Autobusové nádraží bývalého okresního města Beroun leží v těsné blízkosti řeky Berounky, přes kterou ho spojuje s historickým centrem moderní lávka pro pěší. Moderní lávka tu stojí proto, že tu původní vzala povodeň roku 2002 a s autobusovým nádražím si také patřičně pohrála. Kromě nevzhledných plechových čekáren a lánů zábradlí si toho tady voda moc neodnesla. Díky povodni tak byla plocha stanoviště zbavena nelidských zábradlí a spolu s nově vyasfaltovaným povrchem byly dosazeny tři moderní zastávkové přístřešky. Ty tvoří spolu z označníky a poloprázdnými indormačními vitrínami veškeré vybavení autobusového nádraží. Velikost nádraží byla naštěstí zredukována o oddělenou nástupní plochu vedle samotného nádraží a komornější rozloha tak lépe odpovídá současným potřebám. I když nemá pro Beroun tato zastávka klíčový význam, přece jen se tu přes den scházejí stovky lidí.
Místní autobusové nádraží je silně pod vlivem největšího dopravce v regionu - PROBO TRANS Beroun se sídlem v nedalekém Králově Dvoře. Dokazuje to například seznam linek, kde jsou uváděny pouze linky PROBO TRANSu, ostatní dopravce si musíte najít na příslušném stanovišti. Dalším podivným znakem je vzhled označníku. Září na něm logo zdejšího dopravce, i když na zastávce zastavují i ostatní (ČSAD Kladno, Spojbus). I když jsou jízdní řády vylepeny tam, kde mají být, přesto dochází často k tomu, že cestující po příjezdu autobusu tápou a přebíhají od čerta k ďáblu, protože autobus si buď zastavil, kde chtěl, nebo je označen dost nenápadně, což se týká i majoritního dopravce, jehož někteří řidiči si s polohou výstupní zastávky jaksi nelámou hlavu a vysypou lidi, kde se jim to zrovna hodí.
Samostanou kapitolou je dopravce Zdeněk Fedorka - FEDOS, kdysi provozovatel MHD v Berouně. Nyní jezdí již jen linky Zdice - Praha. Lidé jsou asi na časy odjezdů jeho firmy zvyklí, a tak není potřeba zveřejňovat jízdní řády, které nevisí ani na sousedních zastávkách. Omšelý označník, u kterého autobusy FEDOSu zastavují, je společný pro oba směry, tedy Zdice i Praha, a označení autobusů je tak "dokonalé", že nikdo nepozná, kam vlastně autobus míří. Situaci komplikuje i to, že oba směry se potkávají téměř v jeden čas. Zkušení cestovatelé už odhadnou směr jízdy autobusu podle jeho zaplnění nebo podle počtu vystupujících. Ti méně zkušení se musí ptát. Lze pak zažít i takovou situaci, kdy si skupinka školáků, čekajících na FEDOS, mezi sebou losuje, kdo se dnes bude "ptát". Takže i toto se dá ještě u nás vidět.
Do Berouna zasahuje i Pražská integrovaná doprava linkami 380, 384 a 425. I když jsou tyto linky nesměle ukončeny již na autobusovém nádraží. Standardní označení zastávek PID zde budete také marně hledat. Alespoň číslo linky 380 je na modrém označníku napsáno růžovou fixou, což jistě není zrovna profesionální. Takže shrnuto - informačními kvalitami i architekturou je berounské autobusové nádraží prostě jen taková větší obyčejná zastávka.