Praha - Škodolibý řidič zavře dveře těsně před nosem zpoceného cestujícího, který sotva doběhl na zastávku, a ujede.
Praha - Škodolibý řidič zavře dveře těsně před nosem zpoceného cestujícího, který sotva doběhl na zastávku, a ujede.
Jízdní řády na zastávkách slouží jen k tomu, aby se lidé orientovali, kdy nahodile v čase zastaví autobus.
Revizoři jsou arogantní a autobusáci ve své kabině kouří.
Při nástupu do spoje je potřeba se teple obléci, aby člověk nezmrzl.
Takových stížností dostává pražský Dopravní podnik stovky ročně. A každý rok jich přibývá. Loni jich obdrželo oddělení stížností přesně 2469, před třemi lety to bylo 1763.
„Neříkám, že jsme dokonalá firma, ale stížností přibývá díky moderním technologiím. Cestující už nemusí složitě psát dopisy, stačí poslat mail,“ vysvětluje ředitel Dopravního podniku Tomáš Jílek.
Navíc je podle něj počet stížností - necelých dva a půl tisíce - vůči počtu cestujících - 1,2 miliardy ročně - zanedbatelný.
„Netvrdím tím ovšem, že se každou jednotlivou stížností nezabýváme. Právě naopak,“ odmítá Jílek představu, že by se zaměstnanci oddělení nad stížnostmi zasmáli a zahodili je do odpadkového koše.
Podle Evy Dydové z tiskového oddělení Dopravního podniku se musí společnost nejčastěji potýkat s námitkami proti chování řidičů.
„Lidem vadí, že se jim přímo před obličejem zavřou dveře, že v nich zůstanou chyceni při nastupování a vystupování nebo že je řidič nechce pustit dovnitř předními dveřmi. Ne vždy jsou ale tyto stížnosti oprávněné,“ připomene Dydová.
Ať už jsou podněty oprávněné nebo ne, musí Dopravní podnik řešit každý z nich. „Stojí to spoustu času a peněz,“ povzdechne si Jílek.
Jízda tramvají bývá občas za trest
CESTOVÁNÍ PRAŽSKOU MHD Pro některé Pražany je to trauma - v tramvajích je obtěžuje zápach a špína, v zimě v nich mrznou a ještě je vezou obhroublí řidiči. Dopravní podnik se však brání a tvrdí, že se snaží každou stížnost vyřešit. Navíc ani řídit tramvaj není žádná slast.
Praha - Jitce Matoušové už dochází trpělivost. Každé ráno je to totiž stejné - když chce nastoupit do tramvaje, pořádně si upne kabát a přes uši stáhne čepici.
„V tramvajích vždycky mrznu. I když je venku pod nulou, netopí,“ nevrle popisuje Matoušová svoje zážitky s tramvají číslo 12 z Holešovic na Smíchov a čtyřkou a desítkou ze zastávky I. P. Pavlova k Andělu.
Není sama. Například sedmička, která odváží ráno cestující ze Strašnic, také spíš připomíná mrazicí box než prostředek MHD. „Nejednou se stalo, že jsem jel v předním, naprosto narvaném voze, zato ten druhý zel prázdnotou. Vpředu totiž bylo trochu teplo, kdežto vzadu strašná zima,“ vzdychne Pavel Mach při vzpomínce na obvyklou otužovací kúru při cestě do práce.
Ředitel Dopravního podniku Tomáš Jílek už podobné reptání zná. Jenže s topením nemůže on ani řidiči mnoho nadělat. „Je to dáno technickou výbavou tramvají,“ zjednoduší Jílek pro laiky komplikované technologické zařízení.
Netopí, či hřejí i ve vedrech
Jeden z řidičů Dopravních podniků, který nechtěl zveřejnit jméno, se o takové vysvětlení pokusil.
„Ráno se dovíme, na jaký stupeň máme teplotu ve vozech nastavit. Když se počasí změní, upravujeme ji i během dne,“ naznačuje.
Jenže teplotní stupně vypadají v každém typu tramvaje jinak. „Ve starších vozech třeba při prvním stupni topí jen první tři sedačky. Ty nezahřejí celou tramvaj,“ popisuje nedostatky. Další, takzvaný sovětský typ vozu zase topí pořád - bohužel i v létě. Takový vůz dokáže ve třicetistupňových vedrech cestujícím připravit hotové peklo.
Mluvčí Dopravního podniku Michaela Kuchařová připomíná, že tramvaje se musí vytápět, pokud venku klesne teplota pod deset stupňů. „Při teplotě nižší musí všechny typy dopravních prostředků zapnout topení na maximum,“ zdůrazňuje Kuchařová a neopomene objasnit, že na nízkou teplotu si stěžuje jen minimum lidí.
Jenže zimou stížnosti na Dopravní podnik nekončí. Spíš začínají.
Cestujícím vadí, že především autobusy jezdí nahodile, jako by se neřídily jízdními řády, což ostatně dokázal také nedávný test MF DNES: redaktoři podnikli čtrnáct jízd autobusem, jen tři dojely včas. Řidiči bývají občas zlomyslní a lidem ujedou přímo před nosem. A čistota? Občas k uzoufání.
