kladky. Klasikou jsou turisty nacpané tramvaje. Pokud se chcete návalům vyhnout, nastupte na konečné a nebo jeďte brzy ráno či pozdě večer.
Konečná stanice Martim Moníz v údolní čtvrti Baixa nedaleko nádraží Rossio i nedaleko stanice metra. Zde začíná jak páteřní linka 28, tak i krátká okružní linka 12.
A zde jsme na trase linky 28E na dalším kopci v centru, tentokrát západně od údolní čtvrti Baixa. Zdejší tratě jsou velmi prudké, ale tramvaje Remodelados se silnými motory Škoda je zvládají bravurně.
Z údolní čtvrti Baixa stoupá strmě nahoru na západ do čtvrti Chiado turistická komerční tramvaj. Běžná linka 28E zde jezdí také.
Ve stanici Calhariz ve čtvrti Bairro Alto na kopci nad pobřežní promenádou je přestup mezi tramvají 28E a pozemní lanovkou „Bica“.
300 metrů dlouhá pozemní lanovka Ascensor da Bica překonává převýšení 50 metrů a spojuje tramvajové tratě pojížděné linkami 25E a 28E v západní části centra.
Jeden ze dvou vozů krátké pozemní lanovky Bica se daří udržet čistý bez prvků grafitti. Všechny lisabonské pozemní lanovky provozuje městský dopravce Carris. Spodní stanice je součástí jednoho z domů.
Dvě velmi podobné pozemní lanovky vedou z údolní čtvrti Baixa do okolních kopců historického centra. Tato (Ascensor da Glória) vede do čtvrti Bairro Alto a u její horní stanice jezdí nedávno obnovená tramvajová linka 24E.
Pro pohodlné spojení údolní čtvrti Baixa a kopcovité čtvrti Chiado slouží tento historický výtah který se stal jednou z ikon Lisabonu. Do čtvrti Chiado na kopci vede také přímý výstup ze stanice metra Baixa-Chiado díky soustavě eskalátorů.
Setkání obou kabin krátké pozemní lanovky Ascensor da Lavra, která vede z údolí od náměstí Restauradores na kopec do čtvrti Mouraria. Ani zde nezůstaly tyto v noci nijak nechráněné vozy uchráněny od nájezdů sprejerů.
Městský dopravce Carris testuje také dvanáctimetrové elektrobusy, a to na lince 706 mířící do dopravního uzlu Cais do Sodré. Tento vůz vyrobil portugalský výrobce CaetanoBus. Aktuálně poptává 30 dalších elektrobusů této velikosti.
Do přístavu Cais do Sodré míří také lodní linky MHD z protějšího břehu širokého koryta řeky Tejo. V dálce je vidět impozantní silničně-železniční most tamtéž. Za řekou už není Lisabon, ale samostatné město Almada.
V poslední době rozšířil městský dopravce svoji skromnou flotilu kloubových autobusů o 40 Mercedesů Citaro s plynovým pohonem. Zde na konečné linky 736 Cais do Sodré v centru Lisabonu. Tato linka pak vede až na severní předměstí již za vlastními hranicemi Lisabonu. Vedle projíždí letištní autobus ve speciálním nátěru.
V letech 2018-9 obnovil dopravce Carris flotilu standardních autobusů o těchto 125 vozů MAN, které jsou poháněné plynem. Zde v rušné zastávce Cais do Sodré v centru, kde četné autobusové linky sdílí stopu s tramvajovými linkami 15 a 18.
A ještě jednou zástupce nejnovějších MANů s místní karoserií a se speciálními polepy městského dopravce Carris. Lisabon se rozhodl obnovovat svojí autobusovou flotilu vozidly poháněnými pouze plynem nebo elektřinou.
Jediná nízkopodlažní tramvajová linka 15E vede daleko z centra na západ do čtvrti Algés. Zde se otáčí v parku poblíž stejnojmenného dopravního terminálu. Všech 10 nízkopodlažních tramvají Siemens je z roku 1995.
Tramvajová linka 15 projíždí také kolem tramvajové vozovny integrované s autobusovou garáží i dopravním muzeem. Vysoko nahoře pak jezdí příměstské vlaky Fertagus po dlouhém železničně-silničním mostě přes řeku Tejo do města Almada.
Dopravní motiv sedadel v přečalouněných tramvajích Siemens, na nichž je 25 let intenzivního provozu znát. I přes svoje pokročilé stáří jsou klimatizované, ale bohužel všechny z boku oblepené různými reklamami.
Jedna z mála odpočívajících tramvají Siemens v historické vozovně ve společnosti komerční historické tramvaje. Z 10 nízkopodlažních tramvají jich běžně ve všední den jezdí 8.
