Wuppertal (26.9.2009)

20 km od Düsseldorfu leží v údolí říčky Wupper malebné město Wuppertal. Díky uspořádání obytných a průmyslových celků podél řeky je možné soustředit maximum městské dopravy právě do této osy. Proto také v roce 1901 vznikla unikátní závěsná dráha, tzv. Schwebebahn.

20 km od Düsseldorfu leží v údolí říčky Wupper malebné město Wuppertal. Díky uspořádání obytných a průmyslových celků podél řeky je možné soustředit maximum městské dopravy právě do této osy. Proto také v roce 1901 vznikla unikátní závěsná dráha, tzv. Schwebebahn.
Souprava vyjíždí z konečné stanice Vohwinkel na západě Wuppertalu. V případě závěsné dráhy je nejlepší reklamní plochou spodek vozidel.
Na západě vede dráha v ose místní ulice, vlaky jezdí zavěšeny v úrovni střech okolních domů. Poté překoná brutální dálnici, která město rozděluje na dvě samostatné části a dále pokračuje nad korytem řeky Wupper, přičmž projíždí průmyslovou zónou, aby se opět povznesla nad obytnou zástavbu a skončila ve stanici Oberbarmen. Po cestě také projede kolem hlavního vlakového nádraží, odkud se dá dostat S-Bahnem do okolních měst algomerace Porúří.
U konečné stanice Vohwinkel končí i trolejbusová linka 683 z nedalekého Solingenu. Tentokrát bohužel v autobusovém podání.
Závěsná dráha je dlouhá 13,3 km a jezdí na ní 24metrové tříčlánkové soupravy ve zhruba pětiminutovém intervalu. Po cestě je možné využít 20 stanic, většina z nich je postavena v podobném stylu. Za celou dobu provozu se stalo jen několik dopravních nehod, pomineme-li poničení dráhy během 2. světové války. Nejvážnější nehoda se stala v roce 1999, kdy souprava vykolejila kvůli špatně odklizené trati po opravě a celý vlak spadl do řeky. 3 lidé zemřeli a 40 bylo zraněno.
Nástupní plochu do zavěšených vozidel ve stanici Vohwinkel tvoří prkenná podlaha. Bezbariérovějšímu nástupu brání potřeba rezervy pro rozhoupané vozy.
Jinak lze ale závěsnou dráhu díky samostatnému vedení trati považovat za velmi bezpečný a spolehlivý dopravní prostředek. V dnešní době by se něco takového do vzrostlého města těžko stavělo. Jeho obyvatelům jistě muselo nějakou dobu trvat, než si na ocelové pilíře a hučící vlaky v úrovni oken domů zvykli. Ale svoji účelnost a oblíbenost prokazuje Schwebebahn i 108 let po svém otevření, kdy přepraví za den kolem 70 000 lidí.
Detail zavěšení "podvozku" na vodící kolejnici. Elektromotor je u každého z osmi kol.
Souprava v klasickém wuppertalském nátěru v nástupní stanici Vohwinkel.
Všechna vozidla na zdejší závěsné dráze jsou tříčlánková, takto se soupravy obracejí na konečných.
Na smluvní jízdu vyjela i vyšperkovaná historická souprava včetně personálu v dobových kostýmech.
Závěsná dráha vtipně využívá v části trasy koryto říčky Wupper. Vlaky jsou zavěšeny 12 metrů nad hladinou.
Vlak zajíždí do manipulačního obratiště na konečné stanici Oberbarmen. Zde jsou soupravy také deponovány. Druhá konečná je jen průjezdná.
Ve čtyřsettisícovém Wuppertalu je sice páteří městské dopravy závěsná dráha, ale do vzdálenějších lokalit tu jezdí také městské autobusy v modrobílém nátěru.
Setkání městského autobusu se zavěšenou soupravou na konečné stanici Oberbarmen.
Historická souprava se vrací do stanice Vohwinkel.
Interiér vlaků závěsné dráhy. Neznalého cestujícího jistě překvapí poměrně houpavá jízda - občas se vozy silně rozhoupou i po zastavení ve stanici.
V oblouku poblíž stanice Kluse zhruba uprostřed trasy. V mezistaničních úsecích vyvinou vlaky rychlost mezi 40 a 50 km/h.
V západní části trasy vede závěsná dráha 8 metrů nad ulicí. Zrovna se zde odehrávaly trhy. Ulici lemují dopravní značky upozorňující na možnost zásahu do jízdního profilu dráhy. Pár takových nehod už se tu stalo.
Ještě jednou detail na uspořádání pohonu, styku kol s kolejnicí a zavěšení skříně vozu.
Výstupní stanice na západním konci. Všechny stanice jsou poměrně rozlehlé.