„Textilní potahy sedadel jsou opravdu moc praktické. I když člověk nastupuje na konečné a má 50 sedadel na výběr, je často problém vybrat alespoň jedno, kterého by se nemusel štítit,“ huboval před časem na serveru iDNES jeden přispěvatel s přezdívkou Performer.
Kuchařová přitom namítá, že o čistotu Dopravní podnik pečuje. „Vozy čistíme denně po každé směně, do všech čisticích roztoků je přidávaný dezinfekční prostředek,“ oponuje mluvčí a dodává, že pokud je vůz špinavý, okamžitě ho společnost stáhne z provozu.
Jednou za měsíc pak dopravce provede generální úklid.
Interiéry pak minimálně jednou za tři dny čistí buď suchou cestou -parními čističi, nebo se provádí mokré čištění.
***
* Stížnosti na MHD
Jak často si lidé stěžují
rok počet stížností
2004 1763
2005 2370
2006 2469
Na co si lidé nejčastěji stěžují
1. na chování řidičů a porušování předpisů
2. na problémy při výstupu/nástupu
3. na nepravidelnost provozu a zpoždění spojů
4. na nevhodné chování revizorů
Zdroj: Dopravní podnik hl. m. Prahy
Regionální mutace| Mladá fronta DNES - Praha
Autor: MAGDALENA NOVÁ, BOHDANA JAROŠOVÁ
Pražané si stále častěji stěžují na chování řidičů
Pokračování ze strany C1
Aco se vlastně děje s těmi tisícovkami stížností a podnětů, které končí v mailových schránkách a poště Dopravního podniku?
Ředitel Tomáš Jílek uvádí namátkou příklad: cestujícímu vadilo, že bylo v autobuse, který odjíždí z Nebušic po osmé ráno, cítit cigaretový kouř. „Kontaktujeme stěžovatele, abychom zjistili, kterým spojem jel, který přesně to byl den a v kolik hodin přesně odjížděl. Pak pátráme, který řidič na konečné kouřil, aby nám to vysvětlil,“ popisuje časově náročnou anabázi Jílek.
Na „vyšetřovatele“ Dopravního podniku se mohou lidé obracet buď písemně, nebo telefonicky na linky 296 192 067 nebo 296 192 068 a prostřednictvím e-mailu stiznosti. podnety@dpp.cz.
„Nemůžeme ovšem řešit obecné stížnosti, ve vlastním zájmu by měli cestující uvádět co nejvíce konkrétních údajů,“ vybízí nespokojené obyvatele Prahy mluvčí společnosti Michaela Kuchařová a Jílek k tomu doplňuje: „Možná to zní paradoxně, ale my jsme nakonec i za každou stížnost vděčni. I když i pochvala by nás potěšila.“
Regionální mutace| Mladá fronta DNES - Praha
Autor: MAGDALENA NOVÁ
Co trápí tramvajáky? Musí honit čas
Praha - „Kam bych asi tak jel, paní. Samozřejmě že jedu na Karlovo náměstí, odsud ani jinam koleje nevedou,“ rozčiluje se řidič tramvaje číslo 10 na neznalou cestující.
Nervozita provází řidiče tramvají i autobusů téměř po celý den. Páchnoucí bezdomovci, pozvracené schody, strach z násilí? „To trápí spíš cestující, řidiči mají úplně jinou starost - čas,“ shrnuje řidič, který jezdí pražskou tramvají už pět let. Jméno zveřejnit nechce.
Pražská hromadná doprava má poměrně přesný jízdní řád, který se však v hustém automobilovém provozu daří řidičům jen s obtížemi dodržovat. „Tramvaj není automobil, na každé straně má pouze osm centimetrů široká kola, která brzdí až po dlouhých metrech. Pořád musíme mít nohu na brzdě, což dost zdržuje,“ stěžuje si tramvaják.
A tak musí řidič přikročit k drsnějšímu opatření, kterému někteří cestující přezdívají „tramvajákova pomsta“. Už ji zažil snad každý: s vypětím sil dobíhá k otevřené tramvaji, ale do dveří už nevkročí. Tramvaj najednou cinkne, zaklapne dveře a dobíhajícímu nezbude než co nejšikovněji zabrzdit, aby neskončil pod koly vozu.
„Počkal bych a rád, ale když se na každé zastávce proti plánu zdržíte jen deset vteřin, za třicet zastávek naberete už pět minut zpoždění,“ počítá řidič. A pak už to jde ráz naráz, na křižovatkách, které projíždí více linek, se najednou setká více vozů, a než se zase rozjedou všemi směry, má vůz další pětiminutovku zpoždění. „Na konečné vám potom už nezbude vůbec nic a někdy horko těžko doháníte i další jízdu.“
Jiná káva je řídit tramvaj v noci. „Jednou mě nějaký blázen ohrožoval nožem, ale stihl jsem se naštěstí zamknout v kabině,“ vypráví řidič. Jeho kolega Jaroslav Sobotka měl loni na jaře méně štěstí. Směnu skončil na pohotovosti s bodnými ranami v hrudníku. „Jezdit s tramvají je nebezpečné čtyřiadvacet hodin denně. Jenže v noci si ti parchanti dovolí mnohem víc.“
Regionální mutace| Mladá fronta DNES - Praha
Autor: BOHDANA JAROŠOVÁ