Pernik je asi 80tisícové průmyslové město ležící zhruba 30 km jihozápadně od bulharské metropole Sofie. Poměrně často jezdícím vlakem Bulharských železnic se sem dostanete zhruba za 45 minut. Ve špičce vlaky jezdí i každou půlhodinu, velká část obyvatel Perniku totiž pracuje v Sofii, protože průmyslové podniky v Perniku a okolí značně omezily výrobu. Z velkých továren zůstaly zachovány ocelárny Metal ležící východně od historického jádra. Pro každodenní dojíždění lidí z Perniku do Sofie zakoupily Bulharské železnice moderní elektrické jednotky od Siemensu.

Z dopravního hlediska je na Perniku zajímavý jeho trolejbusový provoz, který je asi nejzanedbanější z celého Bulharska. I přes jeho skomírající rozsah a zanedbaný vozový park i trolejové vedení a také přes dravou konkurenci zdejších maršrutek se trolejbusy stále drží. Jezdí se na dvou linkách - 10 a 20. Obě linky začínají v západní části města u hlavního vlakového nádraží. Poblíž také leží historické jádro Perniku. Poté vedou obě linky hlavním údolím na východ. Slabší linka 10 se v intervalu cca 30 minut odpojuje severním směrem a vede do kopcovitého sídliště Teva.
Jeden ze tří kloubových rumunsko-bulharských trolejbusů DAC-Čavdar na hlavní lince 20 vedoucí od hlavního vlakového nádraží přes centrum dále na východ.
Místní trolejbusový dopravce udržuje trolejbusy z 80. let jak může, místo původní harmoniky poslouží igelitová plachta na uhlí a prorezlou střechu vyspraví dehtový papír. Některé plechové kryty ani není třeba doplňovat.
Kromě dvou trolejbusových linek jezdí v Perniku také několik autobusů MHD, které byly většinou zakoupeny jako ojeté buď ze západní nebo jižní Evropy, jako například toto italské Iveco.
Páteřní linka 20 v intervalu cca 15 minut pokračuje dál na východ, projíždí v podstatě samostatnou sídlištní částí Perniku poblíž továrního komplexu Metal a nižší zástavbou pokračuje dál na jihovýchod do obratiště Krasni Put. Cestou se odpojuje krátká trať do trolejbusové vozovny. Uprostřed centrálního sídliště je ještě zatrolejována odbočka k místní železniční zastávce, kam má jezdit linka 17. I přes ujišťování zástupců místního trolejbusového dopravce, že i na linku 17 vypravují trolejbusy, jsme zde viděli jen autobus.
Do Perniku se dostanete ze Sofie asi za 45 minut tímto moderním, i když poněkud zanedbaným elektrickým vlakem Siemens. Mezi Sofií a Pernikem je ve špičce interval kolem 30 minut.
Rozpis odjezdů vlaků z Perniku - zde se křižuje několik tratí vedoucích do růzých směrů západního Bulharska. Nejintenzivnější provoz je samozřejmě do bulharské metropole.
Pro neelektrifikované tratě nakoupily Bulharské železnice také několik motorových jednotek Desiro od Siemensu. I přes nájezdy vandalů a mizernou údržbu je to oproti původním vlakům místní provenience velký pokrok.
Ale zpátky k městské dopravě. Kromě linky 20 zajišťují trolejbusy také provoz na lince 10, která spojuje Hlavní nádraží se sídlištěm "Teva" na kopci severně od hlavní východozápadní osy osídlení. Zde je konečná této linky.
Z kopcovitého sídliště Teva klesá ruský trolejbus ZIU na lince 10 do hlavního údolí. Bohužel trolejové vedení je ve velmi žalostném stavu a tak jsou veškerá křížení nebo oblouky pojížděny velmi opatrně.
V Perniku se můžete svézt dvěma typy trolejbusů - standardní ZIU, které zde jezdí už od zahájení provozu trolejbusové dopravy v roce 1987, nebo kloubovými vozy DAC-Čavdar, které vznikly zhruba před 30 lety jako produkt rumunsko-bulharské spolupráce. Standardních vozů ZIU jsme napočítali asi 10, kloubáky jsme viděli 3. Bohužel ani zástupci dopravce nám nebyli schopni sdělit přesný počet svých provozních vozidel.