Výluka západního konce tramvajové linky 18E ji dočasně dovedla sem do čtvrti Belém. V této trase tak jezdí zcela v souběhu z nízkopodlažní linkou 15E. Ale i tam se večer objevují malé tramvaje Remodelados.
Železniční doprava se od poslední návštěvy téměř nezměnila, jen vlaky jsou ještě o něco víc posprejované. Hustý provoz na několika radiálních trasách směřujících na různá místa v Lisabonu jsou páteří dopravy pro zdejší třímilionovou aglomeraci. Většinu vlaků provozují portugalské dráhy CP, silnou linku přes řeku Tejo do Almady a dál provozuje i nadále soukromá firma Fertagus. Elektrické jednotky zvládající každodenní nápor cestujících už by ale nějakou alespoň částečnou obnovu či modernizaci potřebovaly.
Hlavové nádraží Rossio v centru Lisabonu je konečnou pro příměstské vlaky vedené od severozápadu dlouhým tunelem ze sousední stanice Campolide. Stanice Rossio má vazbu také na metro, jehož nejbližší stanice se však od roku 1998 jmenuje jinak.
Příměstské vlaky trpí nájezdy sprejerů. Zde na hlavové nádraží Rossio na konci linky ze Sintry navazuje tunel pod severozápadním okrajem centra do stanice Campolide.
Jedna z mála čistých souprav příměstské železnice na konečné na hlavovém nádraží Rossio v centru Lisabonu. Odtud jezdí vlaky na nejvytíženější lince severozápadním směrem do Sintry každých 10 minut.
Schéma příměstských vlakových linek provozovaných portugalskými železnicemi CP. Zhruba uprostřed sítě severně od centra Lisabonu se linky od severu a severozápadu vzájemně proplétají. Silná vlaková linka Fertagus směřující přes záliv do města Almada ve schématu uvedena není, neboť jí provozuje jiný dopravce.
Notně poznamenaný vlak na příměstské lince do Sintry na nádraží Benfica poblíž stejnojmenného slavného stadionu. Tady se hlavní trasa větví na východ k nádraží Oriente a na jihozápad k nádraží Campolide a dále do centra Lisabonu. Vlaky tu jezdí až v pětiminutovém souhrnném intervalu a jsou základním a nejrychlejším dopravním prostředkem pro zdejší hustě osídlenou aglomeraci.
Depo příměstských vlaků na trase Lisabon – Sintra najdete ve stanici Campolide na severozápadním okraji Lisabonu. Odtud se dostanete vlakem do všech směrů včetně města Almada za širokým ústím řeky Tejo do Atlantského oceánu.
Tyto strašidelné dvoupatrové vlaky CP jezdí na lince ze západního předměstí Lisabonu na severní okraj využívající spojovací trati obepínající centrum metropole ze severu. V části trasy jezdí tato linka souběžně se soukromou příměstskou linkou Fertagus směřující po mostě za řeku Tejo (Tagus).
Dvoupatrové vlaky Fertagus jezdí ve špičkách každých 10 minut po dlouhém mostě přes široké ústí řeky Tejo a spojují sever a východ Lisabonu s městem Almada a přilehlou aglomerací za řekou Tejo.
Žlutá linka příměstských vlaků CP začíná na jihu centra zde v uzlu Cais do Sodré. Tyto vlaky jezdí podél pobřeží širokého ústí řeky Tejo, připomínajícího moře, do městečka Cascais.
Žlutá vlaková linka CP vede z centra Lisabonu podél pobřeží a také středem místní výpadovky i kolem známého památníku Kryštofu Kolumbovi. Podél vede také tramvajová linka 15E. Tyto žluté vlaky jezdí každých 20 minut, ve špičkách dokonce po 12 minutách a k tomu ještě zrychlené vlaky v totožném intervalu.
Přístup na některé zastávky na příměstské pobřežní vlakové žluté lince je někdy řešen kuriózně pomocí klasického přechodu se semaforem pro chodce. Místní cestující se ale s nějakými signály příliš netrápí.
Konečná stanice žluté vlakové linky v pobřežním městečku Cascais. Sem jezdí vlaky každých 20 minut, ve špičkách každých 12. Využívají je nejen místní obyvatelé ale také řada lidí mířících na zdejší pláže lemující tuto vyhlídkovou trať.
Jeden ze 40 nových plynových kloubových Mercedesů stoupá po speciální autobusové silnici sídlištěm na severu Lisabonu podél jedné z dálničních výpadovek. Linka 736 podobně jako mnoho jiných autobusových linek vede napříč celým městem a ze vzdálených severních předměstí míří až do centra Lisabonu. Jízdní doba je něco přes hodinu.
Jízdní řád dlouhé severojižní autobusové linky 736. Je to jedna z mála linek, kam jsou vypravovány kloubové autobusy. Městský dopravce Carris jich má k dispozici necelou stovku.
Dopravce Rodoviária de Lisboa zajišťuje dopravu na linkách mimo vlastní Lisabon, hlavně na hustě obydlených předměstích na severu a západě. Zde jedna z příměstských linek navazuje na metro v nadzemní stanici Senhor Roubado, předposlední stanici severního konce žluté linky do čtvrti Odivelas. Sem také zajíždí páteřní městská linka 736.
Další z příměstských autobusů dopravce Rodoviária de Lisboa, tentokrát stařičký Mercedes, využívající autobusovou silnici přivádějící bezpečně autobusy od severních předměstí Odivelas do čtvrti Lumiar.
Severní konečná městské linky 717 na předměstí Fetais již za hranicemi Lisabonu. Tato dlouhá linka spojuje severní okraj centra Lisabonu s rozvojovými oblastmi na severu. Tato čtvrť už je plná chudinských chatrčí a sociálně vyloučených paneláků.
Starší MAN v zastávce poblíž světoznámého fotbalového stadionu Benfica u stanice modrého metra Collégio Militar v severozápadní okrajové, ale hustě osídlené části Lisabonu.
Menší autobusový terminál u stanice metra Collégio Militar ve čtvrti Benfica. Všechny městské linky provozuje dopravce Carris se žlutošedými autobusy, kterých má ve své flotile přes 700.
37 nových minibusů MAN pořídil v roce 2018 dopravce Carris zejména pro linky proplétající se historickým centrem. Zde doplňuje krátká linka 737 tramvajové linky 12 a 28 v historické čtvrti Aflama.
Autobusová doprava zažila v posledních letech mohutnou vlnu modernizace. Lisabon se rozhodl pořizovat už jen autobusy s pohonem na plyn nebo elektřinu. Z celkového počtu cca 720 autobusů jich prý od roku 2017 obnovil 350. Nejnovějšími autobusy v ulicích je 125 dvanáctimetrových MANů, 40 kloubových Mercedesů a 37 midibusů MAN. Kromě kloubových Citar mají nové autobusy karoserie od místních výrobců. A na lince 706 potkáte také první dvanáctimetrové portugalské elektrobusy Caetano, kterých má být do roku 2021 až 45. Žluté autobusy Carris zajišťují dopravu na všech městských linkách, které někdy...
Jeden ze starších MANů z roku 2006 u stanice příměstského vlaku Benfica. Odtud se vlakem dostanete do centra každých 10 minut. Jezdí zde také rychlíková linka 750 v kloubových vozech, která využívá městské dálnice pro rychlé spojení na severní a východní okraj centra a dolů na jihozápad do čtvrti Algés u pobřeží řeky Tejo.
Další z příměstských dopravců – Vimeca – provozuje autobusové linky vedoucí na západ od Lisabonu. Zde jeho starší autobusy na konečné Algés na západním okraji metropole, kde lze přestoupit na příměstský vlak nebo tramvaj 15E do centra Lisabonu.
Nyní již dvacetiletý autobus Volvo v zastávce v centru poblíž velkého náměstí Martim Moníz. Z celkem 720 autobusů jich údajně místní dopravce Carris obnovil v posledních čtyřech letech 350. A další stovka nových autobusů včetně elektrobusů by měla dorazit do roku 2021.
Okružní linka 79 s novými midibusem MAN v západní čtvrti Belém. Tato linka vede do sousední čtvrti Algés. Obě čtvrti spojuje také tramvaj 15E či rychlejší vlak. Zde v Belému najdete hojně navštěvovaný palác či pomník mořeplavců s výhledem na široké koryto řeky Tejo a ikonický most přes něj.
Jeden z 50 starších Mercedesů z let 2008-10 na superrychlé páteřní tangenciální lince 750, která využívá dálniční obchvat Lisabonu a velmi rychle spojuje západní čtvrť Algés se severovýchodním terminálem Oriente, po cestě zastavuje také ve významných uzlech Benfica či Campo Grande na severu města.
Nejzajímavější a nejnovější vlakové nádraží Oriente leží na východě města a je z něj přímá návaznost na metro. Jeho zastřešení pochází od světoznámého architekta Calatravy. Hned vedle je také velký autobusový terminál.
Do Lisabonu se dostanete také přímým nočním vlakem Trenhotel ze španělského Madridu provozovaným společně portugalskými železnicemi CP a španělskými dráhami RENFE, který je složen z těchto krátkých vozů typu Talgo, jež mohou jet rychlostí až 250 km/h.
Napříč lisabonskou zoologickou zahradou jezdí od roku 1994 tato kabinková lanová dráha. Celý okruh v podobě trojúhelníkové trasy v korunách stromů zahrady trvá 20 minut.
Zpět na úvodní stranu reportáží


ZPĚT NA SEZNAM