A ještě jeden záběr z kopcovité trati do sídliště Teva, kam jezdí trolejbus č. 10. Trolejbusy ZIU byly základem zdejšího provozu již od jeho otevření v roce 1987. Kloubové vozy přišly později z jednoho z okolních balkánských měst.
Trolejbus ZIU, kterých má zdejší Dopravní podnik ještě zhruba 10 (bohužel ani zástupci dopravce nám nebyli schopni říci přesný počet provozních vozidel). Původní nátěr je tento modrobílý.
Konečná zastávka Krasni Put na páteřní lince 20. Trať sem vede již nízkou zástavbou poté, co projede průmyslovou zónou a odpojí se od trati směrem k místní vozovně.
Autobusy provozuje jiný dopravce než trolejbusy, tomu všemu ještě konkurují soukromé maršrutky, které od města dostávají licence i přesto, že zcela očividně zhoršují ekonomiku městské dotované dopravy. Není pak divu, že se nedostává na investice ať už do trolejového vedení (které značně zpomaluje provoz), tak na obnovu přestárlého a špatně udržovaného vozového parku. Na městských autobusových linkách můžete potkat různé ojetiny z Německa či Itálie, často ještě s původními linkovými orientacemi.
Zastávka MHD vyzdobená smutečními oznámeními. Místní dopravce jízdní řády nevyvěšuje, aby nemohli zjistit řidiči konkurenčních maršrutek přesné odjezdy trolejbusů a tím pádem přebrat cestující.
Interiér kloubového trolejbusu DAC-Čavdar. Tyto vozy jezdí na páteřní lince 20. V provozu a ve vozovně jsme napočítali tři poslední kusy.
Monumentální vjezd do velkého areálu trolejbusové vozovny, která je už z velké části pronajímána potřebám kamionové dopravy. Minulé vedení podniku se podle jeho současných zástupců postaralo o rozprodání části opravárenské základny a současné politické vedení města prý o zachování trolejbusů nejeví velký zájem. Bez masivních investic však trolejbusy nepřežijí.
Smutná návštěva trolejbusové vozovny ukázala, v jak tíživé ekonomické situaci zdejší trolejbusová doprava je. Jejich jedinou nadějí je změna politického vedení města a také uvažovaný levný nákup ojetých trolejbusů Ikarus z nedaleké Sofie. Bez zásadní investice do trolejového vedení a bez určitého omezení maršrutkové dopravy, kvůli které ani nejsou na zastávkách vyvěšeny jízdní řády, to však nepůjde.
Odstavený snad ještě provozní kloubový DAC-Čavdar v areálu vozovny. Vedení místního podniku k nám bylo velmi vstřícné, ale bohužel se nemělo moc čím chlubit. Naděje však umírá poslední.
Další kloubák ve vozovně. Poslední nadějí tohoto skomírajícího provozu je nákup ojetých kloubových trolejbusů Ikarus z nedaleké Sofie, kde se město k trolejbusům chová o poznání méně macešsky.
Chybějící náhradní díl (okno) je nahrazen plechem. Každý vůz je přidělen jednomu řidiči, posádku vozidla doplňují ještě průvodčí, které se však střídají, aby nedocházelo k únikům tržeb.
A ještě pár slov k odbavovacímu systému. Jízdné je jednotné - za každou jízdu se platí 0,70 LV. V každém vozidle je kromě řidiče ještě průvodčí, která vybírá jízdné a vydává jízdenky. Průvodčí se pravidelně střídají údajně proto, aby si na řidiče trolejbusů příliš nezvykly a nedocházelo k únikům tržeb. Každodenní dojíždění není pro místní úplně levnou záležitostí. Kvůli velké rozloze města je však použití MHD pro většinu lidí, kteří nemají auto nebo třeba dále pokračují vlakem do Sofie, téměř nutností. Bohužel její rychlost i úroveň kvality není nic, čím by se mohl Pernik chlubit.
Opravárenská hala místní vozovny. Právě probíhala větší oprava jednoho z vozů ZIU, pocházejících z roku 1987. Některé trolejbusy ZIU mají barevný nátěr lákající na možnost celovozové reklamy.
Trolejové věže na podvozcích ruských náklaďáků ZIL. Právě zoufale zanedbané trolejové vedení je největší hrozbou pro existenci zdejšího trolejbusového provozu.